Prolog

143 15 1
                                    

Slunce tiše a líně zapadalo za obzor, jakoby ani nechtělo opustit kraj, který celý den ozařovalo. Jemný vánek tiše foukal do listů stromů a když přestal, utíkal po trávě a svým jemným, přesto chladivým dotykem ji jemně česal a dotýkal se jí.

,,Stříbrný vlk brzy Velkou lišku porazí." zašeptal někdo a z malého keříku vzplanuly dvě oči, pak se objevily další dvě.

,,Podívej." zavrčely ty tmavozelené a výhružným pohledem se zadívaly na louku před nimi. ,,Zlodějka."

,,Už to musí skončit." zamručely ledově modré oči, které se rozsvítily jako první a vyšlehly z nich zlostné blesky. ,,To na svém území nestrpím."

Z houští vystoupila štíhlá, ale mrštná postava pokrytá jemným šedočerným kožichem, čumák měla dlouhý a jizvami celý zkřivený.

Stébla trávy se pokoušela vyšplhat vlkovi až na břicho, ale jeho dlouhé nohy zeleni bránily. Za šedým zvířetem se objevilo další, kožich mělo více nahnědlý a vypadal ještě hubeněji, než jeho společník.

,,Blátiváku, chyť ji." zavrčel ten šedý vlk a vousky se mu zachvěly, modré oči se otočily a propíchly hnědého vlka pohledem. ,,Chyť ji a zabij ji."

Blátivák se tiše přikrčil a vysoký šedý vlk zase zmizel v podrostu a sledoval svého společníka, jak se krade travnatou loukou a jak se suchá tráva se kolem něj tiše rozestupuje, jakoby se ani nechtěla jeho vyhublého těla dotknout.

Blátivákovy zelené oči zlostně zasvítily když uslyšel praskání kostí někde poblíž a potlačil hněvivé zavrčení. Teď už mu to vyjde. Teď už tu lišku chytí.

Zatímco oranžově zbarvená liška vesele okusovala mrtvou hnijící zdechlinu laně, hnědý vlk se plížil jen pár zaječích honů od ní. Blátivák se nachystal na dlouhý skok a přichystal své čelisti tak, aby mu liška vklouzla přímo do tlamy. Malinko ji pootevřel a vycenil smrtící tesáky. V tom vražedném tichu zavál jemný vánek a počechral hnědému vlkovi srst, nabral do vzduchu jeho pach a pomalu jej donesl přímo do liščina čumáčku. Ta jen varovně zvedla hlavu, podívala se okolo s naježenou srstí na hřbetu. Než si stihla velkých zelených očí všimnout, obrovský hnědý stín se prohnal loukou a už chňapal po jejím hrdle.

Liška zakormidlovala ocasem, vystrašeně zapištěla a drápy sekla vlka do čumáku, pak ale sebrala nohy na ramena a byla ta tam. 

Tíha tlapek (POZASTAVENO)Kde žijí příběhy. Začni objevovat