Konečně teplo

79 16 0
                                        

Probudilo mě sympatické teplo a mé tělo se vezlo na saních přikryté dekou. Přede mnou se brodila sněhem postava a táhla za sebou na provaze saně. Opatrně jsem se pootočila abych měla lepší výhled. Člověk si toho ale všiml a otočil se na mě. Bála jsem se, ale místo vyhružky na mě sametovým hlasem promluvila studenta přes červenou šálu zakrývající její ústa "Neboj se. Bude to dobré, teď jsi v bezpečí." Potom co se otočila jsem udiveně položila zdvihlou hlavu na saně. "Já jsem Mia." Pohodlně jsem se zachumlala pod deku a zdvořile se představila. "Já jsem... Kate. Kde to jsme?Pořád jsem úplně nechápala, co se děje. "Jsme v u mého domu v severní Kanadě. Odkud jsi?" Rozpačitě jsem rozevřela oči a chtěla odpovědět. Pak mi došlo, že ale ani já na tu otázku neznám odpověď. "Já jsem.. já.. no..." Mia nasadila vážnější výraz. "Je možné že jsi se uhodila do hlavy, nebo ti ten chlad vlezl na mozek. Myslím že si dříve nebo později vzpomeneš." Mia se usmála a dále se sametovým broukáním táhla saně za sebou. Otočila jsem se a sledovala jak saně zanechávají hluboké stopy ve sněhu. Všimla jsem si také, že Mia musela ujít velký kus cesty. "Mio, už jsi saně musela táhnout dlouho, jsi v pořádku?" Zeptala jsem se pro jistotu. Mia si přestala broukat a zasmála se. "Máš dobré srdce Katie. Jsem v pořádku, nedělej si starost. A mimo to už jsme skoro na místě."

Milosrdný vrahPříběhy, které tě pohltí. Začni objevovat