Odpustíš mi? Odpustím. (YAOI)

3. Dohodnuto

,,Ti dám lev večírku. Když chytneš záchvat, tak ti to připomenu. Jinak díky za to pivo!" Zmačkal jsem plechovku a vzal si další. ,,Jen ať ti není blbě. Jestli se ráno probudíš s bolestí hlavy, já se o tebe nebudu starat." Zasmál se mi a bouchl mě do ramene. ,,Ani by jsem se neprosil." Řekl jsem suše a otevřel si pivo. ,,Aby jsem tě nenahlásil. Není ti 18, takže si chlapečku nevyskakuj. Buď rád, že jsem tu to koupil."  Odsekl mi a oba jsme se začali naráz smát. ,,Je s tebou zábava nakonec. Aspoň něco u tebe zůstalo." ,,Tohle bylo zlý. Ty jsi se taky změnil a to dost." No a co má být. Je to snad moje věc. ,,Co jsi vlastně dělal celou tu dobu?" Zeptal se mě a napil se. ,,Nic moc. Našel jsem si pár koníčků. Jinak nic moc a co ty? Pořád si mi nic neřekl." Docela mě zajímá, co sakra celou tu dobu dělal. Chystal se něco říct, ale ozvalo se klepání a on se sekl. Zvedl jsem se tedy já a šel otevřít. Venku stála nějaká holka. Tu si ze třídy nějak nepamatuji. ,,Přeješ si?" Řekl jsem ledově a ona přikývla. ,,Prý je tady na pokoji obydlený Yoru Saeyoung. Je tu?" Pokýval jsem hlavou a než jsem stihl cokoliv jiného, tak vběhla do pokoje a skočila po Yoruovi. ,,Yoru! Jsem tu, jak jsem slíbila! Mohla jsem odjet dříve." Cože! Kdo to je! ,,Ahoj Haru." Ti dva se políbili. Aha...

Haruka Katsu

,,Je hezké, že jsi tu tak brzy." Koutkem oka jsem zahlédl Akiho, který akorát odcházel. ,,Aki-!" Haru mě přerušila a mávla nad ním rukou. ,,Lepší bude soukromí ne?" Usmála se na mě a silně mě objala. ,,Jo, asi jo." Proč musel odejít? Chápu...nechtěl tu být. Já ale chci, aby tu byl. S ním je tu hned větší zábava. ,,Já vím, že za to nemůžeš, ale máš divného spolubydlícího." Udělala takový hnusný obličej a svraštila čelo. ,,On byl vždycky jinačí. Nikdy se nepokoušel byl jako ostatní. Byl originální. To je na něm nejlepší..." Řekl jsem potichu. ,,Vy se znáte? Nikdy si mi o někom jako on nevyprávěl. Nevadí. Teď budu mluvit já. Musíme oslavit ty tvoje osmnáctiny. Žádnou oslavu jsi ještě nedělal. Všechno jsem připravila na neděli. Bude to kousek odtud. Můžeš si pozvat koho chceš. Já si taky pozvala pár lidí. Už chybíš jenom ty Zlato." Naklonila se ke mě a políbila mě. ,,A když máme chvilku pro sebe..."

