The Miraculous Selection

31

,,Dobrý večer, vaše Veličenstvo."uklonila jsem se neohrabaně, jen co za mnou jeden ze sluhů (zrovna ten divně nafialovělej) zavřel dveře. Úklony mi pořád moc nešly. On neodpověděl. Zadumaně zíral před sebe, lokty opřené o stůl a hlavu položenou a hřbetech rukou. Vypadal hrozivě. Proč vypadal hrozivě!? Neměl by vypadat tak hrozivě! Provedla jsem něco? Všimla jsem si ošuntělého papíru na stole. To písmo mi bylo povědomé.

,,Tohle bylo nalezeno před vaší komnatou."vzal kus papíru do ruky. Polil mě studený pot. Neblahé tušení. Král si nasadil brýle, které měl kolem krku zřejmě kvůli papírování a začal číst.

,,...Otec stanovil datum svadby a nehodlá ho měnit. Je přesvědčen, že svadba je to, co teď potřebujeme nejvíce..."utichl a zadíval se zpátky na mě. Rudla jsem. Cítila jsem jak rudnu. Byl děsivě klidný, usmíval se i... Říká se tomuhle klid před bouří...?

,,Můžete vysvětlit, lady Marinette, proč bylo tohle nalezeno na prahu vaší komnaty?"zalapala jsem po dechu. Snažila se něco říct, ale... Vždyť jsem ani nevěděla CO říct! Ať řeknu, co řeknu, bude si myslet, že jsem se vkradla královně do komnaty. A na prince to hodit taky nemůžu. Není to tak, že bych s ním uzavřela nějaké spojenectví, ale taky nejsem podrazák.

,,N-netuším... Jak se to tam... V-vzalo... Vždyť já ani netuším, co to je,"zasmála jsem se nervózně, což jsem asi dělat neměla.,,Mohu se zeptat, kdo to tam našel...?"etiketa neetiketa, ruce jsem si otírala do šatů jak šílená. Trochu mi té modré krajky bylo líto.

,,Přinesla mi to jedna ze soutěžících."zamračil se nad mou otázkou.

,,J-jak tedy víte, že je to moje? Vždyť to našla na chodbě!"bránila jsem se. Ze všeho toho nátlaku jeho autority mi začaly slzet oči. Kdo mě mohl napráskat? Ne! Kdo se mi hrabal v pokoji!? Chloe! Že by to byl důvod, proč přišla pozdě na bál? Očividně je to králova oblíbenkyně... Do dveří strčila hlavu stráž.

,,Vaše Veličenstvo? Je tu princ Adrien, mám ho pustit dovnitř?" král jen přikývl.

,,Otče!"vběhl Adrien do pracovny dřív, než mu stráž plně otevřela dveře.

,,Co je tak důležitého-"král si unaveveně promnul kořen nosu.

,,Mari za nic nemůže!"

,,Mari!?"vyjekli jsme s králem naráz. A stejně synchronizovaně zamrkali.

,,Ehm... Lady Marinette. Za nic nemůže, ty dopisy jsem ukradl já."zastavil se pár kroků za mnou.

,,Dopisy? Je jich víc?"krále klid pomalu opouštěl. Bouře se blížila.

,,Sebral jsem je a pak šel na schůzku s lady Marinette, nejspíše mi u její komnaty jeden vypadl."lhal. Chtěla jsem si sama sobě nalhávat, že mě chrání, ale pravděpodobně to bylo jen kvůli tomu, aby za něj měl ty papíry kdo číst... To mě trochu urazilo.

,,Pevně doufám, že ti žádné další nevypadly. Tvou komnatu dám rozhodně prohledat,"vstal a obešel stůl.,,Lady Marinette, můžete odejít. Omlouvám se za nedorozumění."i tak si mě podezřele prohlížel. Otočila jsem se k odchodu. Princ váhavě taky.

,,Ty tady zůstaň, Adriene. Ještě ti budu muset něco vysvětlit."bylo jasné, že na prince nečeká žádná pochvala s pamlskem.

,,Ale otče, musím zpátky na bál!"snažil se z trestu vyváznout.

,,Bál počká."odvětil král nesmlouvavě. Rozhodným krokem jsem se vydala ke dveřím. Nechtěla jsem tu už ztrávit ani vteřinu. Když jsem procházela kolem prince, zaslechla jsem skoro neslyšný šepot.

,,Čtěte rychleji, prosím."