Thunderstorm (Big Bad Boy 3) [CZ1DFF]

19.chapter [I loved you first!]

Projíždíme chladnou ulicí deštivého Londýna k domu,kde bydlí můj táta s Madison.

Sedím na sedadle spolujezdce,uculuju se a každé 2 minuty se zasněně podívám na svůj levý prsteníček,na kterém se skví nádherný diamantový prstýnek (viz.obrázek v kapitole 18.)

"Líbí se ti?" zeptá se mě Niall,když pomalu přijíždíme k domu mého táty.

"Blázníš? Vždyť jsem si ho zamilovala!" široce se usměju a v očích se mi objeví slzy.

Nevěřím tomu,že mě Niall doopravdy požádal o ruku.

(...) Ještě ani jeden z nás nestojíme na chodníku před domem,už se otvírají dveře,ve kterých se zjeví táta s Theodorem v náručí a za ním Madison.

"Ahoj zlato" zvolá táta a já se natahuju pro to moje malé zlatíčko,pro Thea.

"Měli jste se dobře?" usměju se a pohuškám Theodora v náručí.

Tolik mi chyběl,že bych ho teď radši ani nepustila z ruky.

"Ale ano,Theo byl zlatý. Ani v noci neplakal" pohladí mě po rameni Madison a podívá se na mě.

Asi něco tuší.

"A jak jste se měli vy?" zeptá se táta a střídavě se podívá na mě a na Nialla.

Vyměním si s Niallem pohled a pak k tátovi a Madison natáhnu levou ruku.

"Panebože!" spráskne ruce táta a začne se smát "Vy jste se doopravdy zasnoubili?"

"Přece někoho nenechám,aby mi ukradl tak dokonalou slečnu jako je Sophie" řekne Niall,přitáhne si mě i Thea k sobě a dá nám oběma pusu na tvář.

"To chce oslavu" navrhne Madison a otočí se ke dveřím domu "Půjdete dál?"

"Rádi,ale možná bychom to měli nechat na někdy jindy,chceme si odpočinout a mě ještě čeká vybalovaní" omluvím nás a táta přikývne.

"Samozřejmě,děti" usměje se Madison a oba,mě i Nialla,nás obejme "Tak jeďte,nechceme zdržovat"

        Divím se,že táta naše zasnoubení bere tak v pohodě.

Obvykle by šílel,ale Nialla si doopravdy zamiloval.

Je to takové příjemné soužití mezi tchánem a zetěm. 

Všimla jsem si,že se občas Niall zdejchne z domu a pak se od Madison dozvím,že se společně koukali na fotbal nebo si šli zahrát bowling.

Na druhou stranu jsem ráda,že si tolik rozumí,protože je táta to jediné,co mi zbylo.

Hodněkrát jsem v těhle věcech narazila. Táta mi pomohl a je to můj životní partner.

Partner,který je mým nejlepším kamarádem a který mě nikdy nezradí.

(...) "Theo už spinká,nechal jsem mu pootevřené,takže ho uslyšíme,kdyby něco" objeví se ve dveřích ložnice Niall.

Ležím v posteli,před sebou otevřený notebook a dopisuju náhradní práci do biologie.

I když jsem na mateřské,nehodlám zahálet a domluvila jsem se se slečnou Mongoleovou,mou třídní kantorkou,že se budu vzdělávát ve volnu a dálkově.

Zvednu pohled k Niallovi,který se začne převlékat do jeho pyžamových kalhot a bílého trička.

Není zrovna zvykem,aby on chodil po bytě v pyžamu.

Většinou spí jen v boxerkách,ale protentokrát mi to připadá,že dospívá.

Ano,vypadá jako muž v přechodu kolem 35 let.

"Myslíš,že bychom se svatbou měli čekat?" zeptám se,když si lehne pod mou peřinu a přehodí přes mě svou levou ruku.

"Jako,jestli bychom se měli vzít zítra nebo až na den a rok?" odpoví mi otázkou,což nenávidím.

"No ne,ale.." podívám se na něj a vydechnu "Jen aby táta s Madison nechtěli,aby jsme s něma neměli dvojitou svatbu"

"Ne,myslím,že nám v tomhle nechají na rozmyšlenou a že nás do toho tlačit nebudou" zavře oči a lehne si na mé rameno.

Kdysi mi řekl,že se mu tak nejlíp usíná.

"Dobrou.zlato" dám mu pusu na čelo a odložím notebook "Miluju tě"

"Já tebe" šeptne a obejme mě.

         Když se ráno vzbudím,hodiny ukazují 7:54,což je čas,kdy Niall už je dávno v práci.

Teda většinou.

Pomalu otevřu oči a zaposlouchám se do ticha bytu,které jen lehce narušuje Theovo brblání ozývající se z pokoje.

Usměju se,vstanu a zamířím do vedlejších dveří na chodbě.

Theo leží v postýlce,máchá ručičkama a usmívá se.

"Ty můj broučku.." vydechnu,vezmu ho do náručí a obejmu ho,div ho láskou nezdeformuju.

Vtom se ale bytem rozlehne zvonek.

"Už jdu" zavolám,položím Thea zpátky do postýlky a rychlými kroky vejdu do předsíně ke dveřím.

"Dobrý den" pozdraví mě milá pošťačka Elena "Nesu poštu,důležitou"

"Dobrý den" usměju se a natáhnu ruku "Děkuju moc"

Obálka je světle modrá a je na ní adresa nejvyššího soudu v Londýně.

Zvrásčím čelo a roztrhnu obálku.

Hned na prvním řádku poznám,o co jde.

"To snad není pravda.." otevřu ústa dokořán a podivím se.