„Déšť ti nijak neublíží, Danieli," říkávala mi, „Denně umírá spousta lidí a všichni jdou do nebe. Všichni ti lidé měli rodiny nebo někoho, na kom jim záleželo a nestihli se s nimi rozloučit. Proto jsou teď smutní a všechny jejich slzy prosakují do mraků, které prostě nejsou schopny všechen ten smutek udržet... Roztrhnou se a vyprší se." Usmívala se Patience, zatímco mě hladila po tváři. Nikdy jsem si to neuvědomil, ale teď, když jsem se na ni díval, viděl jsem, jak strašně moc se podobá mámě.
ČTEŠ
rain || short story
Short StoryBOY x BOY Našel jsem ho stát bosky v dešti, přímo uprostřed silnice... |krátké kapitoly|; první kniha ze dvoudílné série #1 v kategorii "déšť"
