The Miraculous Selection

21

,,Jak zapůsobil princ na vás? Odhaduji, že velice kladně."naklonil se k ní, jak malá holka, co chce slyšet tajemství.

,,Kladně je slabé slovo, Richarde. To rande bylo úžasné."při slově rande sebou snad každá soutěžící trhla. Schůzka mohla být jakákoliv. Mohla to být přátelská schůzka, pracovní schůzka... Prostě jakákoliv. Rande byla taky schůzka. Ale hned bylo jasné jaká.

,,Čímpak bylo tak úžasné, kromě toho, že jste byla v blízkosti naší Výsosti?"šťoural se dál.

,,Vším! Procházka po zahradě byla nádherná, až na to moc horké počasí. I potom, co jsme se přesunuli zpátky dovnitř paláce, ukázal mi Adriánek svou komnatu. Tak úchvatná!"

Všichni stuhli. Včetně krále a prince. Král nevypadal nadšeně, princ vypadal zaskočeně a všechny dívky si buď nabručeně nebo vyděšeně něco mumlaly.

,,Věříš ji?"naklonila se Alya ke mně. Než jsem stihla odpovědět, ozvala se Rose.

,,Jak máme mít šanci? První den a ona už byla u něj v komnatě!"kvílela polohlasem. Při představě, že by někdo zjistil, jak jdu po Zprávách k princovi, mě vyděsila. Opravdu tam byla? Chloe by byla schopná se tam dostat, to věřím, ale taky určitě dokáže lhát. Studio se na povel kameramanů ztišilo a jelo se dál.

,,To jste musela na prince opravdu zapůsobit! Je to tak princi?"obrátil se na Adriena. Toho ale nenechala Chloe mluvit.

,,Princ byl úplně mnou unešený, říkala jsem mu, že na to, abych viděla jeho komnatu, je ještě brzy."afektovaný smích. Vsadím se že lhala. Ale vsázím se jen o přílohu z večeře, tak jistá si zas nejsem...

---

Celej zbytek Zpráv jen prince opěvovala, dávala nám sežrat, že jsme se tak blízko princi nedostaly a vzala tím i čas na zbylé rozhovory, takže asi na tři holky se nedostala řada. Těch holek mi bylo líto. Nebylo nám, které na rozhovoru byly, moc co závidět, ale nechat se takhle zastínit Chloe bych taky nechtěla.

Teď jsem byla na cestě do té jeho slavné komnaty, která se po Zprávách stala nejžádanějším místem. Lila, ta holka, co přišla v olivových broučích šatech, se naštvala a odcupitala za princem si s ním domluvit taky rande v jeho komnatě. Poslal ji zpátky. Pár holek dokonce ztrácelo o našeho prince zájem. Já zájem neměla nikdy, ale i tak mě Chloe štvala.

Já měla být první!

,,Slečno, sem nemůžete, to je královské patro."řekl jeden se stráží, co hlídali u dveří krále. Potom, jak mě málem přistihli při odposlouchávání, tak si radši nechal stráž u sebe. Oba byli podobně zvláštní, jako moje komorné.

Jeden vypadal, jako by mu bylo špatně. Byl jednoduše zelený. Zatím co ten, který mě oslovil, měl fialový nádech. Stejně tak jejich vlasy trčící zpod čepic.

,,Mám domluvenou schůzku s princem v jeho komnatě."odcekla jsem jim, podkasala si sukeň a pokračovala dál.

,,Jdete špatným směrem, princova komnata je blíž u schodů. Páté dveře zleva."promluvil zeleňák. Měl hrubší ale i hlubší hlas než fialka. Bylo mi trapně.

,,Děkuju."zamumlala jsem a o pár dveří se vrátila. Ještě jsem zaslechla jejich rozhovor.

,,Princ se nezdá, dvě holky za den... Myslíš, že jsme ji neměli odvést pryč?"

,,Ne. Je to ta Vyvolená."

