Love me daddy!

Part 2

Pohled Baekhyuna

     Když jsem se ráno probudil, proběhla má každodenní ranní rutina. Vykoupal jsem se, vyčistil si zuby, učesal se, nasnídal se, nasedl do auta a jel do práce. Docela jsem se tam těšil. Přeci jen je to nový začátek. Třeba ho dnes zase uvidím, ale neměl bych moc doufat. Z přemýšlení mě vytrhl zvonek. Sebral jsem si potřebné věci a šel na hodinu. 

     Dnešek utekl jako voda. Rodiče si začali jezdit pro své děti a některé větší už chodili domů pěšky či busem. Jako učitel jsem měl povinnost dohlédnout na všechny studenty z mé třídy, aby se bezpečně dostali domů. Když jsem se loučil s posledními rodiči a jejich dětmi, protáhl jsem se a rozhlédl se okolo sebe. Bylo pěkné parné odpoledne. Najednou mě někdo zatáhl za lem mé oversized mikiny. Shlédl jsem dolů a spatřil malého Jimina jak na mě kouká s velkýma uslzenýma očima. Trochu jsem se lekl, ale moje mateřská stránka převzala velení. Sklonil jsem se k němu a vzal ho za jeho malé ručičky. ''Copak se děje Jiminie? Tvůj táta si pro tebe ještě nepřišel?'' Jimin chvilku váhal než odpověděl. ''Teď už ti můžu říkat Baekkie, že ano?'' Usmál jsem se a kývl. Pohladil jsem ho po vlasech a znovu jemně stiskl jeho ručku. ''Copak se děje?'' zeptal jsem se starostlivě a Jimin nafoukl líčka. Byl neuvěřitelně roztomilý. ''Dnes mě má vyzvednout matka. Nechci k ní. Vždycky na mě křičí a musím dělat všechny práce sám.'' řekl a slzičky se mu začaly vracet do jeho nádherných očí. ''Opravdu? To je to až tak zlé?'' Jimin jen kývl a po tváři se mu skutálela první slza. Rychle jsem si ho přitáhl do objetí a vyhoupl si ho do náruče. On mi dal ruce okolo ramen a nohami se pokusil zachytit se o můj pas. Hlavu si zabořil do mého ramena a tiše vzlykal. Bylo mi ho líto. Chtěl jsem si ho nechat a starat se o něj, a dopřát mu lásku kterou si zaslouží. Po asi půl hodině mi usnul v náručí. Posadil jsem se s ním na lavičku v parku před školou. Čekal jsem tam sním dost dlouho, ale nikdo stále nepřicházel. Začínal jsem mít obavy. Bylo hodně pozdní odpoledne, něco kolem páté hodiny, když na parkovišti zaparkoval černý mercedes. Vylezla z něj štíhlá blondýnka a začala se rozhlížet okolo. Stoupl jsem si se stále spícím Jiminem v náručí a vyšel ze stínů stromů. Jakmile mě ta bloncka spatřila, rozešla se ke mě rázným krokem. Šla z ní autorita, ale já jsem se nesměl bát. Je to jen další nafrněná koza. ''Dobrý den, vy musíte být třídní mého syna, Jimina. Jmenuji se Kim Tiffany. A vy jste?'' z jejího hlasu se mi obracel žaludek a myslel jsem že se mi pozvrací uši. Pískala hůř než píšťalka našeho tělocvikáře. ''Ano jsem jeho třídní, a mé jméno jste se mohla dozvědět na našich webových stránkách, nebo na třídních schůzkách. Ale to teď není podstatné. Víte kolik je hodin? Myslíte si, že mám snad tolik času hlídat všechny děti tak dlouho? Jestli se to bude opakovat, tak vás nahlásím!'' řekl jsem rázně a předal jí toho nebohého blonďatého chlapce. Po chvilce se jeho oči otevřely, nejdřív byly zmatené, ale poté plné strachu a zoufalosti. Chtěl jsem ho unést, nechat si ho u sebe a Chanyeola, žít s nimi, ale nešlo to. Tiffany na mě překvapeně zírala ale poté se otočila a naštvaně odkráčela k jejímu autu. Jimina táhla za sebou jako nějakého psa. Chtěl jsem jí zastavit, fláknout jí jednu a odejít. Ale na to nemám právo. Nebo jo? 

     Když jsem dorazil domů, hodil jsem sebou o gauč a začal přemýšlet. Co se asi tak teď děje s Jiminem? A co Chanyeol? Ví o tom? Kéž bych mohl nějak pomoct. Frustrovaně jsem vydechl a promnul si obličej. Zvedl jsem se z gauče a šel do koupelny. Tam jsem hodil dlouhou sprchu a nakonec šel do postele. Zažral jsem se do mých myšlenek a po chvilce usnul. 

     Ráno jsem měl znovu obvyklé. Vstát z postele, snídaně, zuby, sprcha, obléct se, vlézt do auta a jít do práce. Bylo to nudné. Celkem mi chybělo, vstávání s někým. Na vejšce jsme bydleli na kolejích a vždy tam bylo rušno, ale tady bydlím sám. Nebudu si to nalhávat jsem osamělí a to hodně. Navíc mě neustále trápí ta koza. Bůh ví co se s Jiminem děje. Musím o tom říct Chanyeolovi. Jen co jsem přijel do školy jsem zasedl ke svému stolu a začal hledat v papírech. Na chvilku jsem se zastavil a znovu zapřemýšlel. Co když to není úplně tak jako si myslím. Navíc, nemám žádný důkaz. Kousl jsem se do tváře a přemýšlel nad možnostmi jak získat nějaký důkaz. Po chvilce jsem to vzdal a papíry zase uklidil. Po týdnu by si ho měl vyzvednout Chanyeol, tak snad tehdy bych se ho mohl zeptat. Prozatím to nechám být. Na chodbě už zvonil zvonek a tak jsem sebral vše potřebné a šel na hodinu.

