The Miraculous Selection

29

Ležela jsem na posteli a četla učebnici dějepisu, abych zjistila, jaké to před těmi dvaceti lety bylo. Překvapilo mě, kolik toho v té učebnici bylo.

Není to tak, že bych nechodila do školy, jen jsem do ní nechodila tak často. Pomáhala jsem v pekárně, občas se i z knížek nebo filmů učila o světě tam venku... Zapamatovávala jsem si z nich, že na vzdálené planetě žije hnusný černý vetřelec , v lese zase elfové a v kanálech klauni... Kéž by mi tehdy došlo, že to všechno byly fantasy, sci-fi nebo horory.

Takovou učebnici jsme ale ani ve škole nemívali. Ve všech se jen psalo o tom, jak je Illea úžasná, jak je královská rodina úžasná a že kastovní systém je pro nás to nejlepší. V téhle však byly celé dějiny lidstva! Až po trochu zamlženou součastnost. Co se dá ale od učebnice, s které se učil sám princ, čekat, že?

Ozvalo se syknutí. Chudák Tikki se píchla do prstu. Kolikrát jsem jim říkala, ať mi víc šatů nešijou, že mi tyhle stačí, protože dříve nebo později odejdu...?

Opatrně, aby si mě pokud možno nevšimly, jsem vytáhla pár dopisů... Stoh se zmenšoval, jak jsem dopisy četla. I když papír šustil, komorné si ničeho nevšimly.

-

1.9.2023
Úplně jsem zapomněla, že jsem vlastně zasnoubená. Můj otec však ne. Už několikrát jsem se ho snažila přemluvit. Už jsem vyzkoušela vše. Momentálně jsem zamčená v pokoji a snažím se držet hladovku. Jak dětinské, jsem si toho vědoma.
Otec stanovil datum svatby a nehodlá ho měnit. Je přesvědčen, že svadba je to, co teď potřebujeme nejvíce. Lid je válkou znepokojený, nějaká šťastná událost je rozveselý a k tomu získáme spojence ve válce se Swedway. Takhle otec uvažuje. Uvažuje prodat svou jedinou dceru výměnou za spojence v stupidní válce, jež začala kvůli ještě stupidnější zámince. O Willovi jsem doposud neslyšela.

-

Odtrhla jsem oči od konce textu a vzhlédla. Až teď jsem si všimla, že nade mnou stojí všechny tři komorné a culí se. Panicky jsem zaklapla učebnici i s dopisem. Viděly to! Četly si to? Vědí, o čem dopis byl?

,,Lady Marinette... Myslely jsme, že se pilně učíte. Od koho to byl dopis? Od prince? Snad ne od nějakého strážného. Znáte pravidla Selekce."

,,Neobviňujete mě z vlastizrady, že ne...?"zasmála jsem se nervózně. Myslím, že čtení královniných soukromých dopisů by na popravu stačilo.

,,Samozřejmě, že ne. Měla byste se ale připravit na večer."

,,Na večer? Co se bude dít?"nechápala jsem. Štrachala v paměti, ale nemohla jsem nic najít. Přeslechla jsem něco? Snad si za to nemůžu tím, jak jsem věčně zalezlá v komnatě...

,,Vy nevíte o plese? Princ uspořádal ples, aby se mohl lépe seznámit se všema soutěžícíma."naklonila Tikki hlavu na stranu.

,,Že vy jste zase nedávala při snídani pozor! Snídaně jsou důležité ve všech ohledech, má paní!"pokárala mě Trixx. Duusu se při oslovení "má paní" pousmála. Na všechny jsem zírala s otevřenou pusou.

,,A že jste dneska vynechala hodiny tance!"teď se ale Dusuu zhrozila. Pusu jsem zavřela a zahanbeně odvrátila pohled. No co, ta hodina mi přišla nudná a nepotřebná, tak jsem zůstala v komnatě...

,,Odložte tu učebnici. Musíte se stihnout umýt! Neuražte se, ale trochu zaváníte. Tak šup do vany, hned bude napuštěna."zatleskala Trixx a všichni se dali do pohybu. Vzpomněla jsem si na učebnici. Spíš na to, co jsem nechala v ní. Chtěla jsem se po ní natáhnout, ale už ji držela Tikki a nesla do knihovny zabudované do zdi. Snažila jsem se Trixx a Duusu vytrhnout, vysvětlit jim, že ještě něco v tý knize potřebuju, ale ony mě nepustily. Viděla jsem, jak Tikki uklízí knihu mezi police.

A jak z knihy vypadl list papíru a pomalu padá vstříc k zemi.