Druhá šance

3. Část - XXI Kapitola

Tara se zastavila před velkými dřevěnými dveřmi. Nervózně se rozhlédla kolem sebe. Nebyla si úplně jistá, že je na správném místě. Už nějakou dobu šla mezi budovami, které vypadali jako z nějakého postapokalyptického filmu. A celou dobu ji provázel špatný pocit. Zhluboka se nadechla a vzala za kliku. Bylo zamčeno. Pořádně zabouchala na dveře a čekala co se stane. Čekala pár vteřin a zabouchala znovu, už se chtěla otočit a odejít, když se dveře otevřeli. Otočila se a před ní stál Tomy. Měl přerostlé vlasy a vypadal hubenější. "Taro?" Řekl překvapeně. Jen se usmála a vyskočila mu do náruče. Pevně ji objal a vnesl ji dovnitř. "Hele koho jsem našel na zápraží!" Zakřičel a postavil ji na zem. Konečně se mohla rozhlédnout, vedle dveří stál věšák plný bund a pod ním hromada bot. Na konci místnosti stál dlouhý stůl a kolem něj židle. Pár metrů od ní na druhou stranu stála stará televize a před ní ošuntělí a záplatovaný gauč. "Zařídili jste si to tu hezky." Prohodila s úsměvem. A v tu chvíli se otevřeli dveře naproti ní a do místnosti vběhla Kely. Přiběhla k ní a objala ji tak silně až měla strach, aby jí nepolámala žebra. Když jí konečně pustila už kolem ní stáli skoro všichni. "Jsme rádi že si tu." Řekl Roy a objal ji. "Co ti trvalo tak dlouho?" Prohodila Megan a objala ji taky.
Když jí obejmuli snad všichni přítomní, skupinou, která v tu chvíli už připomínala spíš dav, se prodrala Eleanor a pevně se k ní přitiskla. "Chyběla si mi." Řekla šeptem a pořádně se k ní přitiskla. "Kde jste vlastně vzali všechny ty věci?" Zeptala se a rozmáchla rukama. " Řekněme, že z morálně pochybných zdrojů." Řekla Kely a Tomy jí položil ruku kolem ramen. "Neděláme nic špatnýho." Zašeptal jí do ucha a ona jen kývla.

"Stejně to nechápu, jak s ním můžeš jen tak kamarádit?" "Cože?" Zeptala se nechápavě Tara. "No s Royem." Vysvětlila Lidie Polyin dotaz. Na Tařině tváři se znovu oběvil zmatený výraz. "Jsem telepat." Řekla s pobaveným úsměvem Lidie. "Ne, nedělám si legraci." Odpověděla Lidie na nevyřčenou otázku. Všichni sedící u stolu se najednou podívaly na Sáru, ta jen zakroutila hlavou a tiše řekla: "Ne." "To nevadí." Řekla Kely s úsměvem. "Bály jsme se, že už nepříjdeš. Konec konců jsou to už skoro tři měsíce, co jsme tě viděli. Jsem ráda, že si tady." Usmála se a zvedla skleničku k přípitku.

"Mohla bych s tebou na chvilku mluvit." Zašeptala Tara a položila ruku na Kelyino rameno. "Jistě, ukážu ti tvůj pokoj." Odvedla jí ke schodišti a vedla jí do patra. "Můj a Eleanořin pokoj je hned vedle." Ukázala na vedlejší dveře. Tara si rukou prohrábla vlasy a podívala se jí do očí. "Jedna žena v ústavu mi dala tohle." Řekla a vytáhla z kapsy u kalhot flešku. "Na co to je?" "Prý abych to dala policii, že jsou to důkazy o tom, co se děje v ústavu." Kely si flešku prohlédla a vrátila jí Taře. "A co potřebuješ ode mě?" "Potřebuju vědět, co s tím mám dělat." Kely se jen usmála a zakroutila hlavou. "Ta žena ji dala tobě. Tohle není rozhodnutí, které by za tebe mohl udělat někdo jiný. Já ti můžu maximálně říct, co bych udělala já, ale to rozhodnutí je na tobě." "Bože, od kdy si takhle dospělá?" Postěžovala si Tara a obě se zasmály. "Jsem to, co smečka potřebuje." Řekla Kely už zcela klidným hlasem." "To nedává smysl." Začala se znovu smát Tara, ale Kely jen tajemně pokrčila rameny. "A co by si dělala?" "Dala bych to policii. To, že jsme se z toho dostali my neznamená, že zapomeneme na ty, co jsme tam nechali." Usmála se Kely a vzala z parapetu knihu.

"Tohle je ale rozhodně poslední díl!" Řekla rázně Kely. "Odcházíme až v půl devátý." Ohradil se prudce Roy. "Ale musíme se připravit." Řekla Megan a praštila ho. "Nech mě!" Zakřičel na ní Roy a taky jí praštil. "Tak na co chcete koukat?!" Snažil se je překřičet Derek. Vlastně moc na výběr neměli. Televize jako taková neběžela, takže mohli koukat jen na DVDčko a na něm měli jen několik sérií Smallvilu, pár sérií Star gate a Doctora who. A pár filmů. Několik pohádek a dva díly Dannyho parťáků. "Doctora!" Zakřičela Poly, ve snaze přehlušit ostatní. A od té chvíle křičeli jeden přes druhého. "Na vlásku!" Né, O'Neilla!" "To je jmenuje Star gate tupče." "No a co." "Tohle není fér.'"
"TAK A DOOOOST!!!" Zařvala Kely tak nahlas, že měly všichni pocit, že jim prasknul bubínky. "Vybírá návštěva!" Řekl důrazně Jack. Kely se usmála a kývla směrem k němu. On se narovnal srazil paty k sobě a ruku zaťatou v pěst si položil na srdce. Byla to taková hra, kterou hráli jen oni dva. Začali před několika týdny a kdykoli jeden druhému děkoval, ten místo nemáš zač udělal nějaké rádoby vojenské gesto. Všechny oči se otočily na Taru, v očekávání jak rozhodne. Ta tam jen vyděšeně zírala z jednoho na druhého. V tu chvíli se jí v hlavě rozeznělo. Doctora. Bylo to tak potichu, že to skoro neslyšela a chvíli jí trvalo než jí došlo že to není její myšlenka, že slyší něčí hlas. Znovu se zmateně rozhlédla a všimla si Lidiina úsměvu. "Tak?" Pobídla ji Kely. "Doctora?" Odpověděla nejistě. A tím vyvolala jásání půlky přítomných a nevrlé vrčení u té druhé.