4. Párty

191 19 6
                                    

Nevím proč, ale bál jsem se té sázky s Akim. Vím, že nemám důvod, že on by mi nic neudělal, ale ten úšklebek tomu nepomáhal. Potom jsme se už dál nebavili, ani se nesetkali. Až večer, když jsem mu udělal něco k jídlo. Poděkoval a šel spát. Já musel taky. Haru psala, že mám přijít dřív, že to sama udělat nezvládne. Vstal jsem někdy kolem desáté a hned běžel. Kdyby jsem přišel pozdě, tak by na mě Haru byla naštvaná. Sotva jsem dorazil na místo, tak mi Haru dala na starosti jídlo. Všechno co bylo v autě jsem vzal a odnášel ho dovnitř. ,,Koho je ten dům?" Zavolal jsem na ní a položil krabici. ,,Mojí tety. Je teď na dovolený. Takže mám dům." Super..proč jsem se s k něčemu takovému rozhodl? Když jsem vše přinesl, tak pití dal do ledničky. Občerstvení do misek nebo na talíře a takhle jsme všechno dělali asi někdy ve dvě. ,,Řekl jsem jim, aby přišli na šestou. Tak já se půjdu zase na pokoj převléci." Rychle jsem se vypařil, než na mě přišla a vydal se zpátky. Když jsem přišel na pokoj, tak jsem viděl Akiho, jak si zkouší nějaké oblečení. ,,Ta červeno-černá košile je lepší." Uchechtl jsem se a schoval se k sobě.

Asi hodinu už to jsem s oblečením a nevím co. Vyhrabal jsem nějaký košile a nemohl se rozhodnout. Proč to sakra hrotím! Chtěl jsem to všechno zahodit, když se najednou ozval Yoru s tím, že červená je lepší. Než mi to docvaklo, tak byl pryč. Vzal jsem si ji tedy, černý natrhaný kalhoty a vyšel z pokoje. Šel jsem se kouknout za ségrou, ale na pokoji byl pouze tamten kluk. Šel jsem tedy za Yami, ta už naštěstí byla na pokoji. ,,Ahoj Aki. Pojď dál." Pozvala mě dovnitř a já si hned všiml kluka, co byl na gauči. ,,Čau." ,,Ahoj." Pozdravil mě a já šel za Yami. ,,Potřebuješ něco? Nebo chceš jenom zabít čas." Ta vidí člověku do duše. ,,Oboje, ale spíš nechci být v pokoji s Yoruem." Odfrkl jsem a lehl si na postel. ,,Ten kluk na gauči? Tvůj partner?" Zkusil jsem nějak rozproudit konverzaci. ,,Jop. Obi. Je hrozně hyperaktivní, ale teď je dost v klidu. Yoru má vlastně dneska tu oslavu. Pozval nás na ni. A koukám, že jsi se nám vymódil." Šibalsky na mě mrkla a rozcuchala mi vlasy. ,,Když už tu jsi...pomohl by jsi mi prosím s oblečením?" Protočil jsem očima a kývl. Vytáhla několik kusů oblečení. Nějaký šaty, potom sukni s trikem a i kraťasy se svetříkem. Po nějaké době jsme vybrali ty kraťasy a svetřík. Já ihned šel pryč a vrátil se na pokoj. Yoru už tu nebyl a byl čas pomalu jít.

Rychle jsem se doma převlékl do svého oblíbeného oblečení. Vydal jsem se zase zpátky.  Haru i její kamarádky už tu byla a měla v ruce už skleničku. ,,Neopí se hned. Počkej než plně přijdou i ostatní." Zasmál jsem se a ona mě políbila na tvář. Trochu jsem si odkašlal, ale bylo to v pořádku. Za chvíli začali chodit i ostatní lidi ze školy a ze skupiny. Pořád jsem koukal, kde je Aki, ale neviděl ho. Všichni ostatní už ale přišli. Začal jsem tedy takový menší přípitek a párty začala. Kluci pustili hudbu a já roznesl drinky. Seznámil jsem se pořádně se zbytkem třídy. Potkal jsem i Kaori. Dali jsme se do řeči a dozvěděl se hodně novinek. Třebas, že Yuzu se nedostal na školu a tak pracuje u strejdy. Chtěl jsem se dozvědět více, ale odchytla si mě Haru . ,,Pojď se kouknout. Nějakej kluk skáče ze střechy do bazénu!" Všichni se hned nahrnuli ven a já se koukl nahoru. ,,A-A-AKI!" Vyjekl jsem, ale to už jsem jen viděl, jak skočil. Na vteřinu se mi zastavilo srdce. Bál jsem se, aby tam doskočil. Naštěstí se trefil a hned se vynořil. Díky bohu! Když vylezl, tak si plácl s nějakýma klukama a zpozoroval mě. ,,Na to koule nemáš co?"

 ,,Na to koule nemáš co?"

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Jasně, že ne. Najednou si ze sebe začal svlékat oblečení a dal to té jeho holce. ,,Koukej." Vylezl pomalu na střechu a nejdříve se koukl dolu. Z jeho pohledu se dalo poznat, že má strach. Pak zase na mě koukl, semkl víčka k sobě, rozeběhl se a skočil. Dopadl do vody, ale...když se vynořil, tak se rozkašlal. Začal polikat vodu. Tohle se mi nelíbilo. Vůbec ne. Okamžitě jsem po něm skočil a vytáhl ho z vody. Vykašlal ze sebe vodu a koukl se na mě. ,,Příště tě tam nechám." Řekl jsem ledově a odešel. Když to neumí, tak ať si nehraje na hrdinu. Ale potom jsem si vzpomněl. Přišel jsem pozdě kvůli jedné věci. ,,Yoru! Pojď sem." Křikl jsem na něj a on během chvíle byl u mě. ,,Máš narozeniny. Tady." Pod nos jsem mu strčil tašku s dárkem. ,,Nemusel jsi." Sklopil hlavu a otevřel tu tašku. Okamžitě se mu rozzářili oči. ,,Jak?...jak jsi věděl, že ten náramek...že jsem ho chtěl?" Na chvíli jsem si myslel, že se rozbrečí.

