Bohem odsouzen

7.

          Ráno jdu do školy s úsměvem na tváři. Posadím se do lavice a čekám až škola skončí. Už se těším na Kookieho, protože ve škole si nemůžeme dát ani pusu. Nechci, aby to někdo věděl.
Konečně zazvoní na znamení konce poslední hodiny. Utíkal jsem rychle ke skříňce, přezul se a čekal před školou. Za chvilku přišel i Kookie, se kterým jsme se vydali k němu domů.

      Koukáme se společně na film. Někde v půlce filmu mi Jungkook položí ruku na stehno a jede víš a víš. Já jsem si ale sedl a řekl ať toho nechá. On mě, ale chytl za triko, přišpendlil k posteli a řekl. "Už jsem čekal moc dlouho zlatíčko." Už nevypadal, tak roztomile nebo úžasně šel z něj spíš strach a já se bál co se bude dít! Začal mi sundávat triko a já věděl, že to nesmím nechat jen tak. Začal jsem se vzpírat, jak nejvíc jsem mohl on mi, ale dal velkou facku. Okamžitě jsem se chytl za tvář. "Zlatíčko buď nebudeš protestovat a užiješ si to a nebo tě ošukám tak, že si už nikdy nesedneš." Jakmile to řekl vynaložil jsem všechnu svou sílu a vytrhl se mu utíkal jsem ke dveřím, ale než jsem k nim doběhl už mě zase držel. "Takže už jsi si vybral zlatíčko." Řekl a mě začali po tvářích stékat slzy. "Neřvi!" Řekl a přistála mi další facka na obličeji. Hodil mě na postel a během mžiku jsem byl svlečený. Začal jsem křičet, ale zase mi dal facku a tentokrát i přilepil pusu. Vzal si na stopořený penis kondom s poznámkou "Bůh ví kdo v tobě už jezdil." A já začal brečet naplno jelikož toto bylo moje popové a tak jsem si to rozhodně nepředstavoval. Za chvilku jsem cítil hroznou bolest v mém zadečku jelikož do mě pronikl bez přípravy, na jeden příraz. Zařval jsem a i přes tu pásku mě bylo slyšet dost nahlas. Udělil mi velkou ránu, která přistála na mém zadečku.   Začal přirážet a já cítil jen bolest už jsem nevnímal nic jiného. Po úmorných minutách se konečně udělal a odešel? On fakt odešel? Zkusil jsem se zvednout, bylo to velmi obtížný, ale i tak jsem se dokázal zvednout, přes napuchlá očka jsem byl lehce dezorientovaný, ale vzal jsem na sebe vše co jsem viděl ani se neupravoval a snažil se co nejrychleji zmizet. Vyšel jsem na ulici bez bot jen v triku a džínách a šel. Měl jsem namířeno k a Jisso, protože domu nemohu. Každý krok jsem myslel, že spadnou, ale jakmile bych spadl už bych se nedokázal zvednout. Zazvonil jsem u Jisso, ale neotevřela mi Jisso ale nějaký kluk. Pak už jsem viděl jen tmu.