Tohle jsem opravdu nevidět nepotřeboval. Vzal jsem si na sebe bundu a šel ven. Nepotřebuji viděl, jak se můj nejlepší kama-... Počkat, on už vlastně není. Jak se můj bývalý kamarád olizuje s jeho holkou. Nechutné. Je už pozdě, nikdo by tu z učitelů neměl být. Sedl jsem si na schody před budovu a zapálil si. Jo...kouřím a ví to jenom Yuzura, protože mě omylem viděl. Naštěstí drží jazyk za zuby, jinak by jsem mu- ,,Takashi?" Rychle jsem se za sebe otočil a uviděl tam toho kluka...agh...jméno... Rui. ,,Co je?" Řekl jsem ledově a pokoušel se schovat tu cigaretu. ,,Chci si promluvit." Sedl si vedle mě a dal si ruce na kolena. ,,Nemusíš to schovávat. Je to cítit." Odhodil jsem  tedy nedopalek. ,,Takže ty jsi Aki. To o tobě Yoru pořád básnil a vyprávěl. Nepřijdeš mi nějak obzvláště zajímavý. Můj osobní názor." On se o mě zmiňoval. Ani se mi to nechce věřit. ,,Proč nejsi s ním na pokoji? Neviděli jste se tak dlouho." ,,Má tam holku. Nechci vidět jejich cicmání." Když jsem to zmínil, tak lehce cukl. ,,Jmenuje se Haruka. Jsou spolu 5 let. Nikdo, krom něho jí nemá rád. Je to strašná zlatokopka." A to mě má jako zajímat? Proč tu nemůžu sedět sám a mohl by jsem si v klidu vychutnat cigaretu? Je to takový problém nebo co! ,,Žárlíš?" To se mnou trochu seklo. Žárlit? ,,Já? Žárlit? To opravdu ne. Nejsem buzna jako moji rodiče. A on si klidně může dělat, co se mu zalíbí!" Zařval jsem na něj a zvedl se. ,,Ty nevíš, proč odešel co?" On to ví?! ,,Proč?"

S námahou jsem se ráno probral. Haru odešla až někdy kolem půlnoci. Myslel jsem si, že strávím večer s Akim a popovídáme si, ale to se to objevila Haru. Mrzelo mě to. Vstal jsem a šel se za ním podívat. U sebe ale nebyl. Postel byl ustlaná. Takže ani nepřišel. Povzdechl jsem si a udělal si snídani. Vajíčka s cibulkou. Jednoduché, ale dobré. Udělal jsem toho trochu více, kdyby se náhodou Aki objevil, ale neobjevil. Musel jsem si vzít prášky. Nenávidím je. Polykání je strašné. Proč to neudělali jako kapátko? Oblékl jsem se a šel za klukama. You...vždycky u něj slyším zpívání a i teď není výjimka. ,,Šetři si hlas. Do studia máme jet až v úterý." Řekl jsem, když jsem němu vešel do pokoje. Pozdravila mě nějaká holčina, co akorát šla ven. ,,Rui říkal, že tu včera byla Haruka. Pořád jste spolu...super." Aaaa je to tu zase. ,,You! Už jsem tu říkal. Milujeme se a tak to zůstane. Nebude se nic měnit." Jenom na mě koukl a obrátil oči v sloup. ,,Ale vždyť je to A-" ,,Sklapni! Tohle jsi sliboval, že už nikdy! NIKDY! Neřekneš! Dostal jsem se z toho jenom díky Haru a už znova tomu nepropadnu." Sedl jsem si na židli a You vedle. ,,Zítra je oslava mých osmnáctin. Zvu vás všechny."

,,Mluv! Proč odešel!" Vyjekl jsem na něj, ale on zavrtěl hlavou. ,,Koukej spustit ptáčku. Nebo zařídím, aby jsi si už nikdy nezazpíval." Vzal jsem ho za límec a narazil na zeď. ,,Zkus se nad tím zamyslel. Možná ti to dojde." Ať kouká mluvit! ,,Doháje už mluv!" Zatnul jsem pěst a zatáhl ho za límec. ,,Kvůli tobě! A dej ze mě ty pracky." Moji ruku odendal a odešel. To my došlo, že kvůli mě. Vrátil jsem se na pokoj. Yoru mě ani neviděl. Nechci ho viděl. Ráno jsem vstal proto dřív. Vzal jsem do ruky jablko a odešel. Šel jsem do nějakého parku. Když jsem si sedl na lavičku tak mi začal hrát telefon. Nishi. Neee.. ,,Ahoj Aki! Tak co škola? Líbí se ti? Jaká je Yuki a žáci?" Začal se ne ptát. ,,Nazdar Tati. Škola...ale dobrý. Yuki je dobrá. A žáci.... Neznám je. Ale..." ,,Ale?" Ozvalo se trochu tišeji. ,,Našel jsem Yorua." Chvíli to Nishimu trvalo, ale udělal BLIK CVAK PŘÍJEM a věděl. ,,Yoru!?? No to je úžasný? Ohromné, jak jste se po tak dlouhé době našli. Tak co? Změnil se?" Musí mít tak blbý otázky. Ale počkat...mám nápad. ,,Tati promiň. Musím jít. Máme sezení, Zavolám potom." Zavěsil jsem a zajásal. Ještě, že mi tak věří. Vzal jsem si krabičku a šel ven. Našel jsem si místo v zahradě a schoval se za stromy. Lehl jsem si pod jeden a hned si zapálil. ,,Krom toho kouření jsi se vážně nezměnil." Trhl jsem s sebou a koukal kolem sebe. Nikoho ale nevidím. ,,Nahoře." Zvedl jsem pohled a na stromě uviděl Yorua. 

