Love me daddy!

Part 17

Pohled Baeka

    Ráno jsem odvezl Jiminieho do školy společně s Yoongim, jelikož jsem to Luhanovi slíbil. Cítil jsem se až překvapivě dobře a sebevědomě, že bych mohl rozdávat, a i tak by toho zbylo tak minimálně na tři roky. Nu dobrá, možná trochu přeháním, ale opravdu jsem byl velmi čilý. Možná za to může ona osoba, která pro mě znamená celý svět. A co svět, přímo vesmír!
Ah... už zase plácám nesmysly. Cítím se jako zamilovaná středoškolačka. Vím, že tohle všechno zní strašně klišé, ale můžu já si pomoct? Nevidím, neslyším a jediné co dělám je, že se pořád jen culím. Jako sluníčko. Zvedl jsem se od svého stolu jelikož jsem měl volnou hodinu a vydal se po osamělých chodbách naší školy do jídelny. Tam jsem si koupil sandwich a šel zase zpátky. Po cestě zpět mě ale přepadl podivný pocit, jakoby mě někdo sledoval. Rozhlédl jsem se po chodbě, ale nikdo nikde nebyl. Koukl jsem se na hodinky a pak i na ty co visely na velké na zdi přede mnou. Jak jsem si myslel. Zbývalo ještě 15 minut do konce vyučování, tudíž nikdo by neměl být na chodbě. Znovu jsem se rozešel do mého kabinetu ale po chvilce se zase otočil. Ten pocit mě stále provázel. Ale znovu jsem tam nikoho neviděl. Podrbal jsem se na zátylku a  znovu otočil hlavu dopředu. A jakmile jsem tak učinil, hlasitě jsem vykřikl. Můj hlas se rozezněl chodbou a byl slyšet jen chvilinku díky ruce, která mi zabránila pokračovat. Okamžitě jsem onu ruku strhl z mé pusy a zamračil se na jistou osobu. Celý můj den byl zkažený. 

"Co po mně chceš......Taeyeon." Prskl jsem na ní. Ona se na mě podívala s šibalským výrazem a prskla na mě zpátky. 

"Chci se zeptat na můj úkol. Jak ti to jde s Chanyeolem?" Zákeřně se na mě zakřenila a sledovala veškeré mé pohyby. Zatnul jsem zuby a zabalil své dlaně v pěsti. 

"Jde mi to skvěle! Přímo výtečně! A nyní mě omluv. Mám ještě nějakou práci." Prskl jsem na ni a začal si to štrádovat chodbou k mému kabinetu, než jsem uslyšel její mrazivý smích. Zastavil jsem a pomalu se otočil.

Upřímně?
Měl jsem z ní strach...

Vypadala jako blázen! V ruce držela další obálku a já cítil jak se mi z obličeje vytrácí krev a blednu. To ne...

"Zapomněl sis tu dáreček~!" Z obálky vyndala ne jednu, ne dvě ale přímo celý štos fotek! Rychle jsem k ní přiběhl a celý štos jí vzal. "Co...co to je?" Taeyeon se jen ušklíbla, otočila se na podpatku a odešla pryč. Zaraženě jsem civěl na fotky přede mnou a potichu si nadával. "Fuck...."

__________________________

Pohled Chanyeola

Zuřil jsem. To jediné mohlo vystihnout můj nynější stav, ve kterém jsem se octl. Chodil jsem po kanceláři sem a tam a snažil se přijít na to, jak se tohle všechno mohlo stát. "Chanyeole, prosím tě posaď se. Nepochoduj tu jako voják a sedni si, pro lásku boží." Vydechl zničeně manažer Kim a koukl na mě skrz skřížené prsty na obličeji. Koukl jsem se na něj s beznadějí v očích. Poslušně jsem si nakonec sedl a jemně se pohupoval dopředu a dozadu. Byl jsem napnutý jako luk. Po chvilce, která se tvářila jako věčnost nekončícího ticha, se konečně otevřely dveře odhalujícího zpoceného informátora, nebo také hlídacího psa chcete-li. V rukou držel složku plnou papírů a lapal po dechu. Zvědavě jsem se na něj podíval a pokynul ať vstoupí dovnitř. Uctivě se uklonil a vešel rychle dovnitř, zavírajíc dveře. ''Pane, myslím, že jsem našel o koho se jedná. Myslím tu osobu, co šíří ty fotky.'' Unaveně přešel ke stolu a odevzdal celou složku. Uklonil se a už už odcházel, když jsem ho zastavil. ''Počkejte pane Kime. Už jděte domů. Udělal jste toho dost. A celý váš tým také. Pořádně si odpočiňte.'' Pan Kim se srdečně usmál a uklonil se. ''Děkuji manažere Kime, pane Parku-'' 

