Obyčejná holka a on ( Fanfikce Ment ) ✔️

19. Výročí

Dnes je 3. Září, takže je to už rok co jsme s Honzou spolu. Za ten rok jsme toho spolu celkem dost zažili, jak hezké věci tak i ty náročnější. Ale i přes to jsme se podporovali a zůstali spolu. Jsem zvědavá co pro mě Honza přichystal, hlavně doufám že na to nezapoměl. Ráno jsem vstala jako první a hned jsem se šla upravit a udělat snídani u které jsem stříhala na můj kanál náš společný vlog z víkendu kde jsme byli na utuberingu. Byla to hrozná nostalgie když jsem si uvědomila že poprvé mě tam nikdo neznal, a teď už se lidi fotili i semnou. Taky jsem za ten skoro rok nasbírala padesát tisíc odběratelů a s Honzou jsme se stali nejoblíbenějším párem na YouTube. Při těch vzpomínkách se mi chce brečet, hlavně když se podívám na plochu svého notebooku kde vidím všechny naše fotky. Fotky z Ameriky jsou pro mě ty nejkrásnější. Tak jsem klikla na složku kde je všechny mám a začala se na ně pomalu dívat ale asi v polovině se mi nahrnuli slzy do očí a prostě jsem je nechala proudit. V tu chvíli jsem na ramenou ucítila něčí ruce. Ruce toho člověka který mě dělá šťastnou už rok. Utřela jsem si do svetru slzy, otočila se na Honzu a jenom se usmála. " Dobré ráno princezno " řekl mi Honza. Já jenom vstala ze židle a objala ho " jsem tak šťastná za to co mám, za to co mě dělá každým dnem šťastnější a šťastnější " a znova se rozbrečela Honzovi do ramene " dneska máš nějakou hlubokou náladu ne? Ale dneska máme výročí tak by sis to měla užívat " tak on přece jen nezapoměl " no právě, tak vzpomínám na naše zážitky během toho roku " a přitiskla si Honzu ještě víc k sobě. " Ty mě snad umačkáš " řekl se smíchem Honza " tak jdeme snídat a potom půjdeme na speciální místo " doplnil ještě Honza svojí větu. Na to jsem přikývla a šli jsme se teda nasnídat. Potom se Honza zvedl a řekl mi ať se připravím že za chvíli pojedeme. Trochu jsem se bála kam mě odveze ale potom jsem si zase uvědomila že on by mi nic špatného neudělal, teda aspoň doufám. Tak jsme nasedli do auta a vyjeli pro mě do neznáma. Dojeli jsme na takový kopec kde byla jedna lavička a výhled na Pardubice. Tak jsme došli k lavičce ale nesedli si protože mě Honza chytl za ruku, klekl si přede mě a řekl " už dlouho nad tím přemýšlím ale čekal jsem právě na naše výročí a na tohle místo. Noro Robertová, vezmeš si mě? " A z kapsy vytáhl krabičku s krásným zlatým prstenem. Při zahlédnutí prstenu se mi zamlžil výhled slzami a jen tak tak jsem popadla dech na prosté slovíčko " ano " Honza se s úsměvem zvedl a dal mi prsten na ruku " tak teď budu tím nejšťastnějším mužem na světě " řekl a dal mi pusu " a já tou nejšťastnější Norou Macákovou " zasmála jsem se a polibek mu oplatila. Chvíli jsme ještě seděli na lavičce a já si pomalu začala uvědomovat že si mě Honza chce opravdu vzít a u toho si prohlížela krásný prsten. Z pláče se stala radost. Potom jsme jeli do studia kde čekal Rady s Tomášem a co jsme otevřeli dveře tak se po celé místnosti rozletěly konfety. Bylo to od nich opravdu hezké. A jasně že jsem se nezapoměla pochlubit prstenem. Kluci se jenom dívali s otevřenou pusou, nejdřív na prsten potom na mě a nakonec na Honzu který ho jasně že platil. Chvíli jsme tam oslavovali, no vlastně do večera ale potom jsme odjeli domů kde jsme si otevřeli pár lahví a pořádně to oslavili. Ani nevím kdy jsme šli spát protože si na to upřímně nepamatuju ale myslím že to bylo někdy brzo ráno.

Tak tohle by byl konec už 19. Části. Vím že vyšla po dvou týdnech ale neměla jsem na psaní vůbec čas tak snad vám to nevadilo a budete se těšit na další. Vaše deniskq ✋💕