Když jsme byli děti, tak jsem na ten náramek pořád koukal. Nečekal by jsem, že by si to pamatoval. Kůže, na které jsou světle zelené kamínky a ve prostě moje znamení. ,,Děkuji Aki." Zvedl jsem konečně hlavu, ale on už tu nebyl. Jak dlouho je pryč? Povzdechl jsem si, nasadil náramek a šel dovnitř, kde se mezitím rozjela diskotéka. Haru mě hned chytla a táhla do davu, kde byli ostatní. Nevadilo mi to, tancoval umím. Jakmile jsem se otočil, spatřil jsem Akiho, jak sedí v rohu a povídá si s nějakou holkou. Tu neznám, ale ve třídě jsem ji už několikrát viděl. Po nějaké době jsem ty dva uviděl malý kousek od nás. Haru se na tu holku zamračila a políbila mě. Žárlí, kdykoliv je blízko mě jinačí holka.  Opravu bylo viděl, jak žárlí.

Ani jsem nečekal na odpověď a zmizel. Zmizel jsem do domu a uviděl tam Yami. Sedl jsem si k ní a povídal si. ,,Je to tu super? Co?!" Řekla trochu více nahlas, aby jsem jí slyšel. ,,Možná." Nehci tu být, už je strašná nuda. ,,Pojď zatancujeme si!" Yami mě chytla za ruce a vytáhla na parket. ,,Yami, ne! Neumím tancovat!" Chtěl jsem si zase hned sednout, ale ona mě zastavila. ,,Neboj, je to lehké. Jen opakuj to, co dělám." Začala se hned kroutit do rytmu a pobízela, aby jsem to opakoval. Zkusil jsem to, ale bylo to hrozné. ,,Super! Jde ti to." No jasně. To vidím. Jakoby jsem dostal záchvat. Chtěl jsem si už opravdu sednout, ale hudba zpomalila a Yami mě chytila. ,,Tohle snad umíš." Pomalá hudba. Nemám tohle rád.

Ploužák. Kluci zřejmě chtějí trochu romantiky. Nevidím, kdo je za pultem, škoda. Haru byla na mě namáčklá. Díky bohu, písnička skočila a já se vypařil. Kluci mezitím začali pít a ostatní se přidávali. Ani jsem se nenadál a byl tam Aki. Už jsem si říkal, kde je. Musel jsem se zasmát. To jsem čekal. Přisedl jsem si ke stolku a vzal si sklenku. Koukal jsem na kluky, jak do nich padá jedna sklenka za druhou. Zítra je bude sakra bolet hlava. Já byl pořád u svého piva a to mi bohatě stačilo. No a tady....tady se to pořádné rozjelo. No jo, jak měli v krvi alkohol, šlo to samo. Za chvíli je napadali různé věci, jak třebas tanec, skákání do vody nebo další různé blbosti. Takhle to bylo do konce. Končili jsme někdy kolem třetí ráno. Všichni odcházeli postupně a byli pěkně opilý. To bude hezká kocovina. Ale teď, ta hrozná věc...uklízení. Haru mi s tím měla pomoc, ale byla tak v špatném stavu. Nechal jsem jí  jednom pokoji a začal uklízet. Naštěstí už všichni byli pryč, takže jsem mohl uklízet. Vzal jsem nejdřív odpadkové pytle a uklízel plechovky. Najednou se za mnou ozvalo zakašlání. ,,Aki? Co tu děláš?" Dost mě to překvapilo. ,,Pomáhám." Vzal další odpadky a házel je do pytle. Dále už nemluvil, jen mi pomáhal uklízet. Díky němu to šlo hned lépe a byli jsme hotoví během chvíle. ,,Nemusel jsi mi tu pomáhat...ale děkuji." Šel jsem vynést poslední pytel a vrátil se. ,,Hmmmm..." Opřel se o linku a já vedle něj taky. ,,Myslel jsem, že jsi odešel." Dokonce jsem ho viděl odcházet. ,,Odešel, ale vrátil se." Odvětil a dal ruce podél těla. ,,Ta holka, jak s tebou tancovala, byla roztomilá." ,,To byla Yami. Mladší sestra naší třídní. Beru jí jako mojí sestru." Lehce se usmál a sklopil hlavu. Aha...já myslel, že to je jeho holka. ,,Ta tvoje je taky..dobrá." Řekl to sice nejistě, ale aspoň se na mě koukl. Lehce jsem se usmál a já si stoupl před něj. ,,Myslel jsem si, že spolu chodíte." Zasmál jsem se a koukl na něj. ,,Ne. To opravdu ne." Zasmál se a konečně zvedl hlavu, aby se mi díval do očí. ,,Teď jsem si uvědomil. Jsi vyšší jak já." A jo. Mezi námi najednou bylo takové divné ticho. Lehce jsem sklonil k němu hlavu a pootočil jí. On jí dal zase lehce nahoru a naklonil se. Stačilo opravdu jenom málo a stalo by se to. Oba jsme uslyšeli nějakou ránu a rychle se otočili. Co to sakra? Vydali jsme se tam a já uviděl Haru, jak se válí na zemi. 

Odpustíš mi? Odpustím. (YAOI)Kde žijí příběhy. Začni objevovat