První steeplechase

-9- EMMA

,,Ach jo, Emmo, kde zase lítáš? V oblacích? Nebo nad těma tvýma překážkama?!" ozvalo se vedle mě otráveně.

Cukla jsem sebou a málem jsem rozbila skleničku. Cpaly jsme se spolupracovnicí Liou nádobí do myčky. Lia na mě koukala a já jsem byla zase mimo. A to mi teprve začala osmihodinová dopolední směna...,,Neee, promiň. Jen se mi blíží závody, tak mám hlavu jinde." řekla jsem omluvně a ohnula jsem se tak, aby Lia neviděla ruměnec v mé tváři. Pravda byla taková, že jsem vůbec nemyslela na závody. Myslela jsem na Alexe. Na včerejší večer. Koukali jsme u něho doma na filmy, povídali jsme si a smáli jsme se. Cítila jsem se s ním v bezpečí. A když jsme li spát...dal mi pusu na dobrou noc. Nakonec jsme spali v vzájemném objetí a já jsem se vyspala tak dobře, jak už dlouho ne.

Myslím ale, že to byla poslední klidná noc na hodně dlouhou dobu. Dnes jsem totiž musela odpoledne do stáje. Nic by na tom nebylo, kdyby po mně nešel nějaký maniak a kdyby Alex neměl odpolední. Znamenalo to totiž, že budu ve stáji sama, jen s Pittem a pár brigádníky. A popřípadě s potenciálním vrahem.

***

,,Uf, už toho mám pro dnešek až po krk. Myslím, že zítra nezvednu ani prst a z postele vylezu až po dvanácté." postěžovala jsem si Iris, klisně, které jsem čistila box, a setřela jsem si z čela kapičky potu.

Celé odpoledne jsem neustále něco dělala - házela jsem hnůj, čistila jsem koně, chystala jsem krmení. Nechtěla jsem přemýšlet. Iris se na mě lhostejně podívala a pustila se do svého přídělu sena.

Uklidila jsem lopatu a hrábě. Pak jsem se unaveně zhroutila na dřevěnou bednu ve stájové chodbičce. Za okny se již stmívalo. Uslyšela jsem kroky.

,,Co ty tady?" zvednu hlavu. Pitt.

,,Ále nic. Jsem v pohodě." odbyla jsem ho. Nezněla jsem ale moc přesvědčivě.

,,To povídej někomu jinému. Vidím, že jsi úplně na dně. Co se stalo?" řekl a přisedl si ke mně.

Chtěla jsem se zasmát, říct, že se nic neděje. Opravdu jsem chtěla, fakt. Místo toho jsem se ale rozbrečela a tělem mi otřásaly vzlyky. ,,Všechno je teď na hovno, Pitte..." hlesla jsem a opřela jsem se o kolena.

Náhle jsem ucítila Pittovy silné ruce na svých zádech. ,,Pamatuješ, jak jsme spolu zapomínali?" zašeptal mi do ucha hlasem, z kterého mě příjemně zamrazilo. ,,Hmmm, vzpomínám." zavrněla jsem.

Pitt se sklonil a dlouze mě políbil na rty. Zaváhala jsem jen na chvíli, než jsem mu polibek oplatila. Pitt mě vzal do náruče a já mu nadšeně omotala nohy kolem těla. Se zastřenou myslí jsem mu přejela prsty podél páteře. Náhle jsem se zarazila. Moje prsty nenašly specifický důlek táhnoucí se mezi lopatkami. Nenahmatala jsem táhlou jizvu na bedrech. Tohle není Alex.

Odtáhla jsem se. ,,Pitte...já...nemůžu." seskočila jsem na zem a poodešla od něj pár kroků.

,,Emm, co děláš?" zeptal se překvapeně a trochu naštvaně.

,,Já to nechci, Pitte." řekla jsem důrazně a obrátila se k odchodu. Pitt zůstal zaraženě a vykolejeně stát v uličce.

Stavila jsem se ještě rychle za Alexovým oblíbencem Jeremym. Vklouzla jsem k němu do boxu a můj zvýšený tep se trochu zklidnil. Jen na chvíli. V další vteřině totiž vystřelil opět do nebeských výšek. Jako ve snách jsem se sehnula a prohrábla prsty podestýlku. Určitě se mi to jen zdálo. Nezdálo. Mezi pilinami byly nasypány hřebíky.

,,Piteee!" zařvala jsem hystericky a opřela jsem se o stěnu boxu. Tohle už je i na mě moc. Jen matně jsem vnímala, jak mě bere do náruče a odnáší pryč. Přes prameny zvlhlých vlasů jsem rozmazaně zahlédla Jeremyho oči a nastražené uši, než mě Pitt odnesl z dohledu.

***

Stojím v chodbě ve stáji a líbám Pitta. Naše těla jsou jako jedno, vplétám mu prsty do vlasů a on mi rukama přejíždí po bocích. Lehce pootevřu oči. Zalapám po dechu. Do stáje se přižene Jeremy a okamžitě se hroutí na podlahu. Zem se otřese při dopadu jeho těla a já vykřiknu. Z jeho kopyt se řine krev a v jeho očích vidím hrůzu. Chci se za ním rozběhnout, ale Pitt mě drží pevně a říká, že mu není pomoci. Musí mu být pomoci! Zastavím to krvácení! Pitt bere mou tvář do dlaní, ale já ho odstrkuji.

,,Emm! Probuď se!" prudce otevřu oči. Hledím do šedivých očí Pitta.

,,Křičela jsi. A...teď jsi mě praštila." zatvářil se ublíženě, ale trochu starostlivě.

,,Promiň." zaskřehotala jsem. Probrečela jsem celý včerejšek a tak trochu jsem přišla o hlas.

Lehla jsem si zpátky na polštář a Pitt si lehl vedle mě. Naspala jsem asi dvě hodiny za celou noc. Když nepočítám noční můry, spala jsem klidně si jen čtyřicet minut a nutně jsem potřebovala kafe. Už jsem se chtěla posadit, když v tom ve mě hrklo a měla jsem pocit, že i ty noční můry byly lepší než to, co mi došlo.

,,Pitte....já..." slyšela jsem se říkat, ale můj hlas zněl cize, ,,Já nechala Jeremyho v tom boxu."

---

Olaa! Je tu další kapitola, už o něco delší :) neodolala jsem a musela jsem vám ji sem dát :) líbí se vám zatím vývoj příběhu? V příští kapitole už vám trochu pár věcí osvětlím, potřebovala jsem to trochu rozjet, ale už je třeba i něco vysvětlit. Takže očekávejte poněkud nabité kapitolky :D :)

Přeji vám hezký zbytek víkendu a budu moc ráda za vote a popřípadě komentáře :) Jste skvělí, že tohle čtete :* ^^