Odpustíš mi? Odpustím. (YAOI)

6.Doma

Co..co se stalo? Hlava se mi točí, mám pocit, jako bych spolikl snad celý bazén vody. Pamatuji si jen pár věcí a to jen útržky. Ležel jsem a před sebou viděl nějakou šmouhu. Pokusil jsem se zaostřit a po chvilce se mi to povedl. ,,A-Aki?" Vychrchlal jsem ze sebe a on mě zvedl. ,,Tohle už nedělej! Víš jak si mě teď vyděsil?!" Objal mě a já pomalu přicházel zpět do reality. Koukal jsem na něj a uvědomil si, máme na sobě stále plavky. Z vlasů mu občas spadla nějaká kapka vody. Za ním jsem viděl bazén. ,,Co se stalo?" Měl jsem nakřáplý hlas, byl jsem opravdu rád, když ze mě vyšel nějaký zvuk. ,,Začal si kašla a nalokal jsi se vody. Topil si se. Nechtěl si se vůbec probudit. Je to asi patnáct minut." Topil jsem se? Takže, to znamená...tamto byl sen? ,,Vstávej. Támhle je hlídka." Zvedl se a běžel pryč. Byl jsem rád, že jsem se zvedl. Snažil jsem se jít nejrychleji, jak jsem mohl, ale stejně jsem šel slimáčím tempem. Aki se vyřítil přede mnou s našimi věcmi a chytil mě za rameno. ,,A teď doufej, že to vyjde a nerozmázneme se na zemi." Nestihl jsem nic namítnout a on nás dostal k nám do kuchyně. Pustil mě, hodil mi moje věci a rozešel se k němu do pokoje. Slyšel jsem jak práskly dveře a ticho. Sáhl jsem si na rty a spadl do postele. Bylo to tak živé, proč to nebyla tedy realita?

Nesnáším ten smrad chlóru. Musel jsem si hned dát sprchu. Ale co mi nedošlo, nevzal jsem si nic na spaní s sebou. ,,SAKRA!" Praštil jsem do zdi a zastavil sprchu. Lehce se osušil, hodil kolem pasu ručník a vydal se k sobě do pokoje. Mám to! Kouknul jsem se na hodiny a zjistil, že je teprve po třetí. To jsme tam dlouho nevydrželi. Kdyby se nezačal topit, tak tam určitě vydržíme mnohem déle. Sundal jsem ze sebe ručník, převlékl se a ulehl na postel. Co jako teď máme dělat ten týden, co tu nikdo není? Asi pojedu domu, lepší jak se tady nudit. Napsal jsem Kaori, jestli pojede taky. Koukal jsem, že se na chodbě rozsvítilo. Nahlédl jsem tam a viděl Yorua, jak jde z koupelny. ,,Děje se něco?" Dal si ručník na hlavu a sušil si vlasy. ,,Zaprvé, ostříhej si vlasy, začínáš vypadat jako holka. Zadruhý, jedu na ten volný týden domu, chceš taky?" CO!? Na co jsem se to právě zeptal! ,,Rád by jsem, už jsem tam pár let nebyl. Děkuji za pozvání. Já jdu spát, dobrou Kiki." Usmál se odešel. Doprd... Co mě to napadlo?

Je super, že mi to nabídl. Chci zase vidět jeho rodiče. Lehl jsem si na postel a zamyslel se nad tím sne. Proč to bylo tak realistické? Je blbé přemýšlet takhle nad tím, když je to můj nejlepší kamarád. Netrvalo dlouho a usnul jsem. ,,Vstávej! Jedeme!" Byl jsem schozel z postele a docela to bolelo. ,,Dělej!" Milé probuzení. ,,Sbalím si pár věcí." Vzal jsem tašku a házel do ní věci, co by se hodily. ,,Tady máš prášky." ,,Děkuji." Dal jsem si je tam taky a tašku si hodil na záda. ,,Rodičům nic říkat nebudeš?" Zasekl jsem se. ,Ne..nebudu." Pokrčil rameny a do pokoje vtrhla Kaori. ,,Jdeme domu bráško! Jo a beru si návštěvu." za ní se objevila Yami s Obim a Kaorinin partner. ,,To si děláš srandu? Kolik lidí mám k nám dostat?! Víš jak je těžký dostat někam přesně jednoho! Natož pět lidí!" Udělala na Akiho psí oči a on si povzdychl. ,,Dejte na mě ruce." Všichni jsme dali ruce na jeho rameno a on soustředil. Objevili jsme se u nich doma..na schodech.

