Odpustíš mi? Odpustím. (YAOI)

10. Show

Následující den byl stejný. Objednali jsme si jídlo, koukali na televizi, povídali si a jedli. Koukali jsme zrovna na úplně posledni díl čtvrté série a já ležel na křesle hlavou dolů. ,,Hele Yoru, nápad." Podíval jsem se na něj a čekal, co z něj vypadne. ,,Co kdyby jsme si šli s tvojí občankou koupit něco na večer, něco trochu ostřejšího?" Koukal se na mě s úšklebek, ale já mu to zamítl. ,,Cože? Jak ne? Vždyť to nic není, koupil si mi už i pivo. Proč ne teď?" Byl celkem podrážděný. ,,Bral bych za tebe zodpovědnost a-",,No jo. Někdo si hold neumí užívat život." Já, že si neumím užívat život? ,,Vem si bundu, nebudu na tebe čekat." Uslyšel jsem slabé nadšení a hned byl venku. Zašli jsme do blízkého obchodu a nechal jsem ho, ať si vybere. ,,Na svůj věk máš dost zkušeností s tím chlastem ne?",,Pouze si umím užívat." Vzal si jednu flašku a já s ní šel k pokladně. Proč já s tímhle souhlasil. Jakmile jsme vyšli ven, vzal mě kolem krku a rozcuchal vlasy. ,,Vidíš, přeci jen máš koule. Jinak díky." On mi poděkoval. Wau. Myslím, že si s ním začínám zase rozumět.

,,Co? Mám něco na obličeji? Čumíš na mě docela blbě." Začal jsem si utírat obličej a čekal, že si setřu to, co tam mám. ,,Ne dobrý, nic tam nemáš. Jen jsem se nad něčím zamyslel." Během chvíle jsme byli doma a tu flašku jsem dal hned do mrazáku, aby krásně vychladla. Než jsem přišel zpátky, slyšel jsem Yorua, jak s někým mluví. ,,Rui, to si děláš srandu. Proč mi to voláš na poslední chvíli?... Ale měli jste se mě zeptat předtím, než jste na to kývli... To mě nezajímá, že jste to už slíbili... Říkám ti, že nemůžu... Jsem tu na návštěvě a Akimu by se tam stejně nelíbilo.",,Kam nemůžeš?" Vyrušil jsem ho od hovoru a on mi věnoval pozornost. ,,Počkej Rui... Rui mi volá, že dnes máme krátký vystoupení v jednom klubu, protože máme výročí alba a majitel toho klubu je dobrý přítel našeho šéfa, takže nás tam chce." Do klubu? To zní dobře. Než se stihl zpomatovat, vzal jsem mu telefon z ruky. ,,Čau Rui. Jsem si jistý, že si mě pamatuješ, tady Aki. Jasně, že přijde, pokusíme se tam být ta chvíli. Dej nám chvíli a jsme tam. Nazdar." Položil jsem to a Yoru na mě čuměl s otevřenou pusou. ,,Já-já-" Začal koktat a nevěděl, co říct. ,,Nemel a jdi si na sebe vzít něco normálního. Myslím, že tohle bude zábava." Plácl jsem ho do zad a sám se šel převlíct. Než jsem na sebe hodil čisté oblečení, rozmyslel jsem si to a šel ještě do sprchy. ,,Yoru! Pokud chceš do sprchy, tak je volná!"

Vážně teď bez problémů promluvil s Ruim a dohodl se, že jdeme do toho klubu? Chvíli mi trvalo, než jsem to zpracoval a mezitím Kiki odešel do pokoje. Wau. Tohle mě celkem dostalo. Vzal jsem si telefon, abych se vůbec koukl, kam to jdeme a musím říct, není to vůbec špatný. Jen nechápu, proč si vždycky kluci musí něco domluvit beze mě. ,,Yoru! Pokud chceš do sprchy, tak je volná!" Zahodil jsem telefon, vzal si oblečení a šel do koupelny. Zaskočilo mě, když tam Kiki stále byl a čistil si zuby, pouze s ručníkem kolem pasu. ,,Hučík más na prašche." Snažil se mluvit s pastou v puse, ale i tak jsem pochopil. Asi jen tak neodejde, protože si šel fénovat vlasy. ,,Dělej, tolik času nemáme." Zařval přes hluk fénu a já rychle vlezl do sprchy. Díky bohu, že nejde vidět dovnitř, ani ven. Vysprchoval jsem se a nahlédl, zda tu Kiki stále je a naštěstí nebyl. Udělal jsem hygienu, vysušil hlavu a převlékl se. ,,Trvá ti to jako ženskej, tak dělej. Kde to je?" Měl na sobě bílou košili s černými roztrhanými džínámi. ,,Tady se někdo vyfiknul." Okomentoval mé oblečení Kiki a já se podivil. ,,Vždyť je to to samý, jako tvé oblečení, jen já mám šedý kalhoty. Jen počkej, až uvidíš naše kostýmy. To bude teprve něco. A teď nás tam dostaň."

Sdělil mi adresu místa, kam se máme dostavit a já nás tam teleportoval. ,,Hele, tobě se to povedlo, aniž by si nás ohrozil na životě!" Dal jsem mu menší pohlavek a on nás vedl.Když jsme došli k tomu klubu, stála venku gorila a hned nás zastavila. ,,Občanku." Doprdele. ,,Promiňte, ale my jsme tu dnes s jednou skupinou-",,Občanku." Ani nenechal Yorua domluvil a furt opakoval jedno a to samé. Najednou se ze dveří objevil jeden z Yoruovi skupiny. ,,Jsou tu s námi." V tu chvíli odstoupil a nechal nás projít. ,,Dík You. Asi by nás nenechal bez tebe projít." Vzal mě dovnitř a my ho následovali. ,,Jsem rád, že jste dorazili. Yoru, kostým máš támhle v šatně. Tady máte oba náramky, aby jste nemuseli na baru platit. Yoru, máme 10 minut, tak sebou hoď a běž do zákulisí. Aki počká támhle, je to naše místo."