Druhá šance

IX. Kapitola

"Budeš to děla ještě dlouho?" Zeptala se netrpělivě Kely. "Vymontovat mříže v okně neni tak lehký jak to vypadá." "Ukaž" otstrčila ho od okna a vzala mu šroubovák. Asi za dvě minuty vyndala mříž."Tak co, bylo to tak těžký?" Zeptala se ironicky, a dala Tomimu mříž do ruky. Naklonila se k němu a povíšeně mu dala pusu na tvář. "To nebylo za potřebí." Namítl Tomi. Rozlítly se dveře a v nich Tara "Jsem zpět, jo a nerada vám ničím vaší hezkou chvilku, ale nemáme čas dneska odpoledne odvážejí povlečení, takže sebou hoďte jestli si chcete ještě něco zařídit tak teď." Tomi s Kely se na sebe podívali a začali se líbat. "Ale tohle sem nemyslela. Budu někde jinde." Oznámila Tara z části  znechuceně a z části poraženecky. Když zavírala dveře, ještě viděla jak ti dva spadli na postel.
    Prošla chodbou a přes dvě křižovatky a vešla do posledních dveří. "Ahoj, už to máš Meg?" Zeptala se Tara jen co otevřela dveře. "Tak, zaprvé se klepe než vejdeš. A za druhé, kolik myslíš že jsem toho za těch deset minut co jsi byla pryč stihla?" Tara se na ní zamyšleně podívala. Meg bylo sice šestnáct ale byla malá spousta lidí si myslela, že je to malá roztomilá černo vlasá holčička s modro růžovím melírem. Až do chvíle než její tmavé oči spatřily počítač, jakmile měla počítač byla ďábel. Jak tam tak seděla v kožené bundě a tmavých džínách, Tara začala přemýšlet nad tím jak tahle holka mohla heknout FBI. "Nevim, asi moc ne?" Odpoví Tara nejistě "Špatně, odstranila jsem naše obličeje z databáze a otisky jsem pozměnila, bude to pro ně slepá ulička, ale podle tohodle jsou tu i papíroví záznamy." Shrnula svůj úspěch a ukázala Taře dokument, kde se píše, že všechny záznamy jsou stále uchovávány v papírové formě. "No to jsme asi v prdely, bude to muset vzít skupina co pude se mnou." Povzdechla si Tara. "Tak jo, uvidíme se na srazu." Při odchodu se ve dveřích ještě otočila. "Jo, a hlavně nezapomeň, jsi v Tomiho skupině." Připomněla jí a odešla. "No dobře zbejvaj dvě hodiny." Řekla si Tara a vydala se chodbou směrem k pokoji Tomiho a Jacka. Přemýšlela o tom, že už ho dlouho neviděla možná několik dní. Ale pak došla ke dveřím a zaklepala, takže jí ty myšlenky přešly. Otevřela jí Sára. "O můj bože. Vy taky?
Co to s váma dneska je?" Zeptá se Tara aniž by chtěla znát odpověď. "Ne, mi ne" řekla jí Sára trochu podrážděně. "A neviděla si Jacka?" "Ne, už pár dní ne. Ale je poledne,takže jestli za dvě hodiny nebude na srazu, má smůlu." Pokrčila rameny Tara. "Musím jít, ale jestli ho nenajdeš." Sára přikývla. Tara šla dál. "Utíkaj oni, ale zařídít to musím já" povzdechla si. "Asi je zabiju." Po chvilce už otvírala dveře do svého pokoje. Její spolubydlící se ani nepohla, teda nezměnila činost, pořád ještě se s Tomim líbala na posteli. "To jste se za tu dobu ani nepohli?" Kely se od Tomiho odtáhla a sedla si na postel. "To není pravda, svázali jsme prostěradla." Oznámila a ukázala na hromadu. "A co máš ty ?" "Za A digitální záznami jsou zničený, ale jsou od nich papíroví kopie. Za B nikdo nemůže najít Jacka. No, hledá ho jenom Sára, ale já ho taky už pár dní neviděla." "No to je sice smutný, ale jestli tu nebude jdem bez něj.

Někde v podzemí: "Ale já fakt nevím o čem to mluvíte." Řekl Jack muži v bílém plášti. "Mluvím o tom, že si nebral ty léky, takže teď si tady. A já nejsem tak milí jako byla včera Lili." Řekl muž a přiložil mu paralizér k holé kůži. Jack zasičel bolestí. "Neříkal si že nejsi tak milej jako Lili." Zasmál se Jack a muž mu bodl dýku do břicha. Jack začal křičet bolestí a nahrnuly se mu do očí slzy. "Tak si to ujasníme" řekl muž a přecházel po místnosti s nožem v ruce "proč si přestal brát ty léky co jste dostávaly?" Jack zvedl hlavu a podíval se na muže. "Proč vás to vlastně zajímá?" Muž se usmál a odešel z místnosti. Jack se rozhlédl kolem sebe. Věděl že jestli nebude na srazu odejdou odsud bez něj musel se dostat z cely. Cela byla celá bílá, teda měla bílé stěny moc víc toho tam nebylo. Jen stolek s mučícími nástroji a řetězy na kterých vysel Jack. Snažil se přitáhnout a potom najednou omdlel, bylo to zvláštní, zdálo se mu  jako by šel po chodbě a viděl a slyšel ostatní ale oni jeho ne. Potom ucítil prudkou bolest a jako by ho něco vtáhlo spátky do jeho těla a on se probral."Hej, si vzhůru?" Zeptala se ho dívka stojící před ním."Jo, jo jsem vzhůru." "No to je dobře, nemáme moc času než sem znovu přijdou." Řekla a zničila řekězy. Podržela ho aby nespadl a pomohla mu dojít ke dveřím. "Kdo si a proč mi pomáháš?" Chtěl vědět Jack. "Jmenuju se Ruby a pomáhám ti, proto že jsi jako já. Musíš jít za svými přáteli a odejít s nimi." Byli u dalších dveří, ona je otevřela a vyšla na chodbu. "Jdi po schodech nahoru a potom do třetích dveří. Tam odtud bys měl trefit." "Počkej co budeš dělat ty?" zeptal se Jack. Ruby se usmála sáhla na kovový zámek na dveřích a její ruka začala žhnout, po chvíli se zámek roztavily a její ruka měla zase normální barvu. Jack se chtěl zeptat, co to právě udělala ale než stihl něco říct začala ona. "Řekni svým přátelům, že až odsud vypadnete setkáme se na adrese 375 Monlou." "Dobře ale.." Najednou se z poza dveří ozvaly rány. "Běž" zakřičel a na něj "tak dělej uteč." Zakřičela a Jack se rozběhl po schodech nahoru.