The Miraculous Selection

2

Zapla jsem televizi a posadila se před ní. Rodiče obsadili gauč. Nervozita z nich přímo sršela. I mě se žaludek obracel, ale nemohla jsem se vyhlášení dočkat. Holt jsem optimistická osůbka, za svou náladu nemůžu.

,,Seš si jistá, že nebudeš zklamaná, broučínko?"

,,Slibuju!"na obrazovce se objevila růže, státní znak, rozezněla se illejská hymma, pak se nám naskytl pohled na moderátora Richarda Brooklyna. Bez něho si člověk už Zprávy neumí ani představit.

,,Vítejte u dalších zpráv! Dneska tu máme velmi důležitou událost, na kterou se jistě většina z vás nemůže dočkat! Ale ještě před tím, pár novinek od krále."uvítal nás za chůze a sedl si do svého křesla. Zeleného křesla, co patřilo ke Zprávám stejně neodmyslitelně jako sám Richard.

Jen co usedl, zvedl se král ze svého trůnu. Určitě to nebyl trůn, jen nazdobená židle ve studiu, ale i tak vypadalo honosně. Skoro bělovlasý vládce si odkašlal a začal vyprávět aktuality z Illejské ekonomiky a další nudné věci, co jsem neposlouchala.

,,Předávám ti slovo, Richarde."pokynul k moderátorovi a posadil se zpátky na svůj trůn. Tím začalo vyhlašování kandidátek a můj mozek přepl do módu "soustředění".

,,Děkuji Veličenstvo za důležité informace. Teď se přesuneme k vám, princi, a k té důležité události."ohlédl se po klukovi mého věku. Při psaní přihlášky mi nějak vypadlo, že tam bude princ. Upřímně mě nikdy nijak nezaujal. Vypadal jenom jako další důležitě se tvářící kluk, kterých máme už jenom tady v ulici spoustu. Jediný rozdíl mezi ním a místními kluky byl majetek a fotky. Každý druhý billboard byl s jeho fotkama a modelingové agentury se o něj můžou přetrhnout. Vážně má být příštím králem napudrovaná modelka?!

,,Jaký máte ze Selekce pocit?"zeptal se moderátor a kamera zaostřila na princův obličej.

,,Jsem natěšený. Nemohu se dočkat, až zjistím, koho za pár dní v paláci uvidím. Jsem zvědavý, jestli najdu tu pravou."a zářivě se usmál do kamery, aby schoval nervozitu. Nepovedlo se ti to, princátko.

,,To my taky, Výsosti, to my taky."přitakal rychle Richard a obrátil se na krále.

,,A co vy, Vaše Veličenstvo?"

,,Já už dívky viděl. Taky se nemůžu dočkat, až je přivítám v paláci."zněl přísně, to na přesvědčivosti jeho slov nepřidávalo. Kamera přistihla Richarda, jak smutně hledí na místo, kde při Zprávách sedávala královna. Všichni by určitě chtěli znát její názor na Selekci. Královna bohužel zemřela. Zemřela pár let na zpátek a Illea se z toho stále nedokázala vzpamatovat, i když o tom už nikdo nemluvil. Richard nahradil smutný výraz nacvičeným úsměvem. Takovým tím zářivým neupřímným, ale hodně přesvděčivým. Nechápala jsem tyhle lidi. Já když jsem veselá, usmívám se, když jsem smutná, nedokážu to takhle lechce zamaskovat.

,,A teď poprvé uvidíme dívky, které v příštích týdnech budou bojovat o ruku prince Adriena! Gratulujme novým Dcerám Illey!"s těmi slovy se v kraji obrazovky objevila princova hlava, aby každý viděl jeho reakci. Mě byla jeho reakce ukradená. Na obrazovce se objevila první soutěžící. První konkurence.

,,Amy Bow z Waverly, Třetí."pozorně jsem si prohlédla tvář černovlásky. Snažila jsem se odhadnout její povahu a proč byla vybraná. Nevypadala špatně, to ne, ale snad to nehodnotí jen podle vzhledu!

,,Alix Kubdel z Hansportu, Pátá."tahle holka vypadala úplně jinak než předchozí. Rozená divoška, vlasy určitě barvené. Teď jsem se ujistila, že podle vzhledu tak úplně nevybírají... Ale pak by mě zajímalo podle čeho, protože jsem si tuhle holku nedokázala představit v šatech, natož jako královnu.

Fotky vybraných kandidátek se na obrazovce střídaly jedna za druhou. Jména jsem se ani nesnažila zapamatovat, nešlo to. Každou fotkou nové šťastné dívky se mi víc svíral žaludek. No ták... Třicet dva... Prosím...! Třicet tři... Třicet čtyři... Třicet-

,,Marinette Dupain-Changová z Karolíny, Čtvrtá."za mnou se ozvalo zakuckání a následné bušení do hrudi. Taťkovi zaskočilo občerstvení, které si  s sebou vzal. Zaraženě jsem civěla na svou fotku. Nechali ji tam stejně dlouho, jako předchozí, ale mě se to zdálo jak věčnost, než se objevil obličej Richarda, co všem dívkám nadšeně gratuloval.

Moje fotka nevypadala zle. Úsměv od ucha k uchu, jako vždycky. Oproti ostatním kandidátkám jsem vypadala uboze. Až moc prostě a to tam byly i holky z nižších kast. Dostala jsem se tam kvůli něčemu, co jsem uvedla v přihlášce? Co jsem tam vůbec napsala za kraviny? Moc dobře si pamatuju, že jsem do schopností a koníčků nenapsala úplnou pravdu... Ačkoliv je mamka asiatka, čínsky neumím! A vlastně mamky původ ani není tak pozitivní věc...

Kvůli minulosti. Kdysi dávno se náš stát nejmenoval Illea. Jmenoval se Amerika. Vtipné jméno, že? Moc toho o historii naší země nevím, ale mamka mi jako dítěti vyprávěla o Čínsko-americkém státě, díky kterému se narodila tady a ne v Číně, odkud pocházeli její předci. Pak mi to teda moje lež o jazykových dovednostech nevyhrála... Všichni jsme zaraženě mlčeli, dokud Zprávy neskončily.

,,Já... Jsem se tam dostala."mumlala jsem si nevěřícně pro sebe.

,,Naše dcera... Se dostala do Selekce."mumlali pro změnu rodiče. Po tváři se mi rozjel širokánský úsměv blázna.

,,Pojedu do Angeles! Budu bydlet v paláci! Dostala jsem se do Selekce! Mami, tati! Jsem tam!"skákala jsem po celém obývacím pokoji a nenechala rodiče ani vstřebat novou informaci. Skočila jsem na sedačku přesně mezi ně.

,,Jedu do Angeles! Není to úžasné!?"jásala jsem dál a snažila se veselou náladu přenést i na rodiče. Oba dva se najednou zdáli bledí.

,,Ano, beruško, jedeš do Angeles..."