„Přespíš u mě." Prohlásil Alex a zvedl se ze sedačky.
„Cože?" zachroptěla jsem dezorientovaně.
„Myslím, že se ti uleví, když budeš se mnou a nebudeš přemýšlet na vším, co se teď stalo."
Musela jsem mu dát za pravdu. „Tak fajn." Hlesla jsem.
„Musím ještě udělat spoustu práce ve stáji. Můžeš jít se mnou nebo se stav za Vilaris. Ona ti pomůže." Řekl tak přesvědčeně, že z něj musely mluvit zkušenosti. O čem nevím? Napadlo mě, ale hned jsem tu otázku zavrhla. Ty nevíš o spoustě věcí, drahá Emmo.
Jak mi Alex poradil, vydala jsem se za Vilaris. Pásla se pod rozložitými stromy. Bylo už šero a já se lekala každého zvuku.
Vzpamatuj se, Vilaris je klidná, nehrozí ti nebezpečí. No dobře, hrozí, ale teď, v tuto chvíli, ne.
Když mě klisna spatřila, zvedla hlavu. Beze slov jsem k ní přistoupila a objala jsem ji kolem krku. Vilaris jen stála a čekala, až se jí vybrečím do hřívy.
A v tu chvíli mě napadla ta nejhorší věc na světě. Co když někdo půjde i po Vilaris? Nohy jsem najednou měla jako z želé. Už jsem nedokázala stát. Sesunula jsem se na zem a opřela se o blízký laťkový plot. Složila jsem hlavu do dlaní a přemáhala jsem se, abych nezačala řvát. To by byl konec. Totální konec. Vilaris ke mně přišla a ždrbla mi čumákem do rukou a pronikavě se na mě podívala. Rozumí všemu, došlo mi. Skousla jsem si ret. Alex měl pravdu. Vilaris je neobyčejná, je něco víc, než kůň. Jestli na ni někdo vztáhne ruku, vlastnoručně mu utrhnu hlavu.
Najednou jsem byla odhodlaná. Zvedla jsem hlavu a zatnula ruce v pěst. „Hele, jestli mě slyšíš, ty vrahu nebo odporně špinavý idiote, dotkneš se Vilaris a něco jí uděláš, zabiju tě, než stihneš zabít ty mě. To si pamatuj!" zařvala jsem do tmy tak hlasitě, že to muselo být slyšet až do města. Vilaris ode mě neodskočila.
Za chvíli pro mě přišel Alex. Jestli mě slyšel, nedal nic najevo. Rozloučila jsem se s Vilaris a společně jsme odcházeli.
Když už jsme byli skoro ve světle stáje, zaslechla jsem nějaké zašustění. Prudce jsem se ohlédla po směru zvuku. Nic jsem však neviděla. Asi se mi to jen zdálo, už blbnu. Naposledy jsem se ohlédla na Vilaris a krve by se ve mně nedořezal.
Klisna se dívala stejným směrem, jako já před chvílí.
---
Ahojkyy! Jsem tady s další kapitolkou. Udělali jste mi radost ^^ tato kapitolka je sice kratší, ale chtěla jsem vám aspoň něco napsat, ať máte nad čím přemýšlet :) přeji vám krásný víkend ^^
ČTEŠ
První steeplechase
AventureEmma dokončila střední školu a konečně se může naplno věnovat své slibné dostihové kariéře. Trénuje ji její přítel Pitt a Emmě se zdá, že má před sebou úspěšný a krásný život s milovanou klisnou a přítelem. Dostihové prostředí však není vždy jen oko...
