V 10:00 jsem konečně uviděla ceduli Pardubice, odpojila jsem si sluchátka a čekala až autobus zastaví abych mohla vystoupit. Popadla jsem kufr, hodila vak na záda a konečně jsem si stoupla na pevnou zem, v duchu jsem si řekla " jo Noro, teď už není cesty zpět " a hlasitě vydechla. Moje první kroky vedli hned do školy protože sem to stíhala tak akorát, sraz byl v 10:30. Zahlédla jsem obrovskou tmavě modrou budovu a byla to přesně ta budova kterou jsem si přála vidět, pak jsem jenom šla do ředitelny oznámit že sem namístě, zeptala se jestli si tam nemůžu nechat kufr a šla do třídy kde bylo více holek než kluků, to se mi moc nelíbilo protože já nesnáším holčičí drbárny a proto si víc rozumím s klukama. Sedla sem si na volné místo vedle jedné černovlasé holky která mi byla asi jako jediná sympatický a řekla jí " ahoj já jsem Nora, je tu místo? " A ukázala sem na židli vedle ní. " Ahoj já jsem Katarína, říkej mi Káťa a ano je tu místo " a příjemně se na mě usmála. Hned potom co sem si pohodlně sedla přišel náš třídní učitel který nám řekl první věci co jsou pro nás důležité. Byly sme tam asi hodinu a já už měla pěkný hlad tak sem se Katky vedle mě zeptala jestli neví tady v Pardubicích nějakou dobrou restauraci a Katka mi hned řekla že ví o jedné pizzerii která je fakt super tak sem přikývla ale ještě mi řekla " mohla bych tam jít s tebou? Jsem odsud tak bych ti to tady mohla i ukázat a popovídat si " odpověděla jsem " to by bylo super a vůbec jak víš že to tady neznám? " A usmála jsem se " to přece poznám, vypadáš totiž tak lehce straceně " už jsem nevěděla co jí mam odpovědět protože měla naprostou pravdu tak jsme vyšli ze třídy, já se ještě zastavila v ředitelně pro kufr a vyrazili jsme na procházku po Pardubicích ale hlavně na pizzu. S Káťou si hodně rozumíme a myslím že se z nás stali dobré kamarádky. Po chvíli jsme došli do pizzerie a Káťa se mě zeptala jestli chci pizzu se sýrovým okrajem a já se jenom potichu zeptala " co to je? " A Káťa řekla " ty asi nesleduješ Menta, to uvidíš objednám třeba šunkovou, jo? " Stejně sem nevěděla co to je ale přikývla jsem že ano protože Káťa snad ví co je tady dobrý. " Káťo, tak ta pizza byla nejlepší kterou sem v mým životě jedla, musíme sem chodit častěji " Káťa se jenom smála a dojídala poslední kousek pizzi. Vyšli jsme ven z pizzerie a já se rozloučila s Katkou protože už mi psala teta že jsou na cestě k náměstí, tak jsem došla na náměstí a tam čekalo černé BMW ze kterého na mě mávala teta s jejím přítelem a já si jenom řekla " wow " a zamávala jim zpátky a běžela k autu. Hodila jsem si kufr do auta a sedla si dozadu na kožené sedačky. " Ahoj Nori " řekla mi teta, přivítala jsem se s ní ale můj pohled mířil na jejího přítele, teta řekla " Noro tohle je můj přítel Filip, Filipe tohle je Nora " a podali jsme si ruce. Po chvilce cesty se na mě Filip otočila a zeptal se " tobě je 19, takže už můžeš pít? " Se smíchem sem odpověděla " naštěstí už můžu, tak to večer pořádně oslavíme " cesta trvala asi 20 min. Potom sem uviděla velký oranžový dům s velkou zahradou a bazénem v zemi. Teta zaparkovala a přiběhl Thor, ještě nikdy mě neviděl tak na mě skákal a já ho hladila ale po chvíli sme si sedli do oka. Dům byl ve vnitř moderní a můj pokoj, wow byl bílé vymalovaný a podlaha byla z hnědého dřeva ( to sem si přála i doma ale nešlo to ) takže tady se mi určitě líbit bude, usmála jsem se na tetu která stála za mnou s mým kufrem. Večer už sem jenom vybalovala a šla pozdě spát.
Tak to by bylo pro druhou část všechno. 3. Část už bude mít víc pohledů než jenom Nory. takže zatím vaše deniskq✋💕
ČTEŠ
Obyčejná holka a on ( Fanfikce Ment ) ✔️
FanfictionAhoj, jsem Nora Robertová, je mi 19 let a jedu studovat na právnickou fakultu do Pardubic. Žila jsem klasický život holky ale to jsem ještě nevěděla že mi Pardubice tak obrátí život...❤ Ahoj tady Deniskq a chci vám poděkovat za čtení a odkázat vás i...