Vzbudila jsem se. Tma byla pryč a já byla vzůru. Naživu. Já žiju! Neměla jsem ponětí jak.
Když jsem si prohlížela své tělo, předem mi bylo jasné, že mé tlapy a srst zmizely. Bolely mě záda a v krku z proudů vody, které protekly mým hrdlem, než jsem doplavala na břeh.
Ale kam vlastně? Kde jsem? Rozpačitě jsem na vzdory bolesti vstala a rozhlédla se kolem. Netušila jsem, kde jsem. Byla mi zima a byla jsem nahá. Co teď? Věděla jsem že dřív nebo později mě někdo najde. Je ale lepší se hýbat. Postoupila jsem o krok a cítila jak se moje noha zabořila do tenké vrstvy studeného sněhu.
Nikam se mi nechtělo. Napadlo mě jít až v noci, s teplým kožichem, silnýma nohama a pořádným čichem, ale nechtěla jsem aby mě tak někdo viděl. Udělala jsem ještě pár nejistých kroků, než si moje chodidla zvykla na mrazivý sníh.
Zhruba po půl hodině jsem se skácela k zemi. Nekontrolovatelně mi cukaly zuby a bledé končetiny se mi třásly pálilo mě od sněhu celé tělo. Vyčerpaně zavírám oči. Pak jsem uslyšela silne dupání a vzdechy nějakého člověka. Klekl si ke mně a zavolal na mě. Neslyšela jsem co, a ztrácela jsem vedomí. Po poslední snaze o otevření očí jsem upadla v hluboký spánek.
ČTEŠ
Milosrdný vrah
Hombres LoboKate vyrůstala v rodině vlkodlaků, kteří však jednoho dne byli napadeni a Kate byla oddělena od smečky. Když se ráno probudí na cizím teritoriu, osud jí koření cestu životem spoustu nečekanými událostmi, dokud nedojde k naprostému zvrat...
