Odpustíš mi? Odpustím. (YAOI)

9. 1:0

Ráno jsem se probral dřív kvůli hluku, který přicházel zespod. Opatrně jsem vstal, abych Yorua nevzbudil a šel dolů zkoumat, co se děje. ,,Co tu doháje děláte?! Je sedm ráno!" Vyjekl jsem na otce, který sbíral věci, co spadli. ,,Omlouvám se ti Aki, ale tvému braškovi se povedlo tohle všechno shodit, když si balil. Běž zase spinkat, my za chvíli vyrážíme na ten výlet. Nakonec tam někde přespíme, takže se vrátím někdy zítra večer, už neuvidíme, než se vypravíš na školu. Peníze ti nechávám na ledničce. Buď si něco objednejte nebo uvařte. K obědu si dejte zbytek kuřete. Jdu pomoc Kaori, tak běž spinkat." Bože, cestou jsem vzal peníze z ledničky a vrátil se zpátky do pokoje. ,,Co to děláš?"

Slyšel jsem, jak se Kiki pomalu vyplížil z postele a šel pryč. Kam šel takhle brzo? Přetočil jsem se na druhý bok a chtěl jít spát, ale slunce, které svítilo dovnitř ozářilo nějakou věc pod skříní. Co to je? Přešel jsem ke skříní a snažil se ten předmět najít. Vzal jsem pravítko, co leželo Kikimu na stole a vytáhl to ven. Byl to opravdu malinký rozbitý rámeček s fotkou. Byl jsem na ní já s Kikim. Těsně před tím, než jsem odjel pryč. Slavil tehdy 12 let. Nikdy se s nikým extra nebavil a tak jsem byl na jeho oslavě jediný, když nepočítám rodinu.
Když nad tím přemýšlím, asi ten den jsem se dozvěděl, že musím pryč. Je to už dlouho. Najednou se otevřeli dveře a dovnitř vešel Kiki. ,,Co to děláš?" Schoval jsem fotku za sebe. ,,Já-nic." Rychle jsem se otočil, aby nic neviděl.. ,,Co jsi tam hledal? Ukaž to. HNED!" Odstrčil mě a koukal, co jsem schovával. ,,Kde si to našel?",,Byl zapadlý támhle pod skříní." Ani se nekoukl na místo, kam jsem ukazoval a byl zaměřený na fotku.

,,Vzpomínáš si, jak tehdy pod tím stolem předběhla ta myš z venku-" ,,A vaše kočka za ní, ale po stole a všechno jídlo bylo na zemi." Oba jsme se začali smát. ,,Jo a týden na to jsi odjel doháje." Tu poznámku jsem si nemohl odpustit. ,,Jo... Já vím." ,,Kam si vlastně jel?" Došlo mi, že jsem se ho na to neptal vůbec. ,,Rodina jela za prací a já jsem začínal se skupinou." Jasně. ,,Nelži aspoň. Společnost, ve které jsi, začala o rok později." Nemusí mi lhát do obličeje. ,,Promiň, nemohu ti říct důvod." Samozřejmě, že nemůže. Položil jsem fotku zpátky a lehl si do postele. ,,Jdu ještě spát. Jestli budeš dělat rámus, prohodím tě oknem." Hodil jsem přes hlavu peřinu a ignoroval ho.

Klasický Aki. ,,Můžu si ji nechat? Když ty po ní netoužíš?" Neodpověděl, takže jsem si ji dal do tašky a vzal si svou ranní dávku prášku. Opravdu si přijdu někdy jako drogový dealer. Za těch 5 let se tu nic moc nezměnilo, je to tu stejné. Šel jsem se kouknout do kuchyně a přemýšlel, co by jsem nám udělat k snídani. Nechal jsem dát vařit trochu rýže a šel do sklepa hledat vajíčka. Dole jsem našel i nějaké džusy. Vzal jsem to všechno zpátky a začal připravovat. Nakrájel jsem k tomu trochu zeleniny, nalil džus do džbánku a vyndal opravdu vařící rýži ven. Musel jsem si zaklít, když jsem jí vyndal ven, protože jsem se samozřejmě spálil. Našel jsem dvě mističky, nandal rýži a dokud je takhle teplá, rozklepnul navrch vajíčko, vše dal na podnos a šel zpátky nahoru. Cestou jsem se ještě musel zastavit a dát granulky s čistou vodou jejich kočičkám. Musím se pak Kikiho zeptat na jména. Opatrně jsem vešel do pokoje a šeptl. ,,Kiki, snídaně je tady." Pouze se na mě koukl a otočil se zase zpátky.

,,Kdyby jsi chtěl, nechávám ti to tady. Já si jdu sníst svoji porci dolů k televizi." Uslyšel jsem, jak vedle mě položil talíř a za chvíli odešel. Neměl jsem na něj náladu. Pokažená nálada už od rána. Nesnáším, nesnáším, když mě někdo budí... Tak. Kurva. Brzo. Po nějaké chvíli mě probudila krásná vůně. To je to jídlo? Ne! Nechci to. Moji lež prozradilo kručení v břiše. Koukl jsme se tedy na to jídlo, ale nic neviděl, bylo to přikryté miskou. Kašlu na to. Vzal jsem si hůlky vedle a odkyl to. Nerad to přiznávám, ale vypadlo to dobře a ještě líp chutnalo. Byl jsem opravdu vyhládlý a snědl to během mžiku. Divím se, že našel ty ingredience. Aby mi nezaskočilo, zapil jsem to. Není zas tak špatný, když umí vařit. Zvedl jsem se a šel za ním dolů. ,,Na co koukáme?",,Nečekal jsem, že přijdeš. Na nic. Nic tam nedávají." Došel jsem vedle, zahrabal v šuplíku a vrátil se. ,,Tohle pomůže."  Zapojil jsem disk a Yoruovi hodil ovladač.

