Thunderstorm (Big Bad Boy 3) [CZ1DFF]

4.chapter [Until we die]

Sedím v pokoji u notebooku a sepisuju svou esej na téma nanotechnologie.

Z kuchyně se ozývá celkem hlasitý smích tří uřvaných pak - Nialla,Rhyse a Zayna.

Uložím svou práci,otevřu dveře ložnice a projdu delší chodbou až do míst,kde se vyskytuje ta banda.

Mlčky zamířím do kuchyně,zapnu vodu na čaj a mezi tím,než se mi voda ohřeje,rozsvítím světlo v nedaleké koupelně a stoupnu si před zrcadlo.

"Zlato?" pochvíli se v koupelně objeví i Niall "Ty jsi naštvaná?"

Usměju se.

"To vážně vypadám tak hrozně? Jen jsem unavená a esej musí mít 2000 znaků. Mám jen 580"

Niall ke mně příjde blíž a chytne mě kolem pasu "Ne,ty vypadám nejúžasněji,rozumíš? A tu esej,vsadím se o co chceš,že ty budeš mít ještě večer dopsanou celou práci a zítra jí odevzdáš"

Jeho dlaně pomalu míří až k mému bříšku.

Sáhne pod mé/jeho vytahané tričko a přejede mi lehce po břichu.

Jakmile mi naskočí husí kůže,Niall se usměje a zeptá se "Co myslíš? Holčička,nebo kluk?"

"Samozřejmě,že Theo" začnu se smát.

Niall mi vlepí pusu na tvář a s omluvou se přesune zase zpět do obýváku "Jdu radši za Malikama,ještě tu něco rozbijou"

Slyším dozvuk rychlovarné konvice,takže položím kartáč na vlasy na roh umyvadla a odkráčím do kuchyně.

        Když už se schyluje k desáté hodině večer,vejdu do ložnice,převléknu se do noční košile a začnu stlát postel.

V obýváku nahlas řve televize. Jak jinak,Niall se opět dívá na fotbal.

Sednu si na kraj postele a podívám se na sebe do velkého zrcadla na stěně.

Vidím hubeňoučkou mladou holku v bílé košili na ramínka a s dlouhými,teď už o něco světlejšími,hnědými vlasy.

Sklouznu pohledem po mých nohách,až ke špičkám prstů a zase zpět nahoru k hlavě.

Je k neuvěření,že mých 19 let pomalu klepe na dveře a že vypadám pořád jako malá patnáctka.

Z obýváku už se neozývá nic jiného než hrobové ticho a mě ze snění vytrhne polonahý Niall,který se z nenadání objeví v pokoji.

"Co to děláš?" klekne si ke mně a položí si hlavu na můj klín.

"Přemýšlím" odvětím se smutným tónem v hlase.

"Takže vzpomínáš.." usoudí a pohladí mě po celé délce mé pravé ruky.

"Ty můj jasnovidče" hrábnu mu rukou do vlasů a políbím ho mezi pramínky blonďatých vlásků.

Cítím,jak se jeho ruce zatoulají až na mé hýždě. Pevně mě chytne a dál leží hlavou na mých stehnech.

"Vzpomínala si na nás dva?" pochvíli se zeptá.

"Vlastně jsem vzpomínala na to,když mi bylo patnáct.."

Niall se najednou zvedne a sedne si vedle mě na postel.

"Tak to už bylo hodně dávno co?" zasměje se.

"Nialle,tři roky zpátky.." podívám se na něj a zatvářím se nanejvýš ukřivděně.

"Promiň,mě nedochází,že jsi pořád mladší" políbí mě na čelo "Zajdu pro něco na zub a skoukneme něco na notebooku? Našel jsem fajn horor,sám se na něho dívat nebudu,bojím se"

Usměju se "Tak už běž"

Niall vystřelí z postele a já jen slyším,jak dupe v obýváku a v kuchyni po podlaze.

Chvilku tříská s dvířky skřínek linky,pak vidím,jak se rozsvítí v předsíni a pochvíli se konečně objeví ve dveřích a s sebou táhne pytel arašídových křupek a paprikových brambůrek.

"Vzal jsem ti žížalky,koukej" zamává mi pytlíkem s želé před nosem.

"Ty jsi zlatíčko" hmátnu po pytlíku a jedním škubnutím ho otevřu.

To už mám ale zapnutý notebook a Niall pouští ten jeho fajn horor.

Nialla znám jako svoje boty - Nejdřív bude dělat,že se nebojí,bude se mě každých pět napínavých minut ptát,jestli se k němu nechci přitulit víc a nakonec,až se objeví hlavní hororový hrdina jako Samara,pevně mě stiskne a bude na obrazovku počítače čumět se zatajeným dechem.

Pomalu se k němu nakloním a políbím ho "A ne,že mě dnes v noci budeš k sobě tisknout jak polárního medvěda"

"Né,neboj" mrkne na mě.

"To tvoje neboj už mám prokouknutý!"