Obešel jsem všechny na škole a na zítřek je pozval. Jenom jediného ještě ne...Akiho. Nemohl jsem ho nikde najít, ani nikdo jiný ho neviděl. Vzal jsem si box, do kterého jsem si udělal oběd. Vzal jsem si ho ven a vlezl si na jeden strom. Byl nádherný výhled na školu. Snědl jsem kousek oběda a za chvíli jsem pod sebou někoho uslyšel. Koukl jsem dolu a uviděl Akiho. Kouřil tam cigaretu a lehl si tam. Promluvil jsem na něj a on mě hledal. Jakmile s koukl se, tak protočil očima a vylezl nahoru. ,,Dáš si?" Podal jsem mu ten boxík, kde bylo ještě jídlo. Odmítl ho, ale na to mu zakručelo v břiše. Ušklíbl jsem se a on si ho vzal a hned se do něj pustil. ,,Řekni, když budeš mít hlad. Rád ti něco uvařím." Usmál jsem se na něj a opřel se. Jenom něco zamručel a dojedl to.  ,,D-Děkuji." Vrátil mi to nazpátek a odvrátil pohled. ,,Nemáš zač. Aspoň jsi se najedl." Mrkl jsem na něj a znovu se nadechl. ,,Zítra mám oslavu. Je kousek odtud. Tak tě zvu. Pozval jsem i všechny ze třídy." Usmál jsem se na něj. ,,Fajn." 

Seskočil jsem dolu a čekal na něj. Když jsem se koukl nahoru, tak jsem vše viděl právě v čas. Viděl jsem jenom, jak mu podklouzla noha a letěl dolu. Stihl jsem zareagovat, otočil jsem se a vběhl pod něj a chytl. Povalil mě na zem, ale chytl jsem ho. ,, V pořádku?!" Koukl jsem na něj a on pomalu pokýval hlavou. ,,Díky bohu." Oddychl jsem a shodil ho ze sebe. ,,Příště dávej bacha, kam lezeš. Mohl jsi si něco zlomit." Sebral jsem si krabičku, která mi vypadla a jednu si vytáhl a rovnou si jednu zapálil. Sotva jsem se jednou nadechl, tak mi jí Yoru sebral v puse. ,,Je to odporný a k tobě to vůbec nejde." Řekl poměrně naštvaně a chtěl to zahodit. Chytl jsem jeho ruku a stiskl ji. ,,Je to moje věc, takže mi ji vrať." To jsem ale nečekal, že ji pustí na zem a zašlápne. ,,Jak dlouho kouříš?" Dost nepříjemný hlas mě najednou. ,,O to se nestare-" ,,JAK DLOUHO!" Vyjekl po mě. Je tń se my vážně nelíbil. ,,Tři roky." Odsekl jsem a pustil ho. ,,Ty seš na tohle moc měkkej." Neodpustil jsem si poznámku a rozešel se pryč. ,,Cože?" Ozval se za mnou. ,,Jsi měkkota. Nedokážeš určitě pořád nic porušit a ani se odvázat." ,,To není pravda." Že ne? Tak si to otestujeme. ,,Po té oslavě...něco podnikneme a žádný námitky." Podal jsem mu ruku a čekal. ,,Platí." Potřásli jsme si a sázka začala.