|Epilog|

635 57 17
                                    

Povytáhla jsem si batoh na zádech a nervózně vydechla. Stála jsem před obrovskou budovou, do které se hrnul jeden žák za druhým. Všichni nadějní tanečníci. Ve školní uniformě mi nebylo příjemně. Černá sukně byla moc krátká, podkolenky kousaly, bílá košile bude určitě co nevidět špinavá a kravata mě škrtila. Nechápu, proč tu uniformu musíme mít, když 75 procent našeho rozvrhu se skládá z nauky tance, tudíž budeme mít na sobě sportovní oblečení.

Otočila jsem se a vyhlížela tu nedochvilnou kočku. Podupávala jsem si nohou a ruce si založila na prsou. Za pár minut se objevil zpoza rohu v úplně stejném oblečení jako já, až na to, že místo sukně měl dlouhé černé kalhoty. Usmíval se na mě jako sluníčko a došel až ke mně. Na pozdrav mi vlepil malou pusu a společně se mnou chvíli sledoval budovu plnící se studenty.

,,Nervózní?" zeptal se a já jen přikývla. Uchechtl se a podíval se na mě. Chytil mě za ruku a usmál se na mě.
,,Můžem?" zeptal se svým zářivým úsměvem a já opět jen přikývla. A tak mě můj přítel táhl za ruku do školy, která byla můj sen už od dětství.

A můj sen se konečně splnil.

A Adrien jako můj přítel je jen malý bonus.

End.

Posledních pár slov vám řeknu. Děkuji, že jste tu byli se mnou. Děkuji za všechny hvězdičky a komentáře. Jste úžasní a lepší čtenáře si nemůžu přát❤️😍

A když něco končí, něco nového začíná

Odkaz Hero:
https://my.w.tt/w1LspjOvKK

Odkaz Webbed In Love:
https://my.w.tt/mTml5QZvKK

Nebo jednoduše skočte ke mně na profil 😁

Uvidíme se buď u jednoho nebo u obou příběhů!

Teruše❤️

Dance? [Book 2] Kde žijí příběhy. Začni objevovat