Snažil jsem se, opravdu jsem se snažil. Nemůžu za to, že jsem na schodech. Ani jeden z nás nestihl zareagovat a my všichni se hned váleli pod schody. ,,Au." Flákl jsem se silně do hlavy a někdo na mě leží. ,,Aspoň jednou se zkus trefit na místo, kam chceme!" Vyjekla Kaori, kterou jsem slyšel vedle mě na druhé hromadě. ,,Žijete?" ,,Radši bych nežil Yami." Zvedl jsem konečně hlavu, aby jsem zjistil, kdo na mě leží. Přímo do očí mi koukal Yoru a hned ze mě slezl, když jsem se na něj podíval. ,,P-promiň, nevěděl jsem kam padám." Všichni jsme se zvedli a já se koukl kolem. ,,Co se tu- Aki! Kaori! Co tu děláte Zlatíčka? A koukám, že jste si přivezli návštěvu. Zdravím vás, jmenuji se Nishi a klidně mi tykejte." Usmál se na všechny a pak se zastavil pohledem na Yoruovi. ,,Dlouho jsme se neviděli. Rád tě vidím." Přešel k němu a rozcuchal mu vlasy. ,,A kdo pak jste vy?" ,,Tati, tohle je Kotsu, můj partner na škole. A toto Obi, partner Yami." Ujala se Kaori slova a hned Kotsua k ní do pokoje. Chudák, ten tu nepřežije.

Nishi mě tu hned přivítal a já byl rád, že na mě nebyl naštvaný. ,,Tak já jdu s Obim k nám domu, tak se tu měj strejdo!" Yami hned zmizel a to samé i Kaori. ,,Táta před chvíli jel do práce a bráška tam je taky a dneska bude spát u Rina, takže jeden volný pokoj je, tak někdo bude na přistýlce. Jinak vařím oběd, tak snad vám bude chutnat. Jen ještě půl hodinky vydržte." Zašel zase zpátky a my si šli vybalit. ,,Já si vezmu tu přistýlku. Jestli ti nebude vadit, že tu budu ležet u tebe." Koukal jsem na něj provinile. Vím, že je na mě naštvaný, jak jsem na něj spadl, ale já nic jiného nemohl dělat, když jsme všichni padali na zem. Byl jsem u něj tak moc blízko. Tohle nedělá mému srdci dobře. Vyndal jsem si pár věcí a potom prášky. ,,Chytej!" Slyšel jsem za sebou a na poslední chvilku chytil flašku s pitím. ,,Kolik těch prášků bereš? Máš zásobu jako feťák." ,,Obvykle kolem 10. Můžu i méně, či více. Vždy podle toho, jak mě to kdy chytne." Povzdychl jsem si a hned denní dávku zapil. Nesnáším, když musím polykat prášky. ,,Pojďte se najíst!" Kiki ani neváhal a rozeběhl se tam. No jo, jídlo bylo vždy jeho. Hned se dole objevili i ostatní a my se pustili do jídla. Je to báječné, jako obvykle. Co taky kdy nemohl Nishi udělat. Vždy úžasně vařil. Zmizelo to i hned a Kaori oznámila, že jde s Kotsuem do fitka a šli si pro věci. Nevěděl jsem, že je na takovéhle věci. Pomohl jsem Nishimu s nádobím a odhodlal se ho na to zeptat. ,,Nishi? Pomohl by jsi mi prosím s jednou věcí?" ,,Copak tě trápí Yoru?" To je na dlouho.

