Hrdinové Olympu- Poseidonovo Poselství

30. kapitola: ANDREW

Byla hluboká noc a Andrew spal na Venusině hřbetě, když ho probudil děsivý výkřik jeho sestry: ,,ANDREW!!!"

Okamžitě se posadil a díval se, co se děje, ale bylo ještě hodně šero. Andrew chvíli nic neviděl, jen slyšel, jak jeho sestra křičí. Netrvalo ale dlouho a jeho oči se rozkoukali. Ohlížel se na všechny strany a Savanin hlas se stále vzdaloval. Konečně ho napadlo kouknout se dolů. Viděl jak se jeho sestra řítí volným pádem směrem k moři pod nimi. Okamžitě pobídl Venus a zamířili přímo za ní. Venus dělala vzdušná tempa, jak mohla, ale Savannu nestíhala. Andrew se otočil nahoru. Sandokan byl jen pár metrů nad nimi. Nebyl to zrovna rychlí letec, spíš se hodil na dlouhé cesty, ale to mu nemohl nikdo vyčítat. Andrew přemýšlel, jak by mohl Venusin let zrychlit nebo Savannu zpomalit. Jediné, co ho napadlo bylo, že až Savanna dopadne do vody, bude se jí snažit ošetřit smrtelné rány a vrátit jí zpět do života, pokud ji najde. Ty jsi teda chytrý hrdina, pomyslel si. Snažil se vymýšlet dál, ale nic ho nenapadalo, takže upřel svůj zrak na Savannu a pobídl Venus k větší rychlosti.

Když ji tak sledoval, všiml si, že už nekřičí, ale snaží si něco odvázat z těla. Co je to? Vypadalo to jako kus modré látky. Možná ho chce použít jako padák, pomyslel si Andrew. Savanna s tou látkou pracovala asi tři vteřiny, pak na Andrewa ukázala nějaké gesto, ale takhle dobře na dálku Andrew neviděl, a pak jeden konec hodila nahoru. Látka byla lehká, takže za chvíli už ji Andrew mohl vzít do ruky a pevně ji držet. Prudce zastavil.

Látka sebou škubla, napružila se, ale držela. Savanna se na druhém konci zhoupla, ale hned se pustila. Andrew pochopil, že tak Savanna chtěla jen zpomalit svůj pád. Díky vypružení látky se Savanna na chvíli ve vzduchu zastavila a dala tak několik málo sekund D'Artagnanovi, který pod ní stihnul přiletět a nabrat ji na svůj hřbet.

Andrew zastavil Venus a začal namotávat dlouhý šátek. Zanedlouho k němu přiletěl D'Artagnan se Savannou na zádech. ,,U všech bohů!" vyjekl hned, jak se před ním zastavili.

,,Tohle probuzení už nechci nikdy zažít," řekla klidně Savanna. Kousek od nich se najednou objevil Sandokan. Rychle oddechoval, ale vypadal, že má ještě dost síly na let. Působil ale dost zklesle. ,,Nic si z toho nedělej Sandy, to já jsem usnula a spadla," omlouvala se Savanna.

,,Jak přesné," uchechtl se Andrew a podal Savanně namotaný kus látky.

Savanna si šátek zase pro jistotu omotala kolem těla. Na boku jí zůstal trčet cíp, na kterém byly úhledně napsané iniciály: S. A. S.

,,Co je to za šátek?" Andrew si vzpomněl, jak Savanna jednou po Vánocích přijela do tábora velmi rozlobená. Pořád si pro sebe mumlala a řecky klela. Ten týden ležel na jejím nočním stolku vedle postele malý balíček. Když se Savanna po několika dnech uklidnila a naladila se zase na veselou vlnu, jednou večer ho otevřela. Byla ve srubu sama, až do té chvíle, kdy vešel Andrew. Savanna obsah balíčku spěšně uklidila pod svou peřinu a dělala jakoby nic. Andrew si však později všiml jednoho rohu růžového šátku, který byl stále vidět. Zlatě na něm byly napsané stejné iniciály.

,,Vysvětlím ti to později," odpověděla tiše Savanna. ,,Za jak dlouho budeme na Bermudách?"

Andrew se podíval na vycházející slunce. ,,Je něco kolem sedmé hodiny ráno," začal. ,,Na Bermudách budeme do oběda," dodal na konec.

Tašky na D'Artagnanových zádech byly uvázané docela vysoko a k tomu ještě hodně plné, takže Savanniny dlouhé nohy trčely v prostoru. ,,Tak to asi vyrazíme, ne?"

,,Jo, měli bychom."

Pro všech pět účastníků téhle cesty byly poslední kilometry k Bermudám utrpení.