Thunderstorm (Big Bad Boy 3) [CZ1DFF]

12.chapter [All these little things]

Nemůžu spát.
Pořád se točím z jednoho boku na ten druhý a pokaždé mi to nevyhovuje. Když se otočím na pravý bok,do očí mi šlehnou paprsky úplňkového měsíce a když se zase otočím na ten levý,promáčkne se mě trošku víc matrace,což nesnáším.
Nakonec se rozhodnu,že vylezu z postele a půjdu si dát kakao.
       Pomalu scházím schody dolů,když mě připoutá tenký proužek světla pod dveřmi,kde má pokoj Samuel.
On ještě nespí?
Celý dům je zahalen do ticha a tmy,jen ze Samuelova pokoje vychází světlo a tlumená tichá hudba.
Snažím se rozpoznat pár tónů než mi dojde,že si pouští Johna Lennona.
Pomalu se přiblížím k těm dveřím pokoje a lehce na ně zaťukám ukazováčkem.
"Můžu?" špitnu,když se pootevřou dveře a já spatřím levou polovinu Samuelova těla.
Dveře se otevřou dokořán a já vejdu dovnitř.
"Potřebuješ něco?" zeptá se Samuel a sedne si ke stolu,u kterého doteď seděl.
"Jen jsem si říkala,že se tady svítí,tak se vás půjdu zeptat,proč ještě nespíte.." namítnu a zavřu za sebou dveře.
"Nespíš.." odvětím,otočí se na kancelářské židli a podívá se na mě "Vždyť jsem tvůj strejda.."
Pomalu příjdu ke stolu,u kterého sedí a otevřu pusu v úžasu - Na stole leží nezarámované plátno,na kterém jsou dvě téměř totožné ženy - Evie a Victoria.
"To je nádhera.." vysoukám ze sebe "To asi trvalo hodně dlouho,než.. jsi to nakreslil. Tp si kreslil sám?"
"Kreslím to už 16 let a až teď jsem to dokončil"
"16 let? Tak dlouho?" podivím se.
"Ano,16 let.." prohodí se smutným výrazem ve tváři "Vždy jsem zůstal u kreslení jen chvilku,udělal jsem pár tahů štětcem a zase jsem musel přestat.."
"Tebe to sebralo nejvíc co?" přisunu si židli ke stolu,abych si mohla sednout.
Samuel se na mě ukřivděně podívá. Užuž chce něco říct,ale já ho zarazím:
"Nemyslela jsem to špatně,myslela jsem to tak,že každý vypadá celkem už srovnaně s tím,co se stalo.. A ty jediný to pořád tak prožíváš a nechceš se s tím smířit"
"Líp bych to asi neřekl.." odvětí a já se zadívám do jeho začervenalých očí "Evie a Vicky jsem miloval.. Byli jsme si mnohem blíž než s Callem a Finleyim,byl jsem od nich jen o 4 roky. Když ten rok obě umřely,bylo mi 25 let. Mladej,nevycválanej kluk,kterej si měl užívat života.."
Při každém jeho slově mnou projede pocit mrazu a na kůži mi vyskočí husí kůže.
"Jenže ten rok,myslím,že to byl rok 96,." pokračuje "Rozplynuly se mi všechny plány na normální život. Napořád jsem se uzavřel a odmítal jsem se s kýmkoliv o tomhle bavit.. A vidíš,tobě to tu povídám,jako by se nic nestalo"
Na Samuelově tvři se objeví letmý náznak úsměvu.
"To je snad poprvé,co tě vidím se usmívat" špitnu a taky se usměju "Půjdu si udělat kakao,chceš taky?"
      Po nočním výletě do Samuelova pokoje se ráno probudím odpočatá a připravená k dalšímu zimnímu dnu v Dublinu. Dole v přízemí slyším nadšené vřískoty Kyla a Luka. Taky bych vřískala,vždyť jsou Vánoce.
Jenže hned z rána je něco jinak - Neskutečně mě bolí břicho,ale ne tak jako obvykle,když mívám kontrakce.
Ještě další chvíli v klidu ležím na posteli a naštěstí ta bolest trošku ustoupí.
Přehodím přes sebe svetřík a sunu se dolů na snídani.
