Druhá šance

II. kapitola

Společenská místnost: "Kely pojď si sednout k nám." Kely si přisedla a začala pozorovat svoje okolí. Po chvíli k ní přišel nějakej kluk kterej předtím seděl o tři stoly dál. "Potřebuješ něco " zeptá se Kely aniž by čekala že ji zaujme co řekne. "Já sem Jack. Jde o to že se pokouším od tud dostat a slyšel sem že ty taky, tak jsem ti chtěl nabýdnout spolupráci." Mluvil fakt rychle ale i tak Kely pochiťila všechno. "Parťák nemusí bejt od věci. Tak proč ne. A z jaký si vlastně vrstvy?" Jack  přemýšlí "není to jedno?" "Asi je  stejně by mě zajímalo za co tu si. "Třikrát jsem vykradl obchod. A ty si tu za co?" Kely na něj zírá. "Ty si tu novej?" Zeptá se i když ví že je tu míň než rok. "Relativně, jsem tu měsíc. A ty?" "Já jsem tu asi rok, obviněná z pobodání ale sem nevinná. Ještě se ti ozvu." Kely vstala poklepala Taře na rameno a ukázala směrem ke dveřím. Tara taky vstala a obě šly ke dveřím. Když byly skoro u dveří, Kely zaslechla Jackův hlas a otočila se za ním. "Vždyť si mi neřekla jak se jmenuješ." Křičí Jack skoro přes celou místnost a je ho sotva slyšet. "To není podstatný " zavolá na něj Kely a jdou dál.
         Pokoj Kely a Tary: "Kdo byl ten kluk?" Zeptá se Tara a otevře skříň. "Jmenuje se Jack. Je tu měsíc a je hezkej víc o něm nevím." "To není moc."poznamená Tara a začne přerovnávat věci. "Ještě že odsud chce taky utéct." Doplní se rychle  Kely. "Co ty víš třeba má něco co mi pomůže dostat se ven a když mi pomůže možná ho vezmu sebou.
        Pokoj Jacka a ...: Jack si sedne na postel. "Ani mi neřekla jak se jmenuje" "ale řekla že se ozve" řekl jeden z kluků flákajících se v jeho pokoji. "Ale co když se mi neozve a co když se mě chtěla  jenom zbavit." "To teď nezjistíš. Ale jestli se odsud chceš dostat, ona je nejlepší šance."
          O 14 dní pozděli: "Jacku" ozve se do dlouhé chodby "počkej Jacku" Jack zastaví a otočí se. Dobíhá za ním dívka, je jí maximálně patnáct. Má zelené oči a dlouhé blond vlasy stažené do culíku. "Co potřebuješ?" Ptá se překvapeně, protože jí nikdy neviděl. "Někdo tě chce vidět." A kdo mě chce vidět?" Zeptá se Jack a koukne se na hodiny. "Královna." odpoví dívka bezmyšlenkovitě. "Tak jdeš" ohlédne se zaním za dívka. Už jdu" rozběhne se Jack za dívkou ,která už má předním náskok.
          Společenská místnost: "Ten pátej stůl" řekne dívka a ukáže dozadu. "Moc ti děkuju a jak se vlastně jmenuješ?" Dívka se usměje "Poly a nemáš zač." Jack se rozloučí s Poly a odchází ke stolu. "Ahoj, sedni si sem." Řekne Kely a ukáže na volné místo u stolu. "Rád tě zase vidím" začne přátelsky Jack. "Už jsem myslel že se neozveš" pokračuje. "Mám něco co by tě mohlo zajímat." Řekne Kely a nakloní se k němu přes stůl. "Vím jak získat plány budovy. Ale potřebuju pomoc je získat." Oznámí mu Kely téměř šeptem a dlouze se mu podívá do očí. "Deš do toho se mnou?" Zeptá se Kely s kamenou tváří. "Proč bych neměl?" Zeptá se rychle Jack. "Jen mě zajímalo jestli to myslíš vážně než ti řeknu podrobnosti." Řekne pomalu Kely a odsune se spět. "Sejdeme se za hodinu na chodbě před tvým pokojem. Vem si nasebe něco nenápadnýho a hlavně to nesmí šustit." Sotva to Kely dořekne, vztane a odejde směrem ke dveřím. Jack taky vstane a ještě jí stihne doběhnout. "Pořád nevím jak se jmenuješ a není fér že já tvoje jnéno neznám ale ty moje jo." Kely se na něj otočí, nakloní se k němu a zašeptá mu do ucha "Kely, jsem Kely.