Parkerův bratr prý skončil v nějakém ohijském sirotčinci a už se nikdy neviděli. Bylo to smutné.
„To je mi líto."
„Nemusí. Jsem spokojenej."
Zase se mezi námi rozhostilo ticho. „Takže už chápeš, proč pořád sedím v dešti?"
Přikývl jsem.
„Jo. Rozumím ti. Je to tvoje jistota."
„Přesně."
„Parkere?"
„Hm?"
„Už jsem ti říkal o tom, že jsem se bál deště?"
„Pověz mi víc, Danieli..."
Byl jsem si jistý, že my dva si budeme rozumět.
A/N: Tak, drahouškové, tohle je oficiálně poslední kapitolka z první knihy. Budu ráda, když mi sdělíte své dojmy a pocity z toho, co jsem doposud napsala.
Případně taky to, o čem si myslíte, že bude kniha druhá? ☺️ Zajímá mě Váš pohled!
Moc děkuju všem za přečtení a doufám, že se uvidíme i u knihy "THE HOUSE". Budu moc ráda, pokud povídku doporučíte známým a přátelům, pokud se Vám líbila ❤️
ČTEŠ
rain || short story
Historia CortaBOY x BOY Našel jsem ho stát bosky v dešti, přímo uprostřed silnice... |krátké kapitoly|; první kniha ze dvoudílné série #1 v kategorii "déšť"
