Druhá šance

V.Kapitola

O 3 měsíců později: "Za 2 dny sem nastupují nováčci na skoužku. Takže máme cca 2 dny. Buď teď nebo nikdy." Kely se rozhlédla po ostatních. Kteří seděly v jejich pokoji. Vypadalo to že jí všichni poslouchají. Teda až na Sáru ale to jí bylo fuk. "Já mám dotaz" přihlásil se Tomi "nemusíš se hlásit"sdělila mu mírně Tara. Která seděla vedle něj." No ,co tě zajímá?" zeptala se Kely. "Co budeš potřebovat? A jak to plánuješ udělat?" Vyhrkl Tomy i když si byla Kely jistá, že už mu to říkala. "Potřebujme něco co můžeme zapálit, lano a nože. Jo a ještě šroubovák. To je to nejdůležitější." shrnula pokyny a usmála se. "Jsem ráda, že jste do toho šli se mnou. A moc vám za to děkuju." Když to dořekla všichni se začaly zvedat, loučit se a odcházet až tam byli jenom Kely, Tara a Tomi. "Na co šroubovák" vyzvídal Tomi "Aby jsme vymontovaly   ty zasraný mříže v oknech" řekla Kely a z jejího hlasu vyčetl značné podráždění z toho že pokládá tak blbou otázku. A pomyslel si že se od doby co je tady dost změnila. Z přemíšlení ho vytrhla až Kelyna ruka která, mu létala před oblyčejem."No, co. Rozhlýžel se kolem sebe a snažil se si vybavit utržky rozhovoru které jen letmo zaslechl ,když je nevnímal. Podíval se na Kely, která na něj upírala zlostný pohled. Vypada teď tak  úchvatně, jako bohyhně, která je připravená spražit litstvo na popel. Ale taky se jí trochu bál takže ratši zase začal poslouchat. Už jenom proto že se předtím ptal."Tak potom."řekne Tara vezme za klyku. "Počkat. Kam jde?" rychle vyhrkne Tomy ,aniž si to vlastně uvědomí. "To bys věděl, kdybys poslouchal." Řekne mu teď už opravdu naštvá Kely a vystrčí ho ze dveří, které mu tak ochotně otevřela Tara. A pak je za ním i zavřela.
"Oběpřece víme že líst ven oknem je blbej nápat " Zhodnotila to Tara. "Jo to víme, ale ty nováčci ne." "Takže past." usmála se Tara a začala vracet nábytek na svá místa "Takže past." Zopakovala Kely a spadla na postel. "Jau.!" Vyjekla Kely a rych zase vstala. "  Co děláš? Jau.! Dohajzlu, kvůli tobě sem si hodila ten stolek na nohu. Jo a jen tak mimochodem bys mi taky mohla trochu pomoct." Seřvala Kely na jeden nádech. Když vyndala hohu z pod stolu a otčila se na Kely se zamračeným výrazem, všimla si na co Kely spadla. Ten předmět se lesknul ale co přesně to je nevěliděla. "Co to je?" Zeptala se rychle a šla ke Kely, aby se podívala. "V pohodě. Je to jenom páčidlo. Já se jenom lekla." Tara po ní nedůvěřivě přejela pohledem. "Tak fajn. Ale vážně mi poď pomoc, jinak se tu nehnem." Kely začala zbírat pośtářky, které si (vypůjčily) ze zamčené skříně ve společenské místosti kam je uklízela terapeutka, když sem ještě chodila. Při tom se otočila k Taře zády a ona si mohla všimnout dvou pramíbků krve stékajících po Kelyných zádech." Bože,  tobě teče krev a ani sis toho nevšimla. Ukaž." Přikázala jí a nadzvihla jí tričko. "Není to hluboký ale stejně tě ratši vezmu na ošetřovnu a vydesinfikuju ti to." Kely se nadechla k odporu "A bez odmlouvání" přerušila ji Tara v půlce nádechu jako by Kely četla myšlenky. "Nezapomeň to tu zamknout." Kely se usmála při vzpomínce na to jak Tara pomocí spony odenkla kancelář a vzala klíč, který pak ředitel hledal týden, než to vzdal a nahlásil ho jako stracený. Byly tedy jediné kdo mohl pokoj zamknout. Vyšly na chodbu, a tou se pak vydaly v pravo, potom dál chodbou do společenské místnosti, kde sedělo nělolik skupinek lidí. "Vážně jsi to necítila?" pohlédla na ní jen letmo Tara, která se zrovna rozhodovala kterou de dvou uliček jít "V pravo" oznámila místo odpovědi Kely"v levo by to šlo taky ale je to delší  a přes vězenskek sektor." Tara se na ní tázavě podívala. Skoro jako by chtěla říct: Jak tohle všechno víš. Ale nezeptala se a dala se v pravo. Vešly do chodby, jiné než jaká oddělova pokoje byla vymalovaná šedě a dveře nepotkaly žádné. Když došly ke křižovatce Kely poprvé od doby co odešly ze společenské místnosti promluvila. "V pravo je ošetřovna. A tam se nedívej." Řekla, když si všimla, že se Tara dívá do levé chodby. Tara se rozhlížela kolem sebe. Chodba byla podobná té předtím ale zdi byly špinavější a na zemi se válel nějakej humus. Kely se mu obratně vyhla ale Tara do té nechutně páchnoucí kaluže stoupa a hned se jí to nalepilo na botu. "Fůj, co to dohajzlu je?" Ptala se Tara a s opovržením se snažila dostat ten humáč z poty. "Krev" oznámila jí bez okolků Kely "krev a zvratky řekla bych. " dokončila myšlenku i přes Taři znechucenej obličej. "Vážně! Jak tohle všechno víš a proč se tam nemam dívat a co je v tý třetí chodbě." Vykžikla na ni o něco hlasitěji než původně chtěla. A zastavila aby Kely vyděla jak moc vážně to myslý. "No tak jo ale rychle ať jsme odsud co nejdřív pryč." Řekla a znovu vyrazila rychlími kroky.