Thunderstorm (Big Bad Boy 3) [CZ1DFF]

6.chapter [It could be a beautiful love story..]

Pomalu odemykám dveře našeho bytu.

Už v předsíni zjišťuju,že celý byt se zahalil do nepříjemného ticha.

Nejdřív mě napadá,že Niall není doma,ale můj příchod domů by si přece nenechal ujít.

Tašky s nákupem nechám ležet ladem před dveřmi bytu a ty nechám pootevřené.

"Nialle?" vejdu do obýváku a rozhlídnu se kolem.

Ticho jako v hrobě.

Pomalu projdu chodbou až do ložnice,která je taky prázdná.

Vlastně projdu celý byt,ale po Niallovi,jako by se slehla zem.

Vtom mi začne hrát telefon a já s leknutím polknu hořkou slinu.

"Ano?" hlesnu do telefonu.

Zayn.

"Doma v pohodě?" zeptá se a zní trošku smutně.

"Jo,zatím" odvětím "Niall není doma..-"

"Vážně ne?" zeptá se.

"Ne,nevím,kam šel.."

Oba zůstaneme potichu.

Jak já to ticho nenávidím prolítne mi hlavou.

"Kdyby si potřebovala s čímkoliv pomoct,třeba vynést ten nákup a všechny věci z auta do bytu,klidně si řekni" nabídne mi Zayn a já zase pocítím ten zvláštní impulz.

"Vlastně bych s tím potřebovala pomoct" stydlivě odpovím do telefonu.

"Za pět minut jsem tam,zatím" se smíchem odpoví Zayn a rozloučí se se mnou.

Překvapeně se podívám na telefon.

Ani trošku mi nejde do hlavy,že by se Zayn kvůli mě mohl rozkrájet.

Vyčerpaně si sednu na pohovku v obýváku a vydechnu.

Mám Niallovi zavolat? zeptám se v duchu sama sebe.

Možná bych ani neměla,co když se na mě pořád zlobí?

Pomalu si rozepnu knoflíčky kabátu a odnesu ho na věšák do předsíně.

Pak jednu tašku podruhé začnu nosit do obýváku,když v tom se za mými zády ozve "Víš,že se s tím nesmíš tahat"

S trhnutím se otočím a ve dveřích spatřím Zayna.

"Vždyť to není zase tak těžký" špitnu a na obhajobu si dám ruce vbok.

"Věci máš pořád v autě,že?" zeptá se a rozepne si šedou mikinu,kterou následovně hodí na ratanové křesílko v předsíni.

"Jo.." vydechnu,vezmu z komody klíčky od auta a projdu kolem Zayna ke dveřím.

"Doufám,že mě tu Niall neuvidí a nebude si myslet,že s tebou provádím Bůh ví co" rozhodně namítne Zayn,když jsme už oba pod schodami a já otevírám dveře domu.

"Niall by mohl pochopit,že mi jenom pomáháš" hlesnu a zamířím k autu.

        Když Zayn vynosí nahoru všechny ty bedny s rozdělaným nábytkem a ostatní věci,zastavím ho v průchodu předsíně a obýváku a nabídnu mu "Nechceš si sednout a dát si kafe?"

Mé nehty sjedou po jeho hrudi a já si všimnu,že mu téměř okamžitě naskočila husí kůže.

"Rád,počkám na Nialla,abych se mu omluvil,že jsem jel s tebou" usměje se a pozoruje mě,jak vybaluju z tašky dózu kávy.

"Omlouvat se mu nemusíš,spíš bysme mu to měli vysvětlit tak,aby to pochopil" špitnu a postavím vodu.

Zayn si sedne na jednu ze židlí v kuchyni a jsem si víc než jistá,že mě pozoruje,jak skáču od hrnečku s kávou k jedné skřínce pro sušenky a k další pro cukr.

V tom se ozve v předsíni prásknutí dveří a já se otočím na Zayna.

Ten má v obličeji zvláštní a poměrně trošku i vyděšený výraz.

"Ahoj" objeví se ve dveřích Niall a pohledem sjede i po Zaynovi.

"Ahoj.." jednohlasně oba odpovíme.

"Nialle,sorry,že jsem jel se Sophie místo tebe.. Co kdyby se jí náhodou něco stalo,že" témeř okamžitě začne Zayn ze sebe sypat omluvná slovíčka.

"V pohodě,kámo" poplácá ho Niall po rameni "To je v pořádku a jsem celkem rád"

Podívám se na Zayna vykulenýma očima.

Nevěřím svým uším.

        "Takže si tu Zaynovu omluvu přijal?" zeptám se Nialla,když vejdu do ložnice a on už leží v posteli.

"Jeho jo,tvojí ne.." odvětí "Ty ses mi totiž ani neomlouvala.."

"A měla bych snad?" vyjedu po něm mírně rozzlobeným podtónem v hlase.

"Dala si mi košem a jela si klidně nakupovat s mým nejlepším kámošem" podívá se na mě.

"Ale pan Horan přece řekl-"

"Ať jsem řekl,co jsem řekl!" začne po mě řvát "Přestat mě tolik štvát!"

Musím se otočit,protože bych se při dalším pohledu na Nialla začala neskrotně smát.

"Tak tohle už přeháníš-"

"To ty taky!" sebere se,vezme do náručí peřinu a prožene se kolem mě jako bouřka "Dneska s tebou nespím.."

"Já bych ani s takovým řvounem nespala.." namítnu,prásknu za sebou dveřmi a lehnu si do postele.