     Bál jsem se v jakém bude Jimin stavu. Nechtěl jsem ho vidět zničeného nebo tak něco. Vím, že pravděpodobně teď zním jako pedofil, ale takhle to vážně nemyslím. Spíš z mateřského hlediska. Nadechl jsem se a vešel do místnosti plné malých dětí. Začal jsem je počítat, když v tom do hodiny vtrhl vyšší chlapec. Za ním se dokodrcal Jimin a usadil se na své místo. Chlapec zase zavřel dveře a odešel. Pokroutil jsem nad tím hlavou a znovu začal počítat. Jakmile jsem dopočítal, pustil jsem se do vyučování. 

     Po škole jsem znovu čekal na rodiče všech dětí a loučil se s nimi. Jimin byl opět jako poslední. Vzal jsem ho za ručičku na místní hřiště a nechal ho si hrát tam. Sedl jsem si na lavičku a opřel si hlavu o strom co byl těsně za ní. Zavřel jsem oči a jen se nechal unášet zvuky přírody. Najednou jsem ucítil studenou ručku na té své, a tak jsem oči otevřel a podíval se na dotyčného. Stál tam Jimin a usmíval se. ''Baekkie! Pojď mě zhoupnout prosím!'' na to jsem se usmál a vstal. Jimin radostně vískal a tahal mě k houpačkám. Na jednu z nich se usadil a trpělivě čekal až ho začnu houpat. Opatrně jsem ho postrčil dopředu a dal tak houpačku do pohybu. Začal jsem si k tomu mrmlat písničku co jsem nedávno slyšel v rádiu. Serendipity se jmenuje, mám pocit. Po chvilce se ke mě Jimin přidal, ale začal zpívat slova. Usmál jsem se a dál pokračoval s ním. 

~time skip~

     Po dlouhém týdnu a ještě delším víkendu, kdy jsem musel pomáhat Hunhanovi vymalovat jejich byt, tu byl konečně další den, kdy uvidím Chanyho. Neskutečně se těším, jelikož mě nebavilo čekat na tu krávu před školou každý den až do pěti a pak poslouchat její otravný hlas. Nevím, čeho se snažila dosáhnout, ale dal jsem jí dost najevo, že zájem nemám. Konec konců jsem přeci gay, a stále mám velký crush na Chanyeola. Což mi připomíná, musím si s ním promluvit. Ihned, jak skončila škola, jsem doprovodil všechny před školu jako obvykle a čekal až se všichni rozejdou. Naštěstí byl Jimin znovu poslední a tak jsem mohl s Chanym poklidně mluvit. Když přišel, Jimin se mu pověsil okolo krku a Chany mu objetí opětoval. Vtiskl mu malou pusinku do vlasů a já se cítil mírně rozhořčen tím, že se takhle s ním nemůžu vítat také. Chany se na mě usmál a já mu úsměv oplatil. Objal jsem se rukama okolo pasu a přešlápl si. Chany usadil Jimina do auta a poté ke mě přišel. ''Chtěl jsem se jen zeptat...'' tázavě jsem se na něj podíval. ''...Jak to jde Jiminovi ve škole? Byly nějaké problémy mezitím co byl u jeho matky?'' čekal jsem trochu jinou otázku, ale to by se stalo jen v mé fantazii. ''Jimin si vede skvěle! Je velmi šikovný a myslím, že bude na hudbu po vás.'' je tak nepříjemné ti vykat. Je tak nepříjemné tvářit se jako neznámí. Proč k tobě prostě nemůžu přijít, obejmout tě, políbit tě a nikdy tě nepustit? Proč? ''Jediný problém co jsem měl bylo, že jsem musel strávit skoro celý týden s Jiminem ve škole až do pěti. A také mě trochu trápí jedna věc...'' můj hlas se ztratil ve vánku. Chany mi naznačil ať pokračuji, ale já nemohl. Bál jsem se, a to šíleně. ''No...Jimin se zmínil o tom, že k jeho matce nerad chodí, a že by tam mohlo probíhat nějaké zneužívání.'' Chanyeol vykulil oči. Po chvilce se zamračil a já se málem posral. Bál jsem se co z něj vypadne. ''Do toho vám nic není. Radím vám, dělejte svou práci. S Tiffany si promluvím, ale toť vše co můžu udělat. S dovolením nashle.'' celou dobu jsem měl sklopenou hlavu a jen tak pokyvoval hlavou. Nemám rád, když na mě někdo zvyšuje hlas. ''Tohle je má práce, ale to ty nepochopíš, stejně jako mě...'' zašeptal jsem a chystal se odejít. Když v tom mi někdo silně stiskl zápěstí a prudce mě otočil. Vyvalil jsem oči,  když se moje oči setkaly s těmi temně hnědými galaxiemi, pro které jsem dýchal minimálně polovinu svého života. Nyní jsem v nich ale zachytil střípky bolesti a hněvu. ''Nehraj si se mnou Byune. Pokud si už nechceš vykat a hrát si na neznámé, tak se tak začni chovat posero. Prozatím tě nechám, ale příště si dej pozor.'' 'Nebo se přestanu ovládat' pomyslel si Chanyeol, ale nedokázal to vyslovit nahlas. Pohledem sjel na moje rty a ty své si olízl. Nakonec se odtrhnul a odešel. Myslel jsem, že mi srdce vyskočí z hrudi a já se zhroutím. Proč mi to děláš Chany. Proč mi tak moc ubližuješ...

_________________________________________Za skvělý cover vděčím PikachuMaan ❤️❤️