rain || short story

twenty one

Rozhlédl jsem se, jestli něco nejede a přešel jsem k němu.

„Haló, slyšíš mě?" Zeptal jsem se znova a sklonil se k němu. Pohlédl na mě modrýma očima, ale nepromluvil. Zdálo se, že mě slyší. Ale proč nereaguje?

„Poslyš, neměl bys tady být. Víš to, že sedíš uprostřed silnice a každou chvíli tě může něco přejet?" Žádná reakce. Zakroutil jsem hlavou a povzdechl si. „Vždyť nemáš boty... musíš mrznout. No tak, pojď na chvíli dovnitř." Pobídl jsem ho.

Jasně, Pay by mi asi řekla, že jsem magor a pak by spustila o tom, jak je nebezpečné bavit se s cizíma lidma. Měla by pravdu, tenhle kluk mohl být klidně vrah.