Bože, zítra je 1. Září takže začíná škola. Nikdy jsem si ale nemyslela že z toho budu mít i v 19 letech takový divný pocit ale přece jen odjíždím studovat do Pardubic do úplně nového města a školu, jo opravdu jsem nikdy předtím v Pardubicích nebyla ( nebylo proč ) vlastně i na tuhle školu jsem měla jít do Prahy ale někdo jménem Rodion Drozdov... Rady mě přemluvil že v Pardubicích by se mi mohlo líbit a dokud bych si něco nenašla tak bych mohla bydlet u něj. Nejdříve jsem kývla že jo ale poté jsem doma zjistila že v Pardubicích mám vzdálenou tetu takže budu moct být u ní protože má velký dům kde je sama s přítelem a německým ovčákem Thorem, takže se mi líbila víc ta možnost číslo dvě. Takže zítra vstávám v 5 ráno abych stihla dojet do Pardubic do školy, poslechnout si tam první slova co a jak potom jet k tetě a tam se seznámit s novým domovem. 💕
* Druhý den *
Když jsem na budíku zahlédla s ulepenými oči 5 ráno tak jsem si myslela že radši skočím z okna, ale neudělala jsem to protože jsem se těšila až uvidím Thora protože já miluju Německé ovčáky a vždycky jsem si ho přála ale do bytu není vhodný takže jsem na svůj sen musela zapomenout, ale teď se mi splní aspoň trochu i když nebude můj. Jako první jsem shlédla sociální sítě poté už trochu při vědomí jsem šla do koupelny udělat každodenní hygienu a trochu se namalovat abych nevypadala jako zombie protože co si budeme nalhávat moc sem toho nenaspala protože ve mě byl takový adrenalin ale i stres. Sešla jsem z koupelny dolů do kuchyně kde u čekali rodiče a můj 10 letý bratr Lukáš, dělali mi snídani a dávali si na ní záležet protože věděli že mi ji nějakou dobu dělat nebudou tak jsem nadšeně řekla " hmmm co to tady voní " mamka se na mě otočila, zasmála se a řekla " to je vůně půlhodinové snahy ti udělat tu nejlepší snídani kterou si kdy měla " hned co to mamka řekla tak Lukáš upustil na zem vajíčko. Mamka a já sme se na sebe jenom podívaly a začaly se smát " jo, tohle mi bude chybět " asi po půl hodině mamka s Lukášem dodělali snídani pro mě, byly to smažená vajíčka se slaninou a k tomu smoothie z jahod, kiwi a banánu, takže pořádně vydatná snídaně. Hned co sem dojedla jsem vytáhla mobil z kapsy pyžama a tam bylo 6:30 takže jsem dopila poslední kapky smoothie a šla nahoru do pokoje se převléknout a sbalit si poslední věci. Při balení jsem si všimla malé fotky v rámečku kde jsme na fotce celá rodina na mém pracovním stole a řekla sem si " ta tady nikdy nebyla, asi mi ji sem přichystala mamka " došla sem si pro ni a dala ji navrch mých věcí. Vzala jsem si kufr, vak a plácala se po schodech dolů s těžkým kufrem a prosila boha ať nespadnu. Hned co jsem přežila cestu ze schodů jsem se šla rozloučit s rodiči a Lukášem kterému sem řekla " hlavně se nenech od někoho vošustit " to řekla naše prababička a Lukášovi se to hrozně líbilo a hned se tomu začal nekontrolovatelně smát a objala jsem ho. " Tak ahoj všichni, až dorazím hned napíšu " Zavřela jsem dveře, nasadila svoje Vans old skooly ve vínové barvě, popadla černý bomber a pomalu vyrazila na autobus. Cesta do Pardubic trvala nekonečné 3 hodiny tak sem jenom poslouchala písničky a snažila se neusnout.Tak to by byl konec první části. Je to moje hystoricky první fanfikce takže snad se líbila a budete se těšit na pokračování vaše deniskq ✋💕
ČTEŠ
Obyčejná holka a on ( Fanfikce Ment ) ✔️
Hayran KurguAhoj, jsem Nora Robertová, je mi 19 let a jedu studovat na právnickou fakultu do Pardubic. Žila jsem klasický život holky ale to jsem ještě nevěděla že mi Pardubice tak obrátí život...❤ Ahoj tady Deniskq a chci vám poděkovat za čtení a odkázat vás i...