Tomi stál před Kelyným pokojem a netrpělivě přešlapoval. "Díky bohu!." Zvolal když se zpoza rohu vynořily Kely a Tara. "Čekáš tu dlouho?" Ptala se Tara."Né, vůbec jenom čtvrt hodiny!""Klid, nemusíš hned řvát a vyšilovat." Uklidnila ho Kely a odemkla dveře. Vešla dovnitř a rozsvítila. "Páni, to jste tomu úklidu moc nedaly." Zhodnotil Tomy. "Jsou i důležitější věci než úklid" odsekla Tara" tak pojď, aspoň nám pomůžeš." "Co je tohle?" Zeptal se Tomy zvedl páčidlo, na které Kely předtím spadla. Tara se pousmála "Toho si nevšímej." řekla a začala zbýrat polštáře. "Neměly by jsme je tam vrátit, třeba ta terapeutka ještě příjde?" Namítl Tomy. "Na zloděje seš dost morální." Upozornila ho Tara a hodila si polštáře na postel. Kely s Tomim přendaly stůl na původní místo a oba si sedli na její postel. Tara ze skříně vitáhla plán a hodila jim ho. "Proč to vyndaváš?" Zeptal se Tomi. "Je na čase vyložit karty." řekla Tara "Dobře, jenom klid."Otočila se na ní Kely a vrhla po ní vražedný pohled. " Takže, plán je takový:
a) Vymontujeme okna a vyhodíme z nich prostěradla aby to vypadalo že jsme utekly oknem
b) Schováme se a až bude pozdvižení kvůli našemu útěku schováme se do košů s prádlem
c) Už pár dnů syslíme jídlo a zásoby ty si vezmeme po cestě ale budem to muset zvládnout rychle
d) Sistém děleného utajení. Nikdo neřekne vše, protože nikdo vše neví. Kromě nás tří.
b.1) Tara povede první skupinu ke košům. Postará se o to ,aby se odsud dostaly pak zmizí aby jí s náma nic nepojilo
b.2) Já jdu s druhou skupinou pro zásoby. Hezky a čistě. Rychle dovnitř, rychle ven.
b.3) Ty Tomy jdeš se třetí skupinou pro peníze. Víš kde jsou, že jo?" Tomy přikývl. "Jestli to někdo posere nebo se něco stane ještě tady vevnitř, jedem každej na vlastní pěst. Venku jsme smečka. Do tý doby jedem pod jedním velenim na vlastní triko." zakončila svou řeč Kely "A víš ,že to co si řekla si protiřečí??" Zeptal se trochu nedůvěřivě Tomy. Ale Kely se na něj podívala tvrdýma neúprosnýma očima a jemu bylo jasné ,že se vyjádřila přesně tak jak chtěla a že jí to určitě smysl dává. "No dobře, uvidíme se zítra." Řekl Tomy políbyl Kely a odešel. "Budeš mi chybět Taro"" Bude to jenom měsíc." přeruší jí Tara "Ne,ne nech mě domluvit. Prosím, si pro mě jako sestra ,a to že tě tady musím nechat Tar je pro mě hrozně těžký a" třásl se jí hlas a už skoro plakala. "Víš já se tu pořád tvářim ,že všechno vim ,ale tohle je prostě." "Já vím, já vím" řekla Tara konejšivím hlasem a obejmula jí. "Neboj, za měsíc mě pustí a potkáme se tam kde sme se domluvily" Odtáhla se a podívala se jí do očí. "Vždycky mi přece můžeš poslat pohled." Usmála se a Kely se taky začala smát. Otřela si slzy a ještě jednou Taru obejmula.
ČTEŠ
Druhá šance
FantasyŽivot ti druhou šanci nedá, proto si ji musíš vzít sám. Příběh o těžkém rozhodnutí, které navždy změní jejich životy. A i přes některé ztráty by si znovu zvolili stejně. Znovu by si vybrali svou druhou šanci.
