rain || short story

thirty eight

Uviděl jsem velké modřiny.

„Bijou mě," pokrčil rameny, jako by to bylo normální, „nemůžeš se mi divit, Danieli." Nedivil jsem se.

„Proč někomu něco neřekneš?"
„A co by s tím tak udělali, hm? Nejsem dospělej, budu tam hnít další tři roky, pak mě vykopnou a potom budu hnít pod mostem. Říkají, že jsem problémovej a dostávám se do rvaček. No a k tomu si vymyslí, že mám psychický problémy kvůli  těm útěkům-"

Mluvil dál, ale já si prohlížel jeho břicho. Modřina se časem zahojí, což se ovšem nedalo říct o těch velkých jizvách, které mu pokrývaly celý podbřišek.

„Co je to?"