Opravdu nechci umývat nádobí, proto jsem co nejrychleji utekl do pokoje a nasadil si sluchátka. Musel jsem usnout, protože se venku začalo stmívat. Koukl jsem vedle, ale Yoru tam nebyl. Vydal jsem se pro něco k pitím, protože jsem měl v krku úplně vyschlo. Našel jsem všechny v kuchyni a Yoru s pokleslým výrazem. ,,Umřelo štěně? Nebo co ten výraz?" Teprve teď si mě všimli a Yoru s sebou škubl. ,,Nic zlatíčko. To se ti zdá. No, ale už je pozdě. Měli byste jít spát. Už je pozdě. Pokud budete mít hlad, tak si vemte něco v ledničce. Já jdu spát děcka a Yuu jde taky. Takže dobrou." Mávl na mě Yuu a oba odešli. ,,Jdeš spát?" Otočil jsem se k Yoruovi a on s sebou cukl. ,,J-jo." Je divnej. Co mu řekl, že se chová, jakoby mu ulítly včely? ,,Padej do sprchy první." Hodil jsem na něj ručník. ,,Dě-děkuji." Hned tam zmizel a já si lehl na postel. Vzal jsem si sluchátka a opět zavřel oči. On mě vzbudí. Zase jsem usnul a probral jsem se za nějakou dobu. Yoru tu pořád nebyl. Šel jsem se kouknout na chodbu a viděl, že v koupelně se svítí. Přišlo mi to zvláštní. Může tam být Kaori, ale za zkoušku nic nedám. Přišel jsem ke dveřím a zaťukal. ,,Yoru, jestli tam seš, tak už padej ven." Nic se neozvalo. Chytl jsem za kliku a bylo otevřeno, ale něco ty dveře blokovalo. Nakoukl jsem dovnitř a srdce mi na chvíli zastavilo. ,,Yoru!" Ležel na zemi a nehýbal se. Byl v půlce svlékání. Dýchal, to bylo jediné plus. Nohy jsem mu dal do vzduchu a hlavu na svý nohy. Najednou s sebou cukl a pomalu otevřel oči. Spatřil mě a hned se odsunul. ,,Omdlel si." Hlesl jsem a pokusil jsem se odejít, ale zastavil mě.

,,Děkuji ti." Objal jsem ho a měl problém, aby jsem se nerozbrečel. Musel jsem ho pustil, protože to bylo divný a konečně se osprchoval.Hned po mě šel Kiki a já si připravil postel, kterou mi sem Yuu donesl. Povlekl jsem si jí a pak už jen čekal na Kikiho. Vlezl jsem si pod peřinu a vzal si telefon. Napsal jsem klukům, že jsem mimo školu, ale přijedu na zkoušku. Mezitím přišel Kiki a taky si vlezl k sobě do postele. ,,Proč se ti to stalo?" Zaskočilo mě, že se ptá, ale nevím, jestli mám odpovědět nebo ne. ,,Prostě se stalo, není to nic důležité. Jednou za čas se stane, že prostě ztratím vědomí. Nic, o co by jsi si musel dělat starost. Vím, jak se o sebe starat. Pár těch prášků mi pomůže." Odpověděl jsem jedním dechem a schoval obličej do polštáře. ,,Fajn, nepotřebuji to vědět." Slyšel jsem jen vrzání postele a pak nic. Za chvíli jsem se otočil a viděl Kikiho, že spí. Jedna noha nahoře druhá z postele. A to samé s rukama. Vypadá vtipně. Ještě jak má otevřenou pusu a slintá. Koukl jsem na tu ruku a napadla mě snad ta nejpitomější věc na světě. Propletl jsem si s ním prsty a usnul, bylo by úžasné takto usínat každý den. Ale nejde to. Možná někdy. Snad. Kéž By. ,,Dobrou Kiki."Usmál jsem se na něj a taky se uložil ke spánku.