D.U.M.B Boy c.f-t.s.

14. Reply please.

(Moc děkujeme Jea-Min za její korekci! Určitě si zaslouží poděkování a najít ji můžete u mě v popisku🌷)

Seděl jsem shrbený za obrazovkou počítače a pod falešnými přezdívkami lezl na ty nejrůznější sociální sítě.

little-caelum

skinny4321

boysboys

To všechno jsem byl já.

Měl jsem sociální sítě, kde jsem měl své jméno, ale na ty svoje jsem nechodil tak rád, jako na ty "anonymní". Bál jsem se snad? Nevím, možná. Jenže, řekněte sami, není super být chvilku pod rouškou anonymity?

Jednoho času jsem si psal s jedním klukem, co měl být od nás ze školy, a já se nikdy nedozvěděl, kdo by to mohl být. Psal jsem mu ty nejrůznější věci a nemusel jsem přemýšlet, zda se mi na chodbě někdo vysměje, protože ani jeden neměl tušení, kdo ten druhý je.

...kdybych tě tak vzal na jídlo.

...kdybych tě vzal k sobě domů.

...kdybych tě mohl vzít na záda a utíkat přes celé město.

...kdybych tak věděl, jaká tvář stojí za tou přezdívkou.

Psal to a oba dva jsme věděli, že jsme na kluky. Oba dva jsme nehledali holku. Oba dva jsme věděli, že jsme na stejné škole, ale pořád to bylo nic. Je o dva ročníky výše a hraje fotbal. Tohle jsem mohl říct o klukovi, ke kterému jsem měl větší důvěru, než k jiným lidem, které vidím den, co den. 

Byl ve třeťáku a já teprve v prváku. Nezbývá moc času a začnu chodit do druháku a on začne maturovat. Potřeboval jsem mu to napsat. Potřeboval. Nezvládal jsem další dny ignorováním toho pozitivního a zvláštně populárního Tylera. Zvláštního v tom, že už pomalu začínalo některým svítat, že Tyler nebude zrovna garde pro slečny a tak mu někteří věnují pohledy opovržení a ti druzí k němu začínají být více připoutaní za tu odvahu a výjimečnost.

Nechť žije Tyler!

Zahořkle jsem polkl a poklepával nohou pod psacím stolem. 

Byl odvážný a já věděl, že mu hodně hluboko závidím. Nebylo moc lidí, co to vědělo, ale i přes to to někomu řekl. Jenže byl krutý. Možná jsem si to zasloužil a možná taky ne. Ignorací jsem totiž neoplýval já Tylera, ale Tyler mě. 

Zavadí o mě očima a když víme, že se nikdo nedívá, kouká po mně jako štěně a v jeho očích vidím obrovskou omluvu a napětí, jenže když je na třídních chodbách, ten pohled už není provinilý. Čeká, až přijdu. 

"To určitě," pronesl jsem do prázdného pokoje.

COkkie: Hey, Bunny :)

pink_bunny: Oh, nazdar :)

pink_bunny: Dlouho jsem tě tady neviděl, co tě sem zase vede?

COkkie: Mám být upřímný?

pink_bunny: umíš to ty jinak?

COkkie: Right. Jsi to ty.

pink_bunny: :O

pink_bunny: :) To je pěknýý

Cokkie: Neh, co se takhle někdy konečně potkat?

pink_bunny: woho. tohle už padlo desetkrát, cookie. potom všem, co tady padlo, a možná jsme to ani jeden nemysleli tolik vážně. bylo to by to těžký vidět se a poznat, že se vlastně k sobě ani nehodíme.

Cokkie: Ty chceš snad začít po našem seznámení vztahem?

pink_bunny: um... kdyby se to stalo, tak nejspíš.

Cokkie: Nikdy jsi to nechtěl?

pink_bunny: Děláš mi to fakt těžké. Jasně, že mě zajímá, kdo se schová v prváku pod tou chutnou a špatně vyhláskovanou přezdívkou a snaží se mě vylákat na světlo, ale nechci riskovat.

Cokkie: Když Cookie už bylo zabraný... Dám ti sušenku, Bunny

pink_bunny: zníš jako nějaký únosce, ale okey. řekni mi, Cookie, viděl jsi toho nového teplého kluka?

Cokkie: Myslíš Tylera?

pink_bunny: jo, zda se tak jmenuje. je docela odvážnej, co?

Cokkie: Je to blázen.

pink_bunny: poslední dobou vypadá, že se mu ve škole pořád líbí.

Cokkie: hm... co ty? nějaký novinky, za dobu, co jsem tu nebyl?

pink_bunny: Jo! Máme nového fullbecka a musím poznamenat, že v šatnách vypadá ještě líp, než na hřišti.

Cokkie: neuvěřitelný, že se bavím, s někým, kdo musí být hvězda fotbalu a nemám ani páru, kdo od nás ten fotbal hraje.

pink_bunny: nejsem hvězda, Cookie. To vůbec nevadí, aspoň máš o kom po večerech přemýšlet :D

Cokkie: To je fakt! Vlastně... bych už měl jít. Zítra čeká škola. Tak se měj, Bunny

pink_bunny: Cokkie.

Uživatel Cokkie je offline.

*fullback blokuje ve fotbale protivníky.

Je to kratší. O dost. Ale třeba bude lepší, když budu psát půlku s dějem a posuneme se jinam. Musím říct, že Connor to nebude mít lehké. Co se týče mě... Na střední, mám super kolektiv. Mrzí mě, ale, že tam nemám žádnou oporu ve spolužačce, jako na té základní. Snad to chce jen čas. Jenže mám strach, abych to brzo nevzdala.

Věnováno lidem, kteří se musí začlenit do nového kolektivu. Je to těžké, divné, deprimující a unavující, nechce se vám, ale lidi přicházejí a odcházejí. Je čas se pohnout.

×