Milosrdný vrah

Mia

V chatce mi Mia nařídila ať se naložím do teplé vany a dala mi pár kusů svého oblečení.
"Tak kam tě dáme?" usmála se na mě Mia, když jsem zrovna vylézala z mé dočasné ložnice. "Ty teď asi nemáš kde bydlet?" Řekla smutně a přemýšlela. "Spadla jsem do řeky. Vlny mě donesly až sem. Nepamatuji si kde to bylo." 'Mhmmm..' přikývla Mia. Mohla bych jít na hotel, který je vlastně hodně blízko, ale neměla jsem peníze. "A co skusit najít tvůj domov? Myslím, že až ho uvidíš, hned ho poznáš." V hlavě mi problikly obrazy všech těch plamenů, jak pohlcují můj 'domov'. Nevím, jak dlouho jsem plavala řekou, ale je možné, že plameny ještě nevyhasly. Tohle mohlo skutečně být sebevražedné. "Ale já... můj domov.. napadli nás." Mia prudce otočila svůj pohled a pozornost na mě a já si neúspěšně snažila vybavit kde jsem bydlela. "Kdo vás napadl? A koho 'vás'??" Mia nepobírala co jsem se snažila říct. "Já nevím Mio, opravdu nevím." Mia mě s respektem přestala zahrnovat otázkama.
Obtočila jsem si okolo zápěstí provaz, aby mi saně nevyklouzávaly. Na saních ležel vyčerpaný pes, který táhl saně až moc dlouho. Mia mi předtím neřekla, že má psa, tak mě to trochu překvapilo. Už jsme byly daleko, nemohli jsme jít zpátky. Z nebe se hrnul těžký sníh a dopadal na už napadanou vrstvu a perleťově se třpytil. Všude okolo byli jen stromy a sníh. Byla mi zima jen na obličej, na který dopadaly vločky a tiše tály. Mia se se zvláštní září v očích brodila dál a udýchaně funěla. V dáli byl vidět tmavošedý kouř a hrnul se pomalu k mrakům~