Musím uznat, má tu spoustu filmů. ,,Co takhle Peaky Blinders? Já to upřímně ještě neviděl." Odkýval mi to a já to spustil. ,,Doufám, že to taky vidíš na den, kdy se budeme jen válet?" ,,Mluvíš mi přímo z duše." Tohle bude dlouhej den. Ten seriál je celkem dlouhý, ale ani jednomu to nevadilo, tedy do té doby, kdy asi po pěti hodinách začalo Kikimu křičet v břiše. ,,Mám hlad." Musel jsem se zasmát. ,,Vůbec bych neřekl. Ten zvuk, který připomínal volání velryb, to nenaznačoval." Hodil po mě polštář, co měl vedle a já zmkl. ,,Na co by jsi měl chuť, dojdu nakoupit a uvařím." ,,Žádný takový. Vymysli si, co chceš a já to objednám. Přeci nechceš vstávat." To má pravdu. Ale já vůbec nevím, co chci. ,,Cooo...kdybych teď objednal nudle a k večeři pizzu?",,Znáš moje chuťově buňky velmi dobře." Kiki odešel pro telefon a za chvíli se vracel zpátky. ,,Hotovo. Vzal jsem k tomu Colu a nějaký koláčky. Jsou tu za 50 minut, to stihneme ještě jeden díl."

,,Tak a teď otázka. Kdo se potom zvedne, aby to zaplatil a přinesl nám?" Neměla to být otázka, spíš jsem jen doufal, že se toho dobrovolně ujme. ,,Já tam nejdu." Ani náhodou. ,,No půjdeš. Já tam nehodlám jít. Objednal jsem to, takže ty pro to dojdeš." Ještě abych se musel zvedat. ,,Ale já tobě přinesl snídani, kterou jsem musel ještě pracně udělat. Takže ty budeš ten, kdo zvednou svoji těžkou zadnici, dojde k těm dveřím a-" Ani to nedořekl a slyšel jsem zvonek. ,,Fajn." Vzal jsem peníze a šel ke dveřím. Když jsem otevřel dveře stála tam holka a v poklidu si žvýkala. Bože, to je servis. Otočila se na mě, protočila očima a podala mi krabičky s účtenkou. ,,Taky by to šlo lépe." Povzdechla si. ,,Hošánku, kdyby jsi věděl, jak je tohle hrozná práce a bože, o tom platu ani nemluvím.",,Když se ti to nelíbí, odejdi. Nic tě nenutí." Znovu protočila oči a vyplivla žvejku. ,,Hele! Seber to. Není to tvůj trávník." Vyjekl jsem po ní a čekal, až tu blbou žvýkačku zvedne. Chvíli na mě čuměla a pak se zasmála. Vytrhla mi účtenku z ruky a něco na ni napsala. ,,Líbí se mi tvůj styl. Závolej mi někdy. Myslím si, že by jsme si rozuměli dobře." Co to kurva?

Tuhle válku jsem vyhrál. 1:0 pro mě. Vzal jsem si ovladač do ruky a šel se kouknout, co dávají jinde. Přeci jen, už je to nějaká doba, co jsem to zkusil naposledy. Nakonec jsem to nechal u Simpsonovů. Jo, jsem jak malý dítě, ale tohle je prostě klasika. Po nějaké chvíli jsem si začal říkat, kde furt je. Co mu může trvat sakra tak dlouho. Vstal jsem a šel se po něm kouknout. Zastavil jsem se před chodbou a koukal, co se děje. Furt neměl v ruce jídlo a byla tam stále ta, co nám to přivezla. Co s ní furt řeší? ,,Líbí se mi tvůj styl. Závolej mi někdy. Myslím si, že by jsme si rozuměli dobře." Hele tak to ne holka. Vydal jsem se za nimi a ruku hodil Kikimu kolem krku. ,,Děje se něco Zlato? Už mám celkem hlad. Tak už se pojď prosím najíst.",,Cože? Ty seš buzerant?" Kiki hraj to se mnou. ,,No a co? Nemusím to sdělovat holce, která nám přinesla jídlo.",,Ježiši. To je nechutný. Nechápu, jak lidé jak vy mohou existovat." Koukal jsem, jak udělala znechucený obličej a vzala si peníze. ,,K vám už nikdy nejedu!" Nastoupila zpátky do auta a odjela.

Jakmile jsme zavřeli dveře, padli jsme na zem a začali se tlemit. ,,Kriste. Viděl jsi ten její ksich?" Jak se snažila naznačit, že bude zvracet. ,,Měl jsi ji vidět ale, když přijela, ta byla otrávená už od začátku. Ještě vyplivla žvejku na trávník. Booože to byla taková kráva." Na tohle se jen tak nezapomene. ,,Doufám, že jsi ji nedal nic navíc. Jinak musíš být snad z Marsu." Co si o mě myslí. ,,Neboj, ani by mě to nenapadlo." Musel jsem se smát dál a Yoru se přidal. ,,Bych vzal štěrku a šetřel ji ten beten z ksichtu. To byla hrůza." Přesně. ,,Ani bych se nedivil, kdyby to bylo otrávené. Trochu se to teď u bojím jist." No jo. To mě nenapadlo. ,,No nic. Pojď jdeme jíst." Podal jsem mu ruku a zvedl ho. ,,Jo, a jak se jmenují kočičky." Zastavil se a musel si vzít jednoho z těch ďáblíků. ,,Ta s mašlí je Usui. Támhle ta bílá je
Vargi a tohle je Ráďa, brácha ho našel kousek od domu a vzal ho sem, byl v hrozným stavu. Pojď už mám hlad."