"Jo. Sedni si." Přikývl, jako by to bylo běžné a dělali to tak všichni.
Nechtělo se mi, měl jsem na sobě nové šedé džíny, ale nakonec jsem se s velkým odporem posadil přímo naproti němu. Bylo to divné.
Jen tak jsme na sebe mlčky civěli a každou sekundou navíc, kterou jsem tam byl, jsem si připadal jako větší a větší cvok. Parker se evidentně nehodlal prolomit ticho panující mezi námi, takže to zůstalo na mě.
„Proč tu jsi?"
„Každej jsme tu z nějakýho důvodu, Danieli."
„Tohle na mě nehraj. Proč jsi tady na této silnici? Chceš snad umřít?"
Parker se podíval na můj dům a pak si lehl, jako bychom byli na rozkvetlé jarní louce.
ČTEŠ
rain || short story
Cerita PendekBOY x BOY Našel jsem ho stát bosky v dešti, přímo uprostřed silnice... |krátké kapitoly|; první kniha ze dvoudílné série #1 v kategorii "déšť"
