Rebelka Emily

Myšlenky

Když jsem došla domů bylo nějak kolem deváté hodiny v noci a tady to vypadalo jako kdyby tu nikdo nebyl. Jenže určitě jsou v ložnici a dělají si navzájem dobře. Někdy to jde slyšet až moc dobře jelikož mám pokoj naproti nich. Někdy se mi z tých pazvuků dělá fakt moc blbě. Někdy mám chuť tam vlítnout a seřvat je jako malé děcka, ale nestojí mi to za ty jejich pohledy a hlavně na to abych na ně musela koukat. Už tak mě dostává jak se moje matka oblíká. Na to, že si potrpěla vždy na elegantnost tady v domě chodí bez prominutí jako coura. Horší než já a to je co říct. A to já tu třeba bez přítomnosti Petra ( jejího nabíječe ). Od té doby co jsme se přestěhovali sem jsem prostě zazděná. Ale víte co? Mě to vůbec nevadí spíž naopak. Miluji to, že mě nikdo nehlídá a já si můžu dělat co chci. Nesnáším ty matky, které chrání své děti a hlídají je tak jako vlastní oko v hlavě. Díky bože, že moje matka taková není, protože bych jí musela zabít.

Vylezla jsem schody do svého pokoje a tam se uvelebila na postely. Vysvlékla jsem se a ležela v ní jen ve svém spodním prádle. Miluji svojí postel! Je to ta nejpohodlnější měkkoučká postýlka. Hlavně výhoda při této postely je to, že vůbec nevrže! Víte jak by to dopadlo kdyby mamka zjistila díky vrzání postele, že tu mám mužskou společnost? Nebyla by z toho dvakrát mega nadšená protože Pavla z nějakého důvodu dvakrát nemusí.

Jednou byl tu na společné večeři, která se konala jen kvůli němu. Jinak každý jí jak chce a co chce. A já si díky svým penězům místo toho abych jedla to co vaří matka, chodím najíst do luxusních restaurací. Ti chlapi v oblecích mě mega přitahují.

Zakryla jsem se a poddala jsem se do svých myšlenek. Co se to vůbec dneska stalo? Nepoznávám se.

*Pokud se vám dnešní kapitola líbila, prosím o votes nebo komentář. Při nejlepším můžete můj příběh sdílet ať si ho někdo další může přečíst. Můžete mě sledovat pro budoucí příběhy. Děkuji <3 ♥