Dance? [Book 2]

|3|

,,Hej lidi!" zakřičela jsem když jsem vběhla do třídy. Skoro jsem si namlátila o práh dveří, ale aspoň jsem měla jejich pozornost. Doběhla jsem k naší lavici, kde byla naše šesti členná skupinka.

,,Dívejte, co jsem včera našla!" Vykřikla jsem a na stůl položila leták, který mi včera přistál na obličeji.

Byl to černý plakát s barevnými fleky, která měla naznačovat světla.

Baví tě tančit? A myslíš si, že jsi dobrý?

Tak přesně tebe hledáme!

Pokud máš zájem se přidat do naší skupiny, tak přijď tam, odkud se každý večer ozývá hudba a světla odtud svítí až do nebes.

,,Tak co?" Zeptala jsem se s radostí. Ostatní na plakát jen bez emoce zírali. Začala jsem být nervózní, co když mě pošlou do háje?

,,Já nevím, vyšli jsme ze cviku." Řekla Alix a prohlížela si plakát. Moje radost nějak pohasla.

,,No tak lidi, přece mě v tom nenecháte." Začala jsem kňourat a dělat můj prosebný kukuč.

,,Ještě si to promyslím." Usmála se na mě Alix a já zase na ní.

,,I kdyby jsme netančili, tak tě přijdu podpořit." Poplácal mě po zádech Nino. Potom jsme se zvedli a šli jsme na oběd.

Nevědomky jsem popadla tác a nabrala jsem si na něj různé věci. Vyrazili jsme k našemu obvyklému stolu.

,,Už jste si to rozmysleli?" Zeptala jsme se a všichni na mě hodili jen otrávený pohled.

,,Ajaj." Řekla Alix a schovala se za svůj hamburger. Hned vedle ní začal Nino dělat, že ho strašně zajímá ta limonáda, co má před sebou.

,,Co ajaj?" Zeptala jsem se a otočila se. A hned potom jsem toho začala litovat. Stál tam a usmíval se jak měsíček na hnoji. Když si mě všimnul, tak si to ke mně razným krokem a s úsměvem kráčel.

,,Ahoj brouku." Řekl a sedl si vedle mě. Brouku? Tak brouku?! Okamžitě jsem ho odstrčila a vstala jsem.

,,Co děláš? To tě ani nemůžu pozdravit zlato?" To už jsem začala rudnout, kdybychom byli v animáku, tak mi z uši kouří pára.

,,Děláš si srandu?! Ty to tu celou dobu táhneš s někým jiným a pak ještě děláš, jako by se včerejšek nestal?"

Byla jsem naštvaná. Rudla jsem vzteky a on tam jen stál, naproti mně a všichni na nás koukali.

,,Nevíš jak jsem se bála. Pořád si říkal, že jsi nemocný a já se bála, že to přeroste v něco většího, ale to tebe vůbec nezajímá!"

Tohle je moc. Vzala jsem jahodový puding a vyklopila mu ho na hlavu a rozmázla po ksichtě. Sladce a falešně jsem se na něj usmála a opustila místnost.

Myslím, že na do té soutěže půjdu. I kdybych tam měla jít sama.

Odvalila jsem se z jídelny jako velká voda a bylo mi úplně fuk, co se mi odehrává za zády. Někdo se možná smál, někdo měl pusu zkroucenou do velkého O a věřím, že i některé stvoření vystartovali, aby mu pomohli se umýt.

Vrazila jsem do třídy, vzala si svůj batoh a leták že stolu a šla jsem domů. Ano máte pravdu. To, že mám před sebou ještě půlku školního vyučování mě nějak netrápilo.

Doma jsem batoh zahodila někam hodně daleko a práskla sebou na gauč. Ten podrazák! Ten ubožák! Ten...ten...! Už mi na něj došla slova. Místo toho jsem si přitáhla kolena k tělu a z očí mi začaly téct ty slané kapky. Nebreč! Vždyť ti za to nestojí!

Ozvalo se klepání. Popadla jsem kapesník, otřela si slzy a dělala jsem, že se nic nestalo. Otevřela jsem dveře a tam stáli všichni. Alix mě hned objala.

,,Jsem v pohodě." Řekla jsem chladně a sedla si zase na gauč do pozice brambory.

,,Jo jasně a mně říkej Chloe." Zasmál se Kim a rozvalil se na gauč. Nino na něj hodil vražedný pohled.

,,Prostě to hoď za hlavu. Byla jsi bez něj skoro dva roky, co je na tom teď jiného?" Páni, to byla snad ta nejdelší věta, kterou ze sebe Juleka dostala. A má pravdu.

,,Díky lidi." Usmála jsem se na ně všechny.

,,Od čeho nás máš?" Zasmál se Nino a já opět pohledem zabrousila k tomu plakátu na stole.

,,Hele, sice do toho nejdeme s tebou, ale to neznamená, že ti nepomůžeme." Usmála se na mě Alix.

,,Vážně?" Zeptala jsem se nevěřícně a všichni ostatní jen přikývli.

,,Tak do práce! Musíme LB udělat nový kostým, choreografii, hudbu... Máme toho hodně tak jdem na to!" Zakřičel Nino a všichni jsme se zvedli.

To jsem ještě nevěděla, co všechno mě čeká.