Bohem odsouzen

úvod

První den v nové škole.
První šance zapadnout.
První možnost lásky.
První pusa.
První láska.
první,první .....
A se vším mi pomůže bůh.
Třeba mě vyléčí i z toho v čem se mu tolik hnusím.....moje mysl, moje sny,moje tělo je zkažený......Proč?

Dopíše poslední větu ve svém deníku. Mladý vzlikající chlapec si přitáhne kolena až ke krku a imituje houpavé pohyby, kterými jej ujišťovala jeho maminka, když byl malý moc dobře věděl, že tyto pohyby ho vždy dokázaly utišit, ale dnes tomu tak nebylo. Nevěděl proč...
Z jeho přemýšlení ho vytrhl ťukot na dveře a maminčin hlas. Do pokoje vstoupila ona dáma v hnědých po kotníky dlouhých šatech a s otázkou na rtech."Večeře je.....stalo se něco Jimine?" Chlapec se snažil maskovat slzy, ale nešlo to. Žena k němu přistoupila klekla si a donutila ho se na ní podávat. On ji okamžitě obejmul. Ona jej začala hladit a šeptat mu u ucha utišující slůvka. Po 15ti minutách se chlapec uklidnil. Ona dáma se ho znovu zeptala."Co se děje?" On jí ale rychle odvětil že nic. Ona tedy pronesla. "Když to nechceš říct mě, tak to řekni bohu, modli se k němu a on tě vyslyší." On jen dlouze pokýval hlavou, odebral se do koupelny a ona jen řekla. "Večeře je na stole."