Už od včerejška všude visí punčochy,umělé vločky,baňky a všechno to ostatní,co k Vánocům patří.
"Dobré ráno Sophinko" předežene mě poněkud energický Clodagh "Jakpak ses nám vyspala?"
"Děkuju,dobře,a jak vidím,vy taky.." začnu se smát a vejdu do kuchyně.
Voní to tu po lívanečcích.
Niall sedí v jídelně společně s tetou Summer,Callem a bratránky.
"Ahoj zlato" pohotově se zvedne Niall,když příjdu ke stolu.
Ještě nemá ani dožvýkano,ale už je celý nadšený do toho,aby mi mohl přisunout židli.
"V noci si nespala,že?" zeptá se mě Call.
"Ani jsem nemohla,pořád jsem se převalovala" odvětím a poděkuju Erin,která mi donese mou snídani.
"Když budeš chtít,v ledničce mám čerstvý ovocný salát speciálně pro tebe,tak si ho pak vem" usměje se Erin a zase zmizí do dění v kuchyni.
"Sam říkal,že si se k němu stavila" napije se Summer "To je zázrak,že s tebou normálně mluvil"
"To jo,mě,vlastního bratra taky odmítá.." sedne si vedle Finley a vloží se do naší ranní debaty.
"A to ještě nevíte všechno" kývnu na ně hlavou a tím si získám jejich pozornost "Dokonce mi řekl jeho pocity,jaký měl z toho,když naše mamky.."(podívám se na Nialla)"umřely"
Call s Finleyim a tetou Summer si vymění pohledy.
"Tak to je bomba" cekne s plnou pusou Niall.
V tom mě najednou zase šlehne ta neskutečná bolest v břiše.
Abych utlumila nechápavé pohledy členů rodinky,zvednu se a pomalu vběhnu do kuchyně.
"Erin,a víte,že bych si ten sálat radši vážně dala?" špitnu a pozoruju Erin a její nechápavý pohled.
"Sophinko,co ti je?" zeptá se a vstyčí vařečku výhružně proti mě.
"Ale nic,jen mě trošku píchlo v boku,to je v pořádku" ujistím jí a na odlehčenou se usměju "Kdybych rodila,už je tu povyk"
       A abych ten povyk nezakřikla,všechen ten chaos na sebe nenechal dlouho čekat s úderem čtvrté hodiny večerní.
Pomalu ale jistě se všechny ženy z Tobinova domů nahnaly do kuchyně,aby začali připravovat večeři,strýčkové,včetně Nialla i Samuela,společně s dvojčaty Kylem a Lukem se vypařili na zahradu si postavit sněhuláka (posléze přiběhli bratránci a oznámili nám,že strýčkové staví i sněhulačku s velkými kopečky na hrudi,což se ani trošku nelíbilo tetě Summer) a děda Clodagh se uvelebil v obýváku s tím,že se aspoň jeden den v roce chce v klidu podívat na dění ve světě.
Já jsem měla alespoň příležitost zabalit dvojčatům zbytek dárků a v klidu si popovídat s Tiou,další těhulkou v rodině.
"Občas se mě zdá,jak kdyby se Ellie chtěla dostat předčasně ven" špitne Tia,když sedíme u stolku v kuchyni a já zabaluji Niallovi svetr se sobem,který si vždycky přál.
"Takže to bude holčička?" namítnu a usměju se.
"Ano,už to víme asi od třech měsíců" odvětí a pohladí si bříško "Taky tě ten maličký tolik kope?"
"Theo? No,že se ptáš!" zakoulím očima a začnu se smát "Vždyť to už teď je malý fotbalista!"
V tom se do kuchyně naženou strýčkové Callum a Finley celý od sněhu a oba dva téměř jednohlasně zvolají "Tak máme dostavěno! Pojďte se kouknout"
"Já ti dám kouknout" trošku rozzlobeně,ale stále s úsměvem práskne Summer Calluma přes ruku "Bůh ví,co si s tou tvou sněhuláčicí dělal"

×
Skoro jednotisícová kapitola,wáu :DDDD -Minnie Horan ;33