Laura:
Držela jsem Honzovi ruku a celá se třásla. Myslela jsem si, že jsem přišla o svoji nejlepší kamarádku, když v tu chvíli Blesk udělal něco, co nejen nás překvapilo.
Linda měla puštěné otěže. Držela se mu kolem krku nehýbala se. Blesk chviličku stál, ale potom se rozběhnul a preskočil překážku i s nehybnou Lindou na hřbetě. Když dopadl zpět na zem, uviděla jsem pohyb. Hýbala se. Linda. Okamžitě se narovnala, vzala otěže a Blesk doslova letěl do cíle. Předběhnul další 3 koně a náhle byl na 2. místě. Od výhry je dělil už jenom poslední soupeř.
Těsně před cílovou rovinkou Blesk zrychlil. Posledních 10 metrů před cílem jejich protivník přidal taky.
Bylo to hodně napínavé, ale Blesk vyhrál o hlavu. A to doslova....
Linda:
Dokázala jsem to. On to dokázal. Blesk. Byl to dokonalý pocit. Stála jsem na stupni vítězů. Na nejvyšším místě. Byla jsem víc než pyšná. Všichni, s Laurou v čele, se ke mě rozběhli a začali mě objímat. V ten moment jsem byla nejšťastnější člověk na světě.
Když jsme dorazili k nám domů, šla jsem společně s Laurou k sobě do pokoje a moji úžasnou zlatou trofej jsem si postavila na poličku, na kterou bylo vidět ihned ode dveří. Chvilku jsme si povídaly, teda já jsem si myslela, že chvilku, ale ve skutečnosti jsme kecaly nejmíň 2 hodiny. V půlce Lauřiny věty o tom, jak je Blesk úžasnej, vešel do pokoje Honza s tím, že Laura už musí domů.,,Tak se měj."usmála se Laura, zamávala mi a pak opustila můj pokoj.
ČTEŠ
Dárek (FF/w MenT, Tomáš)
Fiksi PenggemarVýkřik. Můj výkřik a světla. Jediné 2 věci, které si pamatuju z toho odpoledne...