''Nene, stačí jen Chanyeole.'' Usmál jsem se mile. On udělal to samé a ještě jednou se uklonil. ''Tím pádem mi říkejte Junmyeone, nebo Suho. Na tom nezáleží.'' Usmál se a odešel. Celkem milý chlapík. Otočil jsem hlavu zpět na manažera a setkal se tak s jeho nespokojenou tváří. ''Co je tam napsáno?'' S každou strávenou minutou, kterou četl v papírech se jeho tvář stávala kyselejší a znepokojenější. Nakonec s papíry třískl o stůl a zamračeně se na mě podíval. ''Chanyeole můžeš jít. Nemám teď náladu si s tebou o tom povídat. Zítra ti dám vědět, teď se hlavně vyspi. Dobrou.'' Párkrát mávl rukou na znamení, že mám odejít. Poslušně jsem se zvedl a vyšel z kanceláře. Před tím jsem se ještě uklonil a pak definitivně odešel. Jakmile klaply dveře, otočil jsem se málem jsem umřel. Zalapal jsem po dechu jak jsem se lekl osoby, která se přede mnou zjevila. Za mnou totiž stál Suho a sledoval mě s otázkou v očích. Najednou mě čapl za rukáv saka a začal mě tahat pryč. Vyjekl jsem překvapením ale on okamžitě reagoval a na pusu mi přiložil jeho prst. Kývl jsem a nechal ho tahat mě pryč. ''C-co...co tu děláš?! Co se děje? Suho...řekni mi prosím tě, co bylo v těch papírech.'' Zašeptal jsem a zatáhl za jeho ruku, co mi nyní svírala mé zápěstí. ''Hned ti to vysvětlím, jen počkej až budeme odsud pryč.'' Kývl jsem i když mě nemohl vidět a dál následoval jeho vedení. Tohle se stává čím dál tím zapeklitější...

___________________________

Pohled Jimina

     Dnes jsem měl velmi dobrý den. Ve škole jsem si udělal nové kamarády a seznámil se s novým učitelem. Jmenuje se Mark a je strašně hodný! Dokonce mi dal bonbon když jsem spadl na hřišti při tělocviku. Dnes mě domů měl vést táta a já se na něj strašně těšil. Jenže...nepřišel. A Baekkie také nikde nebyl. Začal jsem se bát ale neztrácel jsem naději. Pohrával jsem si s konci svých příliš dlouhých rukávů své bledě modré mikinky, když ke mě přišli nějací velcí kluci z naší školy. Neznal jsem je, ale asi jsem je viděl v Taovo třídě. Jak? Nooo....řekněme, že jsem ho dneska tak trochu sledoval. Nad tou myšlenkou jsem se začervenal, ale to mě brzo přešlo. ''Hele ta malá příšerka se nám červená!'' Vykřikl jeden z těch kluků a poukázal na mé tváře. ''Ale, ale...copak to tu máme?'' Zasmál se další a tváře mi stiskl. Ihned jsem se mu vytrhl ze sevření a poodstoupil dál od nich. ''Můžu vám pomoct?'' Řekl jsem poměrně podrážděně a mnul si své tváře. ''Aha, tak bůček se nám zlobí?'' Začal se posmívat ten třetí a asi nejstrašidelnější z nich. Bál jsem se, ale nenechal jsem to na sobě znát. Prostě jsem se otočil a chtěl odejít, když v tom mě jeden z nich čapl za mikinu a přitáhnul zpět k němu. ''Počkej, počkej. Nikam nám neodcházej tlouštíku.'' Na to jsem se na něj zamračil a prudce se otočil. ''Řekni to ještě jednou? Jaks mě to nazval?'' Své malé pěstičky jsem zatnul tak silně, až jsem si zarýval nehty do kůže. V očích mě začaly štípat slzy, které jsem se snažil marně potlačit. Jedna po druhé potom začaly stékat dolů po mé tvářičce, ale stále jsem se na ně koukal se svraštělým obočím. Z ničeho nic mě někdo popadl za ruku a přitáhl si mě k němu. Vyděšeně jsem pohlédl nahoru a spatřil Taeho starostlivý pohled. Silně jsem ho objal a už nevnímal ani ň. Nechal jsem ho objímat mě a utěšovat, tedy hned po tom co vynadal těm truhlíkům, co mi tak ublížili. Pohlédl jsem na něj, když jsem si byl jist, že jsou pryč a konečně promluvil. ''Tae...'' 

''Ano Jiminie?''

''Jsem tlustý?''

''Ani náhodou, jsi akorát.'' Usmál se hřejivě Tae a pohladil mě po vlasech.

''Jsem ošklivý?''

''V žádném případě Minnie...jsi ten nejnádhernější a nejroztomilejší kluk pod sluncem.''

''Děkuji Tae...''

''Nemáš zač...Minnie.''

Nakonec jsem jel domů s Taem a čekal na tátu u strýčků. Rád bych věděl proč pro mě nemohl dneska zajet...

Bolelo to...

____________________________________________________________

Tááááák a je tu další část~
omlouvám se za chyby či překliky :D

Doufám, že se díl líbil a že jsem vás dostatečně nabudila na další díl xD

Omlouvám se také za tak dlouhou čekací dobu, ale zkoušky a testy a škola celkově teď zabírá 90% mého času...takže.....eh.

Nu...ráda si přečtu vaše názory/myšlenky...cokoliv :) 

Do přístě zase ba-baiiii~