Domov

65 15 0
                                    

Oheň uhasl a žhavý popel za sebou stále zanechával šedý kouř. Strnula jsem a pustila provaz od saní. Pes Mii, který se prý jmenoval Coda, vyskočil ze saní a zírak na to samé co já. Mia byla až za námi, ale uviděla to také.
Můj domov... vykročila jsem vpřed. Přede mnou byly trosky drevěného domu, a zbytky kamených kusů zdí. Zbyl jen kus jednoho pokoje a... popel. Před místem, kde předtím byly dveře byl flíček krve, přes noc uschlý ve sněhu. Klekla jsem si a do očí se mi nahrnuly slzy. Pak jsem slyšela Miu za sebou. Ne!! Nesmí vědět co se tu stalo! Rychle jsem skvrnu zahrabala sněhem a napřímila se. Mia mě chytla za ruku a chvíli se dívala na tu pohromu. Pak se její pozornost zamířila na nrco jiného a šla do poslední místosti, která byla z vetšiny kamenná. Byla to místnost na ochranu některého našeho majetku, protože jsme čekali, že se něco takového dříve nebo později stane. Šla jsem k Mii a opatrně otevřela kamenou truhlu sázenou stříbrnými kamínky, špinavými od popela. Byla teplá, ale ne až moc. Zatočila jsem kovovým klíčem a predem tušila co uvidím- peníze. Byla tu spousta kanadských dolarů. Šla jsem ke kovové, kam jsme schovávali náhodné, důležité předměty a vyšramotila jsem brašnu. Mia moc nechápala, co se děje. "Kde se tu vzaly ty peníze? Vypadá to, jako byste na tohle byli předem připravení.." Jen jsem zamrkala s rukou napůl v otevřené bedně. Vše bylo zpálené, až na jednu místnost, která byla celá z kamene a kovů. Ne, to nebylo vůbec podezřelé. Cítila jsem nutnost plácnout se do čela a došlo mi, jakou hloupost jsem udělala když jsem nechala Miu jít hledat můj domov. Určitě něco tuší. Beze slova jsem vzala brašnu a šla, předstírala jsem smutek ze spáleného domu. Mia překvapeně šla za mnou a zapřáhla Codu do saní~

Milosrdný vrahKde žijí příběhy. Začni objevovat