Bohem odsouzen

9.

Pohled Jimina.

Vzbudil jsem v čistém oblečení, v čisté, neznámé posteli  a sám. Trochu jsem se porozahlédl. V ložnici se nacházel mahagonový stůl, velká postel, černý koberec. Zaujala mě zeď popsaná, pokreslená zeď. Byly tam pravděpodobně hudební kapely, ale nebyl jsem si stoprocentně jistý. Chtěl jsem si sednout na postel, ale hned jsem si musel zas lehnout. "auh." Zaúpjel jsem a v tu chvíli se otevřeli dveře. "Oh dobré ráno Jiminie." Popřál mi muž přicházející ke mě. "Uhm dobré." Zamumlal jsem a otočil se na bok. "Jak jsi se vyspal?" Nic jsem neodpověděl. Po tvářích mi začaly stékat slzy. Schoulel jsem se do klubíčka a vzlykal. Dolehlo na mě vše, co se stalo. "Oh Jiminie." Zašeptal a já cítil, jak se vedle mě pohnula postel. Následně mě pevně objal okolo pasu a jemně se mnou pohupoval. Hladil mě na zádech. Přesně věděl, co chci. Potřeboval jsem se cítit v bezbečí a on mi mé bezpečí dodával. Otočil jsem se k němu čelem a obmotal okolo jeho těla nohy a ruce.. Pevně jsem si ho tiskl k sobě. Věděl jsem, že mi neublíží. Vzlykal jsem mu do hrudě a on mě hladil. Trochu jsem se začal uklidňovat. "Neboj Jiminie. Už se ti nic nestane." Zašeptá a věnuje mi pusinku na čelo. "Jsem tu s tebou. Jsi v bezpečí." Uklidňovalo mě to. Uklidňovala mě jeho vůně, doteky, slova, starost. Za chvíli už jsem ani nebrečel byl jsem uklidněný.  "Já jsem Yoongi." Řekl hluboký hlas. "Děkuji." Usmál jsem se. "P-pomůžeš mi postavit se?" Zašeptal jsem mu do hrudi. On souhlasil, zvedl se a následně mě zvedl jako princeznu. Myslel jsem, že mě hned postaví, ale on mě stále někam nesl. Nevěděl jsem kam, jelikož mi ve výhledu bránil můj obličej přitisknutý na jeho hrudi. "Už mě můžeš pustit."