The Miraculous Selection

8

,,Wow!"vydechla jsem, když jsem otevřela šatník. Rozhodla jsem se prozkoumat celý můj nový pokoj a jak se dalo čekat, byla k němu i soukroma koupelna. Soukromá! Poměrně malá, ale větší jak ta doma. Celá zařízená v pastelově růžové, světle šedé bílé a černé. Tedy stejně jako ložnice... Nebo hlavní pokoj nebo co to je... Teď jsem byla na průzkumu šatníku. Skříně byly vestavěné do zdi hned vedle dveří do koupelny. Komorné mě při prohlídce s hrdostí sledovaly, sem tam něco připomenuly nebo vysvětlily. U šatníku doslova zářily pýchou!

,,T-to jste všechno šily vy?"těkala jsem očima po honosných šatech. Taková nádhera! Hned jsem jedny vytáhla, abych si je líp prohlédla.

,,Ano, paní. Vše je naše práce."usmála se malá Tikki. Užasle jsem vytáhla další šaty. Tak které se mnou půjdou na dnešní večeři?

,,No ták, tohle by člověk nezvládl! Jsou... Jsou neuvěřitelné!"a nebo Mari nikdy v životě neviděla tak krásné šaty zblízka... Taky možnost.

,,No... My ale nejsme obyčejné služky."utrousila s hrdým úsměvem zrzka Trixx. Ty dvě po ní hned šlehly pohledem. Že bych se konečně dozvěděla něco o jejich původu? Jako pardón, ale takhle normální lidé nevypadají!

,,Ano, nejsme obyčejné služky, jsme služky budoucí královny."snažila se Duusu zachránit situaci. I když mluvila potichu, všechny jsme ji slyšely. Sakra, já rudnu!

,,Nemyslím si, že vyhraju."ach jo, další lidi, co zklamu. Červenovlasá holka vypadala, jako by měla na krajíčku. Tikki z nich fakt byla nejmladší a nejroztomilejší. Nebýt komorná a přihlásit se do selekce, vyhrála by!

,,My ale víme, že vyhrajete."usmála se zrzka a krátce zatleskala. To Tikki a Duusu probudilo.

,,Lady Marinette, je čas se připravit na večeři, vybrala jste si nějaké šaty?"nerozhodně jsem se zakousla do rtu. Sakra, mám tu jedny starorůžové s krajkou a jedny rudé s černým vrškem a tečkami na vrstvené sukni. Jaké? Není červená moc nápadná? Moc odvážná!? Kašlu na to, volím si vás, červené šaty!

Komorné mi pomohly, jinak bych se do nich nenasoukala. Sem tam mi byly volné, někde trochu škrtily. To ale jehla společně s Duusu spravily. Ještě mi vlasy vyčesaly do drdolu a poupravily náročným dnem zníčený make-up. Teprve potom jsem se dostala k velkému zrcadlu na stěně dveří od šatníku. Jsem to vůbec já!?

,,Dobrá volba!"pokývala Duusu hlavou. Ta holka byla hrozně tichá! Trixx si mě taky uznale prohlížela. Tikki se k nim naklonila.

,,Není to znamení?"řekla to šeptem, asi jsem to zaslechnout neměla, ale

Jaké znamení?

---

Jídlo jsem do sebe házela. Salát, steak, omáčka, obloha, něco vypadajícího jak kočičí hovno, cosi ještě divnějšího a nakonec cheesecake. Nepřinést nám to postupně, snědla bych klidně nejdřív dezert a až nakonec předkrm. Takhle jsem se dlouho nenajedla a to jsem vyslovenou chudobou netrpěli. Ze začátku na mě všichni divně koukali, ale pak zavrtěli nad mou nevychovaností hlavou, odsunuli se dál a pokračovali v jídle. Tak se mi to líbí!

,,Lady Marinette."poklepala mi na rameno Nathalie, když jsem cucala jednu z vidliček, na které ještě před pár sekundama byl dort. Hm... Vypadala naštvaně... Jejda, nevyrazí mě teď? Má na to vůbec právo? (Ne nemá, Mari, stay calm)

,,Doufám, že po první lekci etiky se už takhle chovat nebudete."cítila jsem se jak neposedný žák, co ho před celou třídou napomenula a tím totálně ztrapnila učitelka. Všechny pohledy mě s posměchem sledovaly, jak si utírám pusu od drobečků.

Až když všechny dojedly, mohli jsme se vydat zpátky do komnat. Nikam jinam jsme nemohly, musely jsme přímo do komnat... Nuuuudaaaa!

,,Ahoj!"pozdravil mě někdo. Vylekaně jsem uskočila, protože jsem to nečekala. Vlastně jsem šla s hlavou svěšenou pořád jak spráskanej pes. Pozdrav přišel od opálené brunety. Trochu mi připomínala mou komornou Trixx, byly si trochu podobné. Jen tahle vypada víc... Lidsky!

,,Nathalie tě pěkně seřvala, holka. Tys asi dlouho nejedla, co?"neseděla ta holka při večeři naproti mě? Neodpovídala jsem.

,,Fajn... Já jsem Alya. Asi jsem tak měla začít..."podala mi ruku. Alya, Alya... Není taky Čtvrtá? Rukou jsem potřásla. Mari, jsi z tohodle nějak dost vykolejená, ne? Nová holka prostě...  První holka, co se k tobě chová mile, to je toho!

,,Já jsem... Asi se nemusím představovat."uhla jsem zahanbeně pohledem. Klid. Hlavně klid.

,,To teda nemusíš."rozesmála se. A to trochu zabolelo.

,,Hele, víš. Přežít v Selekci nebude asi hračka. Co takhle kdybych ti navrhla spojenectví?"

,,Spojenectví?"opakovala jsem. Zaujalo mě to!

,,No víš... Kámošky, co si budou pomáhat, podporovat se."mám si to přeložit jako 'parťák do problémů'? Oh daaamn! Příjmám!

,,Dobře!"hned mi bylo líp, na trapas u večeře jsem zapomněla (ale na večeři rozhodně ne, myslím, že mi začíná být blbě... Tikki, Trixx, Duusu? Připravte pro jistotu záchod!)

,,Uf, jsem ráda, že jsem někoho takovýho našla, ani nevíš jak kruté bitch tady jsou..."odfrkla si bruneta. Její oranžové šaty taky vypadaly nádherně.

,,Ale vím."neubránila jsem se úšklebku. Zdálo se, že Alya má komnatu hned u schodiště, takže mě brzy opustila. Já ale nějak zapomněla zabočit a ocitla se na úplně jiném patře. To se může stat jen mě... Samozřejmě! Počkat! Není to to patro, kde máme zákaz? Mmm, zakázané ovoce, mňam. No, i když z té večeře za chvíli fakt hodím šavli...

Srdce se mi málem zastavilo, když jsem zaslechla hlasy. Tlumené hlasy. Jasně, byly za dveřma, uf... Taková úleva. Jestli mě tady někdo najde...

Šla jsem za hlasy a našla tak dveře odkud vycházely. Přikrčila jsem se a nakoukla do klíčové dírky. Zalapala jsem po dechu. Král a princ! A nevypadá to na čajový dýchánek... Ani jsem nedýchala, abych zřetelně slyšela rozhovor. Spíš hádku.

,,Kdy mi to řeknete, otče!?"

,,Nikdy, nic ti do toho není, Adriene!"ozvala se rána do stolu. Princův hlas se chvěl.

,,Ale je, otče."


,,Jak zemřela...?"