První steeplechase

-10- ALEX

Zdravím všechny zbloudilce! :D

Neuvěříte...po necelém roce se vracím k psaní tohoto příběhu ^^ !

Ano, už je to tak. Jsou prázdniny a s prázdninami se pojí právě tento nedopsaný příběh, jehož pokračování vymýšlím po večerech při místovaní boxů.

Vracím se plná sil, inspirace a natěšená na psaní dalších kapitolek. A jelikož jsem tu tak neskutečně dlouho nebyla, jsem ukecaná jak nikdy, takže se předem omlouvám za rozvlekle napsanou kapitolu...protože mi to prostě nedalo a náležitě jsem si psaní užívala! :D :D

Budu vám moc vděčná za každý komentář, vote...protože budu aspoň vědět, že se tu najde pár úžasných lidí, co na tenhle příběh mají ještě náladu a těší se na něj ^^ <3

Tak už konec tlachání...užijte si další kapitolu a mějte krásné léto! ^^

---

,,Saviour will be there... “
vytrhla mě známá melodie metalové písničky ze spánku.

Úplně mimo jsem přejel po displeji telefonu a odložil budík o pět minut. Co nejúspornějším pohybem jsem si přetáhl polštář přes hlavu tak, abych slyšel další budík tlumeněji a začal se opět propadat do spánku.

,,When I hear your cries, praying for...“ ,,drž hubu!“ Zasyčel jsem do polštáře a znova vypnul budík. Moje již probuzená racionální část mysli však věděla, že i když bude budík už potichu, budu chtě nechtě muset vstát.

Stále se zavřenýma očima jsem odhodil polštář ze svého obličeje a protáhl se. Po pár sekundách příjemného pnutí ve svalech jsem ucítil počínající křeče v lýtkách, které mi jasně dávaly najevo, že mi čtyři hodiny spánku dnes opravdu nestačily.

Posadil jsem se a mžoural do tmy.Za okny se o své slovo hlásilo další ráno - na východě světlala obloha.

Potichu jsem došel do malé kuchyňky mého pronajatého bytečku a rozsvítil led světýlko pod linkou. Na velké světlo z lustru jsem se ve čtyři ráno opravdu ještě necítil.

Místo vaření kávy nebo čaje jsem se rozhodl pro rychlejší a užitečnější variantu ranního nápoje. Do sklenice jsem si napustil vodu a vhodil do ní šumivou horčíkovou tabletu.

Zatímco tabletka tiše pouštěla do vody bublinky, vzal jsem z kuchyňské linky plastovou krabičku se snídaní, kterou jsem si připravil předchozího dne, nějak před půlnocí, a odnesl ji do svého značkového batohu, se kterým jsem chodil na přednášky do školy.

Pak jsem se umyl ve skromné koupelně a prsty si několikrát projel své černé vlasy. Ze zrcadla na mě koukal unavený vysokoškolák.

Rezignovaně jsem potřásl hlavou, odvrátil pohled a oblékl si černé kraťasy, šedé tričko a přes hlavu si přetáhl volnou černou mikinu s bílým malým logem dostihové stáje vyšitým na pravé straně hrudi.

Dlouho jsem se nezdržoval. Vypil jsem obsah skleničky s již rozpuštěným hořčíkem, hodil si přes rameno batoh, do zadní kapsy kraťas si strčil mobil, všude zhasnul a pak jsem si obul tenisky a opustil byt.

Venku me ovanul ještě chladný ranní vzduch, který mě dokonale probudil. Rychlým krokem jsem mířil na zastávku na autobus do stáje.

V osm jsem měl ve škole přednášku a pak odpolední ve fast foodu. Musel jsem do stáje kvůli své službě a tak mu nezbylo nic jiného, než si přivstat.