,,Aki...udělaj jsem hodně chyb, ale nechci udělat další. Nechci, aby jsi mě nenáviděl za to, co jsem udělal. Nechci o tobě přijít. Tak prosím. Odpustíš mi?"
,,Odpustím.."
,,Aki! Máš opravdu všechno sbaleno? Kartáček? Dost oblečení? Nabíječku k telefonu? Průkazku?" Mě z tohohle už trefí. ,,Mám! Všechno jsi to už PĚTKRÁT kontroloval." Schválně jsem zdůraznil ten počet, aby věděl, že je to opravdu už otravné. ,,Promiň Aki, vždyť budeš pryč tak dlouho. Víš, že kdykoliv zase můžeš přijet. Rádi tě tu uvidíme. To samé platí i pro tvoji sestřičku." Sestřičku...jako by byla mimino. ,,Nishi, už nám není šest. Je nám sedmnáct." Hodil jsem si na hlavu sluchátka a vzal tašku. ,,Já vím, jenom je to prostě pro mě šok, když vás tak dlouho neuvidím. A opravdu tam nechcete odvést? Nemusíš se teleportovat a nebudeš potom tak unavený." Aby mě s tebou viděli...jenom tohle ne prosím. ,,Všechno je v pořádku. Zvkádnu to. Jen tak mimochodem, kde je Kaori?" Už tu měla dávno být. ,,Yuzu ji pomáhá s balením a-" ,,Jdu tam." Odešel jsem z pokoje a šel ke Kaori. ,,Děkuji moc Yuzi, že jsi mi pomohl. Bez tebe by jsem si to balila věčnost. Snad se ti v práci bude líbit." ,,Nedolejzej nulo. Tvoje chyba, že jsi se tam nedostal. Hold budeš tvrdnout tady." Vzal jsem i věci Kaori a naznačil jí, ať za mnou jde. ,,Hodně štěstí...oběma!" No jasně. Došel jsem do obýváku, kde jsme se rozloučili s rodičema. Samozřejmě, neobešlo se to bez slz a miliardy slov. Vzal jsem Kaori za ruku a teleportoval nás na školu. Sice tu jsme dříve, ale aspoň si budeme moc lehnout.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Aki Takashi
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Kaori Takashi
Jakmile jsme vstoupili na pozemek školy, tak se tu objevil ten praštěnej řiditel. ,,Koho pak nám to vítr přinesl. Aki a Kaori Takashiovi. Jste tu dost brzo děcka. Nevadí. Tady máte klíčky od vašich dveřích. Na dveřích jsou u papíry s vašimi spolubydlící a zároveň vašimi partnery. Tak až přijdou, tak se seznamte. Zatím...HODNĚ ŠTĚSTÍ!" Jak rychle se objevil, tak zmizel. ,,Jdu zjistit, kdo je můj partner nebo partnerka! Při zkouškách jsem si vyhlédla několik lidí. Hlavně při těch bojových! Tam byla strašně úžasná Yami! Doufám, že bude se mnou!" O tom si nech zdát. ,,Jasně, přijali tě s posledním místem a budeš v týmu s Yami, která byla na druhém. Ale pořád jsi se sem dostala. Ne jako Yuzura. Pořád mě zajímá, kdo ne na prvním, když já byl třetí." Dal jsem jí věci a šel hledat svůj pokoj. Ani jsem nekoukal na partnera a šel dovnitř. Tohle mě opravdu nezajímá.
