Kdyby se vrátila

15. kapitola/Hermiona

Hned jakmile se Hermiona dostala na pokoj, zasedla za stůl a vytáhla svůj sešit, který předem začarovala tak, aby jeho obsah nemohl vidět nikdo jiný, kromě jí samotné. Plánovala si do něj psát všechny pokroky a poznatky, aby se jí její plán podařil bez chyby. Vyndala tedy brk a inkoust a začala psát.

2. září, první rok zde

To je teprve 2. září? Stalo se toho tolik! Byla jsem zařazena do Zmijozelu a nějakým zázrakem se mi podařilo dostat do kruhu Smrtijedů, na poslední stránku napíšu jejich seznam. Už byla jedna tajná schůzka v nějaké divné, tajné místnosti, nejspíš postavené samotným Zmijozelem. Musela jsem podepsat smlouvu, týkající se hlavně toho, že pokud někomu řeknu, co se děje, tak mi můžou udělat co chtějí. Snad neodhalí můj plán, tohle celý by se mohlo rychle zvrtnout.

Hlavní ale je, že jsem asi právě odhalila něco nového o Tomo-Voldemortovi. Má city. Ještě stále má city. A někoho v minulosti ztratil. Vyprávěla jsem mu o mé ztrátě Harryho a Rona, samozřejmě v přestrojení, že se to celé stalo v Americe a tím zlým kouzelníkem byl John Smith. S jmény mám asi trochu problém.. Nic na to sice neřekl, ale v očích jsem mu vyčetla pochopení. On ví, jaké je to někoho ztratit. A myslím si, že zjistit kdo může být důležité v hledání viteálu, takže bych se na to měla zaměřit.

Další novinka? Asi dostanu tetování! Jsem úplně pitomá a na té schůzce jsem jim navrhla jako dorozumívací prostředek Znamení Zla! Sice ještě není jisté, že bude vypadat stejně, ale jsem si docela jistá, že se tomu nevyhnu a budu to muset mít také. Tohle jsem nemohla víc pokazit.

Zítra, po schůzce Smrtijedů, zapíšu další zápis.

A s těmi slovy schovala brk, inkoust a zaklapla deník, na který ještě poklepala hůlkou, aby se ujistila o jeho ochraně. Když to teď otevře někdo jiný než ona, objeví nudné zápisky z Dějin čar a kouzel. Raději ho pak ještě schovala do jednoho z šuplíků u stolu a koukla na hodiny. Bylo 11 večer. Měla dvě hodiny na to se připravit, než schůzka začne.

Upravila si tedy vlasy, převlékla se do jiné košile od uniformy, takhle trochu zapáchala po smrdících výparech z hodin lektvarů. Upravila si svoji zelenou kravatu, navoněla se a koukla na hodiny. 11:28. Skvělé. Ještě měla spoustu času, koukla tedy na svůj stůl a hned se dala do psaní eseje na přeměňování, se zadanou délkou 12 palců. Byla si celkem jistá, že tenhle úkol už jednou od McGonagallové dostala, a tak si dala záležet, aby jej napsala úplně jinak.

V půlce psaní jí pak napadlo, že si profesorka možná schovává jejich úkoly i po několik dalších let, tak si dala záležet, aby napsala datum psaní a na samotný konec pergamenu pak napsala malinkým písmem „všechno je zatím v pořádku – Her" a na začátek pergamenu naopak velkým písmem napsala „Harmony Gringo." Snad to McGonagallovou v budoucnosti napadne a na ten úkol se podívá.

Třičtvrtě na jednu ukázaly hodiny na stěně, tak schovala úkol, protáhla se, vzala do ruky svetr, kdyby tam náhodou byla zima a plná strachu se vydala na cestu tmou. Ve společenské místnosti kupodivu nikdo nebyl, tak se beze slov vypravila ven a potichu našlapovala na studené dlažbě podzemních chodeb, uši nastražené, kdyby náhodou kolem někdo šel.

„Bonum nox noctis," zašeptala ke spícímu obrazu, ozve se divné krknutí a objeví se klika, za kterou Hermiona, s třesoucí se rukou vezme. Otevře se před ní znovu ta samá temná místnost, ale překvapivě celkem teplá, oheň v krbu už musel být zapálený nějakou chvíli. Na místě je už většina, sedící na svých židlí, jen asi 4 byly prázdné, včetně té její a Tomovi. Aniž by jí někdo spozoroval, přikradla se na své nové místo, hned po boku Pána Zla, což bylo poněkud děsivé a zasedla. V tu chvíli se na ní obrátilo hned několik očí, které si jí teprve teď všimli.