,,Ta, o které mluvila Tikki?"zřejmě jen přikývl, protože neodpovídal. Co maj všichni s tou vyvolenou? Odpočítala jsem pět dveří od schodů a zaklepala. Stráže mě pořád sledovali. Po chvilce ticha zašramotil klíč. Ebenové dveře se otevřely.

,,Dobrý večer, lady Marinette."pozdravila blonďatá hlava s úklonou. Taky jsem se nemotorně uklonila. To ho rozesmálo. Copak se neuklání tím, že jde člověk do mírného předklonu? Já se snažím být zdvořilá!

,,Vážně jste tu měl Chloe?"vyprskla jsem, jen jsem vstoupila. Dveří jsem za sebou zabouchla a protože se jich princ stále držel (a můj pohyb nečekal), tak ho vzali sebou. Tvrdě do nich narazil. K mé zlosti, Chloe měla pravdu. Princovna komnata byla úchvatná a mnohem, mnohem honosnější, než moje nebo každé jiné soutěžící. Teď jsem už nežárlila jen na Chloe.

,,Přísahám, že neměl! Už jsem to vysvětloval i otci, ale nechtěl to pochopit! Lhala."zarazil se.

,,Vám to snad vadí? Snad nežárlíte, lady Marinette."ušklíbl se a přestal s přesvědčováním. Zrudla jsem. Ráda bych řekla, že jenom vztekem.

,,Pff, mě je jedno s kým a kdy jste. Váš život."

,,Stejně vám to vadí!"

,,Nevadí!"

,,Ale ano!"

,,Ale ne!"

,,Vy opravdu žárlíte, má drahá!"

,,Nejsem vaše drahá!"

,,No ták..."

,,A dost! Proč jste chtěl, abych sem přišla?"dosedla jsem na měkkou postel a obdivovala mramorově šedo-černo-bílý pokoj.

,,Potřebuju, abyste se za mě na něco koukla. Kvůli povinnostem a Selekci to moc nestíhám, tak bych ocenil vaší pomoc."vyhrabal z šuplíku stoh papírů svázaných stuhou.

,,C-co je to?"chytla jsem papíry, když mi je hodil přimo do náruče.

,,Našel jsem to v matčině komnatě. Většina toho vypadá jako dopisy. Byl bych vám zavázán, kdybyste je všechny přečetla a za mě zkontrolovala."

,,To nemáte nějakého sluhu na to?"

,,Nikdo nesmí vědět, že jsem to vlastně ukradl."podrbal se na hlavě a popošlapoval z místa na místo.

,,Kde je vlastně hrob královny?"šeptala jsem si spíš sama pro sebe. Neuvědomila jsem si, že by to mohl princ zaslechnout.

,,Nikde."odpověděl.

,,Jak nikde?"

,,Nikdy se žádný pohřeb nekonal, otec to vždycky omlouval tím, že nejsou žádné ostatky. Nevysvětluje je to ale, proč se nekonal pohřeb."zadrhával se mu hlas. Chudák se nemohl s matkou ani rouzloučit.

,,Prokážete mi obrovskou službu, když se na ty papíry kouknete. Nedala byste si nějaké občerstvení?"

,,Eh... Ráda!"

,,Tak prosím schovejte ten stoh, ať ho můj komorný nevidí."s těmi slovy zacinkal na jeden ze zvonků u dveří. Cinkání bylo tiché, ale podle šňůry, co vedla do díry ve zdi, cinkalo se i někde jinde. Schovala jsem papíry pod peřinu postele a princ začal s úšklebkem a pomocí prstů odpočítávat.

,,Tři... Dva... Jedna!"

Do pokoje vtrhl na jídelním voze ztřeštěný sluha (nebýt toho divného rozcuchu a očí, řekla bych, že je to nepovedený cosplay na Sebastiana). Oči mu nadšením, že si ho jeho Výsost přivolala, zeleně žhnuly, úsměv odhaloval ostré špičáky. Mě ignoroval, a já mu za to byla i vděčná. Objel kolečko po komnatě a zastavil přesně před princem.

,,Co to bude, pane?"