Kdyby se vrátila

12. kapitola/Hermiona

Párkrát v nějakých chodbách zatočili, prošli pod nějakými závěsy, a dokonce párkrát vyšli i schody, až nakonec Hermiona kompletně ztratila ponětí o tom, kde vlastně právě teď jsou, když konečně došli k jakémusi obrazu spícího staříka. Tenhle obraz snad nikdy neviděla.

"Bonum nox noctis," zašeptal Tom k němu, v čemž Hermiona poznala dobrou noc, v latině. Stařík chrápl hrozně nahlas, až to znělo, že si spíš krknul. Pak se ale hned pod obrazem objevila kulatá klika, kterou Tom uchopil, otočil a otevřel tajné dveře.

Další tajné dveře? Tyhle snad nebyly ani v plánku, ne? O tom pak musí říct Fredovi a Georgovi, ti budou nadšení, že je tu další! Hermionu okamžitě tenhle nápad pobavil, až se musela bránit úsměvu. Netrvalo ovšem snad ani vteřinu, než jí došla krutá pravda, že pokud se jí to nepovede, nikdy jim to nebude moct říct. Skvělé.

Hermioně ale nezbývalo moc času na přemýšlení, protože se před ní objevila poměrně velká místnost, osvětlená krbem a jen dalším párem svícnů, takže byla poměrně tmavá. To nejzajímavější byl ovšem obří stůl přímo uprostřed, olemovaný spoustou židlí, se zeleným potahem. Pouze dvoje židle byly prázdné. Jedna byla přímo v čele místnosti a zdála se poněkud větší než všechny ostatní. Nejspíš Tomova, usoudila Hermiona.

A pak, o tři místa vpravo od židle v čele byla ještě jedna prázdná, z čehož Hermiona poznala, že ta bude její. Poměrně blízko čelu, což bylo krapet zvláštní.

"Všichni prosím přivítejte naší novou členku, Harmony Gringo!" Téměř zakřičel Tom po její pravici, až jí to vylekalo, načež po ní vrhnul poměrně upřímný úsměv. Všichni v místnosti začali tleskat a upřeli oči na Hermionu, takže ona mohla konečně poznat, kdo všechno tam je.

Hned vedle židle v čele, vlevo, byla Bellatrix, v téhle době ještě s příjmením Black, vedle ní pak Regulus Black. Pak následovalo několik jí neznámých tváří, než tam našla zlostně vypadajícího Crabbea s Goylem a úplně na konci řady nervózně vypadajícího - Petera Pettigrewa, jemuž se na krku leskla červená kravata. To Hermionu krapet zaskočilo, že musela párkrát zamrkat, než jí došla pravda. To už je zradil tak brzo?

Po pravé straně byli Lucius Malfoy, vedle kterého seděla Narcissa, načež následovala prázdná židle. Vedle ní pak seděl Severus, po boku s nějakou poměrně hezkou zrzkou a několika dalšími lidmi. Na konci, naproti Červíčkovi seděl Dolohov, o místo blíž k čelu ještě Karkarov.

Po celém stole bylo rozprostřeno nespočet jídla, na luxusně vypadajících tácích a u každého místa byla pozlacená sklenka na víno, plná rudé tekutiny. Jídlo vypadalo nedotčeně, nejspíš připraveno skřítky. Někdy tou dobou, kdy si to Hermiona všechno prohlédla, už i poslední člověk přestal tleskat.

"Dnes je to její první schůzka, tudíž jí budeme muset zasvětit. Dalším programem bude vymyslet způsob, jak se informovat o dalších schůzkách, aniž bych musel pobíhat po celém hradě jak nějaký pitomec a nakonec, pokud nám zbydou síly, vymyslíme nejhlavnější plány pro tenhle rok." Řekl Tom, teď už mírnějším tónem, zatímco poměrně výrazně gestikuloval.

Následně máchl rukou k prázdné židli, naznačujíc, aby si tam Hermiona sedla. Bez přemýšlení se tedy vydala tím směrem, a ještě, než se dostala k židli, všichni vstali. Proč by kvůli ní vstávali? To nedává smysl, pomyslela si a, konečně u židle, se koukla po nich, krapet nechápajíc.

Okamžitě jí došlo, že vstávali kvůli Tomovi, který se kousek za ní ploužil na své místo, protože až když si on sedl, všichni ostatní teprve usedli také. Takovou zdvořilost tady vážně nečekala.