Kdyby se vrátila

17. kapitola/Hermiona

Hermiona se probudila ráno o dvě hodiny dřív, než musela. Byla tak moc vynervovaná ze schůzky s budoucím Pánem Zla, že prostě nemohla spát. Po chvilce tedy vzdala snahu o to znovu usnout a místo toho se dala do připravování na celý den. Pořádně se upravila, make-upem se pokusila o schování obřích kruhů pod očima, i když se co se týče malování, to jí nikdy nešlo. Dokonce si nalakovala nehty na sytě černou barvu, jen aby měla co dělat a neklepala se strachy.

Konečně uplynul nějaký čas, což znamenalo, že začala snídaně, na kterou se s velkou odvahou vydala, i když vůbec neměla hlad. Po krátkém prohlédnutí Velké síně usoudila, že zde není nikdo, koho by znala, tak si sedla zhruba doprostřed Zmijozelského stolu a ze zvyku si dala nějaké pečivo, co leželo na stole. Jídlo nezúčastněně kousala, protože zrak neustále upírala směrem k obrovským dveřím, aby mohla zahlédnout Toma a zjistit tak, jakou má dneska náladu. Zůstala v Síni po celou dobu snídaně, překvapivě se ale ani Tom, ani nikdo ze Smrtijedů neukázal. Hermioně to přišlo zvláštní, tak se rozhodla, že několik následujících dnů bude chodit na celé snídaně, aby zjistila, jestli sem vůbec chodí.

Následovala hodina přeměňování, kde už Tom seděl, usazen vedle Luciuse. Hermiona si sedla pár lavic od nich, tak aby měla po celou dobu dobrý výhled přímo na ně. Brzy na to přišla McGonagallová, která hodinu věnovala povídání o významných kouzelnících přeměňování v minulosti. Hermiona to nijak zvlášť nevnímala, místo toho skenovala každý pohyb, co Tom udělal.

„Slečno Gringo?" Zaslechla najednou Hermiona McGonagallovou přímo nad svojí hlavou.

„Odpovíte na otázku, nebo budete dál zírat na záda pana Malfoye?" Ucedila profesorka a koukla na kluky v lavici. Hermiona se proti své vůli začala červenat, i když se jí ulevilo, že vina padla na Luciuse. V rychlosti se rozhlédla po třídě, aby zjistila, jaká že to byla otázka. McGonagallová si jejího pátrání evidentně všimla, zavrtěla hlavou a přísným hlasem zopakovala otázku.

„Kdybyste mě vnímala, tak byste určitě věděla, že má otázka byla, jestli pak víte, kdo je takový metamorfomág?" Řekla pomalu profesorka a přísně ji sjela pohledem. Hermiona si okamžitě vybavila Nymfadoru a s úsměvem odpověděla.

„Metamorfomág je vzácné odvětví magie, se kterým se člověk musí narodit. Toto dítě následně může měnit své tělo, jak je mu libo." Odrecitovala jak z nějaké knížky a omluvně se na profesorku usmála. Ta přikývla.

„Výborně slečno. Za správnou odpověď přidávám vaší koleji 5 bodů. Ovšem za vaši nevnímavost jich 10 odebírám, takže jste si aspoň trochu pomohla.." Prohlásila McGonagallová, načež většina Zmijozelských vrhla naštvaný pohled na Hermionu.

Po zbytek hodiny se tedy snažila dávat pozor jak na Toma, tak i na výklad, aby neztratili další body. Tom se zdál, že má celkem dobrou náladu, sice se neusmíval, ale ani se nemračil. Jednou za čas něco zašeptal směrem k Luciusovi a ten mu něco odpověděl.

Zbytek dne už proběhl v relativní pohodě, sice dostali další spoustu úkolů, ale ty Hermioně nikdy nevadily. Vydala se proto do knihovny, kde je začala psát. Uběhla hodina, když si všimla, kolik je hodin, proto v rychlosti nějak pobrala všechny pergameny a vyřítila se směr tajná místnost. Jakmile se ovšem kolem ní začali objevovat lidi, aby nebudila pozornost.

„Ahojky," promluvil na ní najednou James Potter, což jí upřímně překvapilo, ale už se naučila udržet klidnou tvář.

„Ahoj?" Odpověděla tázavě, protože ho před pár minutami viděla v obležení několika nebelvírských holek, tak nechápala, proč by šel za ní.